Takové normální vraždění

29. 11. 2013 / Sandra Wain

Včera ráno při výjezdu z města dvě šíleně se ženoucí sanitky málem způsobily několik dopravních nehod. Za městem cestou na Prahu pak na asfaltu ležela do půl těla obnažená postava muže, kterého se záchranáři snažili marně resuscitovat.

Dopravní situace si hned v časných ranních hodinách, za tmy, mrholení a oblevy, vybrala opět svoji pravidelnou daň. Zase jeden občan chvátal někam za štěstím. My ostatní jsme měli dnes štěstí. Většina z nás například jela do zmíněného hlavního města s nasazením života pouze tzv. "na otočku". Možná také absolvovat nějaké další únavné byrokratické školení, které má zabránit rozkrádání, ale jehož jediným efektem je pouze další a další rozkrádání ještě a ještě větší.

Věda, technika, průmysl, obchod, legislativa, kultura, civilizace a jiné vymoženosti, které nás měly údajně chránit před zlou přírodou a barbarstvím pohanských národů, a které nám měly přivodit blahobyt a štěstí, nás místo toho v klidu a systematicky mrzačí, ničí a vraždí. Prozkoumáte-li to do detailu, je na tom založen ekonomický růst. Energetický tok z tohoto světa do onoho.

Možná zase jedny děti osiřely. A jejich matce s hypotékou na krku se bude obtížně vysvětlovat, proč má tatínek příští týden pohřeb. Možná si na něj musí vzít půjčku. Avšak například opravárenský servis, prodejci aut, ministr financí a jiní úctyhodní si mnou ruce. Natož pohřební služba. O ekonomice nemluvě.

Při všech těch vymoženostech, při vší té technice, komunikaci a špehování mezi spojenci a přáteli v neochvějném boji proti bídě, totalitě, extrémizmu a terorizmu, při vší té armádě nezaměstnaných, z nichž většina chce pracovat, tak se musí ráno za nečasu brzy vstávat a štvát se s luxusními nebo ojetými auty po rozmlácených silnicích. To kvůli nanicovatému zaměstnání, které nevytváří žádnou skutečnou hodnotu, ale naopak ji odebírá. To, kvůli utrpení a otroctví jedněch, ziskům a moci druhých, možná ještě závislejších na otroctví a utrpení.

To vše proto, abychom večer za tmy, uštvaní honičkou a zácpami, celí rozklepaní s nervy nadranc dojeli dobře domů. Pak pozřeli toxickou stravu, vypili omamný nápoj, zhlédli potměšilé televizní noviny a seriálový humus v televizi. Pak vzali prášky na žaludek a na spaní. A potom na pár hodin snad "zažili" několik hodin bezvědomí (další štvanici ve snu). Ten mrtvý na silnici možná dojel mnohem lépe. Klid jeho duši. Pes po něm neštěkne.

Úzké a klikaté silnice a úsekové demoliční dálnice plné výmolů a kamionů, které převážejí jako kočka koťata úplně stejné zboží sem a tam, to vše proto, aby měl náš milovaný zákazník pestrý výběr a zahraniční obchodní systém svoji krvavou výživu, zakrytou cáry papírů a diskrétních kont.

Pokud jste příčetní a občas posloucháte při jízdě autem některé rozhlasové kanály, musíte si dávat pozor, abyste se nepozvraceli nad tou dojemnou starostí pubertálně laděných moderátorů o vaši šťastnou cestu. Nikdy tam neuslyšíte, že to každodenní šílenství a vytváření pomníčků u příkopů silnic je úplně z podstaty špatné. Musí se přece neustále podporovat jeho růst, žije z něj spousta transfúzních stanic, akademických upírů, obchodních systémů a jiných krvelačných monster.

V zimě, v noci a ve tmě pracují zločinci. Dříve do zimní nepohody dobrý hospodář prostě nikam s povozem nevyjel. Odpočíval a připravoval se na jaro. Uživil město i aristokracii. Nemusel krást miliony, aby si pořídil koně, psa, kočku, zahradu, chalupu a trochu slunce a čerstvého vzduchu na draze zaplacené dovolené.

Rychlost a vzdálenosti s jakými se přemisťují naše fyzická těla stále narůstají. Ta rychlost však začíná být odstředivá. Asi se brzy dostaneme na oběžnou dráhu. Možná že odpad z nás vytvořený vytvoří podobný prstenec, jaký má Saturn. Pak si nebohá a trápená Země konečně oddechne. Způsob jakým hledáme štěstí - a co za něj považujeme - je vskutku velmi rozmarný...

Vytisknout