U.S. Army objevuje Afriku

11. 11. 2013

Na seznamu amerických vojenských priorit se Afrika vždy plácala někde u dna. Teď se zdá, že se to mění. Jak nedávno napsal Eric Schmitt v New York Times, "tisíce vojáků kdysi vázaných v Iráku nebo Afghánistánu se nyní ženou do misí v Africe". Než se však tento proces pořádně rozběhne, mohli by Američané stát o odpovědi na několik otázek. Ty hlavní znějí následovně: Proč tak náhlá změna priorit? Co je cílem? Komu to prospěje? Jaká rizika zahrnuje militarizace politiky Spojených států vůči Africe?, ptá se v komentáři pro Los Angeles Times vojenský historik Andrew Bacevich.

Pro velitele znamená Afrika příležitost ve chvíli, kdy je třeba demonstrovat, že je armáda stále důležitá. K tomuto účelu je zde tedy U.S. Army Africa (USARAF), další z velitelství zřízených Pentagonem. Cílem není provádět invaze, tato mise je však v něčem ještě ambicióznější: Má sloužit pozitivním cílům, "posílit kapacitu pozemních sil afrických států a regionálních organizací". A na druhé straně má i "provést rozhodující akci za účelem ustavit bezpečné prostředí a ochránit národní bezpečnostní zájmy Spojených států".

Lze jen doufat, že úspěšné uskutečnění prvního bude skutečně mít přednost před druhým. Nicméně mnohem pravděpodobnější je, že takové úsilí bude pouze předehrou pro "rozhodující akci", což je eufemismus pro válku.

Zbavme se eufemismů. Jde tu o klasický případ byrokratických zájmů, které vytěsňují strategickou úvahu - nemluvě ani o zdravém rozumu - jako základ pro politiku. Na počátku budou do Afriky směřovat jen malé kontngenty amerckých vojáků, což je konzistentní s tím, čemu armáda čerstvě říká "mělká stopa". Ačkoliv půjde o bojové jednotky, jejich úkolem nebude bojovat, ale cvičit, pomáhat budovat kompetentní a politicky spolehlivé místní síly. A nepochybně to otevře nové trhy pro americké zbraně.

Jenže je tu také přinejmenším několik problémů. Prvním je fakt, že pokud jde o budování cizích ozbrojených sil, americká armáda má přinejmenším nejednoznačné výsledky. Příkladem je Irák, kde v roce 2003 došlo ke hloupému rozpuštění armády, aby za pár let byla obnovována a americké síly mohly zemi opustit. Jenže se ukazuje, že nová armáda je zjevně neschopná udržet i jen minimální vnitřní bezpečnost. Pokud toto je úspěch, těžko si představit, jak by vypadalo selhání.

Po desítky let se USA snažily docílit toho, aby egyptská armáda respektovala princip civilní kontroly. A stejně letos vysoce postavení egyptští důstojníci provedli puč proti civilní vládě, která se jim nezamlouvala, a brutálně potlačili protesty občanů. A mezitím se ukázalo, že Pentagon nedokáže tyto důstojníky nijak ovlivnit.

A co je z americké perspektivy snad ještě horší, původně malé síly se mohou rozšiřovat. Vzpomeňte si na eskalující akce během Vietnamské války. Samotné velitelství USARAF může být malé, ale reprezentuje armádu o milionu mužů - aktivních vojáků, národních gardistů a záložníků - které může přivést na africkou půdu.

Afrika má řadu potřeb. Ale je pochybné, zda k nim patří také milion amerických vojáků. Pokud si Washington přeje v Africe podpořit "pozitivní změnu", vyškolit milion učitelů nebo lékařů by mohlo být vhodnější.

Úsilí o budování cizích armád je implicitně založeno na předpokladu, že "zaostalé" národy si přejí americký patronát a budou z něj nepochybně profitovat. Tento paternalistický předpoklad, který představuje jen o trochu víc než pouhé politicky korektní vylepšení "břemena bílého muže", si zaslouží kritické zkoumání. Ovšem, měl by být opuštěn jako falešný a zhoubný - špatný pro Afričany i pro nás. Mezitím by se armáda hledající nové úkoly měla přesunout blíže k domovu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Afrika - bohem i lidmi zapomenutý světadíl
Vytisknout

Související články

Senátoři: Jaká je strategie USA v Sýrii?

1.11. 2013

Představitelé Obamovy administrativy se ve čtvrtek v Senátu bránili kritice republikánů. Ti tvrdí, že Washington má sice v Sýrii řadu deklarovaných cílů, ale žádnou strategii, jak jich dosáhnout.

Obsah vydání | Pondělí 11.11. 2013