Jak degradovat člověka

11. 11. 2013 / Jan Sláma

Prostřednictvím zdravotnické péče země s tak vyspělým zdravotnictvím, jak se nám opakovaně sděluje. Postup je celkem jednoduchý a budu ho dokumentovat na skutečném případu.

V den slavného výročí konce druhé světové války měla jedna stará žena tu smůlu, že spadla a zlomila si krček stehenní kosti. Je to celkem běžný úraz který se řeší operativně a pacienti za pár dní už opět chodí po svých. Jistý prominentní politik už prý chodil po takové operaci druhý den.

Uvedená žena měla tu smůlu, že se operace kvůli diabetu odkládala a odkládala, nicméně nakonec byla provedena. Dopadla dobře a čekalo by se, že po nějaké rehabilitační době se vše navrátí k minulému stavu. Místo intenzivní rehabilitace pacientku převezli do jiné nemocnice nebo spíše LDN. Proč? Nikdo neví. Samozřejmě, jak se ukázalo, rehabilitace se konala jen minimálně. Nejsou lidi. Rehabilitační pracovnice má na starosti celé patro s řadou pokojů a pacientů. O ležící pacienty se pravda starají co mohou a co jim čas a stav personálu dovolí.

A tak plyne čas. Pacienti leží, dostanou najíst, umyjou je a přebalí. Přebalí! A zde jsme u té degradace. Lidé, dlouho ležící, kterých si personál nehledí víc než aby nestrádali hladem, je musí přebalovat a protože dlouhým ležením a celkovou slabostí ztratili defekační reflex, jsou baleni do plenek jako nemluvňata.

Personál je na to zvyklý a lékaři se v této věci staví tak, že se jedná o nezvratný proces. Ale oni tento nezvratný proces, pokud je skutečně nezvratný, sami zavinili. Nebo ho zavinil podivný systém následné péče. Proč naše zdravotnictví vytváří abonenty na LDN? Proč nevynaloží potřebnou energii na důkladnou a účinnou rehabilitaci, která by vyčlenila uzdraveného pacienta zpět do normálního života? Tomu je těžké rozumět.

Na jedné straně se do zdravotnictví vkládají velké prostředky a je vychvalováno jako nadprůměrné. Vynikající lékaři jsou vyznamenáváni. Na druhé straně likvidujeme prevenci v lázeňské péči, hovoříme o lázeňském turismu a ve výše popsaném případu vytváříme zdravotnictví zatížené dlouhodobě ležícími pacienty, kteří by při náležité péči mohli svůj život dožívat důstojně a plnohodnotně.

Popisovaný případ je o to tristnější, že se jedná o pacientku nevidomou. Ženu ,která celý svůj život strávila potmě, ženu, která byla schopna se postarat nejen o sebe, ale i o další podobně postižené a která, dokud ještě mohla, chodila i do práce, a to až do důchodu. Pobytem v léčebném zařízení, a zde bych to slovo léčebné dal nejraději do úvozovek, zeslábla natolik, že samostatný život je těžko představitelný.

Račte si páni a dámy, poslanci a senátoři, páni ministři a profesoři představit, že ležíte dny a týdny a měsíce, z kostí se vám vytrácí svalová hmota, ztrácíte základní reflexy a tím i svou lidskou důstojnost. To kdybyste dokázali, možná byste hledali nápravu!

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.11. 2013