O rozkladu ČSSD

8. 11. 2013 / Boris Cvek

Voliči se rozhodli, že po sedmileté vládě pravice nepřijde levice, nýbrž Babiš. Babiš říká, že jeho volební úspěch spočívá v tom, že zabrání vládě levice, a přitom vyjednává o vládě s ČSSD. ČSSD je v říji po Babišovi a nelevicové vládě, protože to je cesta ke korytům.

Na výsledky voleb tato ctihodná strana zareagovala tím, že předsednictvo vyzvalo předsedu strany k rezignaci, aby byly uspokojeny osobní ambice Michala Haška a jeho druhů.

Nakonec to dopadlo tak, že předseda dostal podporu od široké členské základny a Haškovi a jeho souputníkům nezbylo nic jiného než rezignovat.

Neodpustili si při rezignačních kecech "odůvodnění", kterým nikdo nemůže věřit. Každý vidí, že pouze čekali na to, jak dopadnou krajská jednání sociální demokracie, a jejich rezignace byla vynucená.

Nicméně je zřejmé, že haškovci stejně jako před volbami vyvoláním tajného hlasování o tom, kdo má být kandidátem strany na premiéra (zdůrazňuji, že ČSSD měla v té době svého předsedu), ale také podporou Zemana, který všemi silami podporoval nikoli ČSSD, nýbrž SPOZ, že tedy haškovci budou pokračovat v rozkládání ČSSD.

Ovšem i v případě, že by ČSSD byla mimořádně odolnou stranou proti vnitřnímu rozkladu, což nevidíme, zničí ji mnohem strašnější věc, kterou straníci bohužel nevidí, a to je touha po vládním angažmá s Babišem.

Po tomhle vládním angažmá ovšem šli haškovci stejně chtivě jako sobotkovci, z čehož jde vidět, že koryta by jinak spojovala, kdyby jich bylo dost pro všechny.

Nakonec se můžeme dočkat paradoxně toho, že ČSSD zanikne, zatímco ODS se v opozici obrodí. ČSSD totiž opoziční roli a klid na náročný obrodný proces kvůli možnosti shrábnout koryta odmítá: po nás potopa.

Poměry v ČSSD
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.11. 2013