Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

11. 11. 2013 / Stanislav A. Hošek

Na první pohled se takové chování dá chápat jako jakási "solidarita" předsedů. Ovšem ona má i hlubší, ba dokonce ústavodárný význam. Je to především, ne-li zásadně jasný vzkaz prezidentovi. Říká se v něm nepokrytě: "Ten, kdo šel v čele do předvolebních střetů, ten bude vojevůdcem". I když je z oněch bojů kupříkladu těžce pochroumán, právě jeho uznáváme za vítěze a jeho hodláme respektovat. Tečka. Potud jde o prostou solidaritu rytířských soupeřů.

Je však nejméně ještě jeden pohled na chování předsedů. Prezident Zeman dlouhodobě vyhlašuje, že nemusí premiérem jmenovat vítěze voleb. Těsně před volbami i po nich, se pak nechal dokonce slyšet (podle jeho slov prý to opakoval alespoň dvacetkrát), že pověří vyjednáváním toho, koho mu vítězná strany navrhne.

Z prostého pozitivistického pohledu na Ústavu ČR z toho plyne, že Zeman z titulu své funkce vytváří prostor pro povolební vnitrostranický boj. Což je možná krok demokratický a snad i ústavní. Není to ale rysem republikánství, jež je dokonce v titulu názvu státu i Ústavy a v žádném případě ne součástí parlamentní demokracie.

Z vyššího principu mravního jde v mých očích dokonce o značnou charakterovou pokleslost. Připouští totiž, aby člověk, který v předvolebním klání stál "za bukem", se po vítězných volbách najednou snažil stát "generálem". V našem politickém prostoru, který víc jak v mnoha jiných zemích, trpí vysokou absencí mravnosti, ba dokonce všelidské morálky, uvedené chování prezidenta mravní klíma určitě nezlepšuje, spíše zhoršuje.

Vytisknout