Proč bude Itálie nadále ekonomicky upadat

26. 7. 2013 / Karel Dolejší

Hans-Jürgen Schlamp v seriálu pro Spiegel popisuje fatální situaci třetí největší evropské ekonomiky, která je již horší než během krize let 1929-1934 a podle něj se bude jen dále zhoršovat. Průměrná mzda je sice nižší než v jiných evropských zemích (o 30% nižší než v Německu, o 15% proti Francii a Belgii), ale také je tu výrazně vyšší daňová zátěž, kvůli níž nakonec jednotkové náklady práce přesahují ty německé až o 30%. Protože euro nelze devalvovat a snížit tak relativně náklady, místní podniky postupně ztrácejí konkurenceschopnost na světových trzích. Od roku 2007 zaniklo 15% průmyslových kapacit, a to nejen menších a středních podniků, které čelí problémům při získávání úvěru, ale i tradičních velkých výrobců, kteří se pomalu mění v montovny součástek vyráběných v Asii - s vyhlídkou na úplné ukončení výroby. A to přesto, že o řadu italských výrobků je stále zájem.

Každý pokus "proinvestovat" se z krize, se kterým přijde vláda premiéra Enrica Letty, pochopitelně vyžaduje peníze, jenže Itálie v tomto stavu má tak vysoké náklady na úvěr, že se investice v konečném důsledku sotva mohou vyplatit, protože ziskovost je minimální. Ekonomika je v trvalém poklesu, podle vlády se letos zmenší o 1,3% HDP, podle centrální banky až o 1,9%. Automobilový průmysl zaznamenal od roku 2007 pokles o 40% a země jako celek prochází rozsáhlou deindustrializací i přes to, že se jí poslední tři roky daří zvyšovat export. Schlamp popisuje situaci v průmyslovém městečku Fabriano, kde se kdysi vyrábělo "bílé zboží", mimo jiné značky Indesit, a které bylo pokládáno za "italské Švýcarsko"; ovšem to platilo, "než přišlo euro". Úpadek místního průmyslu je dnes takový, že starosta města Sagramola nemá ani peníze na opravu topení v obecních budovách.

Avšak "co zmohou protesty, slzy a modlitby" pracujících ze zavíraných podniků "proti výrobním a investičním podmínkám, které nejsou nadále mezinárodně konkurenceschopné"?, ptá se Schlamp. Podle německých ekonomů se bude Itálie kvůli recesi, nezaměstnanosti a poklesu kupní síly nadále propadat, přičemž pokud nevystoupí z eurozóny, nakonec ji čeká bankrot, domnívá se Clemens Fuest z Centra pro evropský hospodářský výzkum (Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung, ZEW) v Mannheimu, ale i americký expert Allen Sinai. Více než osm milionů Italů už žije pod hranicí bídy a tři z pěti menších firem si musejí půjčovat i na zaplacení daní. Montiho "vláda odborníků" zlepšila přechodně sentiment na světových finančních trzích, ale domácí hospodářskou situaci nikoliv. V mezinárodním žebříčku konkurenceschopnosti se nyní Itálie s rozpadající se infrastrukturou a masivní byrokracií umisťuje na 44. pozici - za Filipínami, Litvou, Ruskem a Peru. "Reformy" provozované podle osvědčené zásady z Lampedusova Geparda "Chceme-li, aby věci zůstaly při starém, všechno se musí změnit" strukturální příčiny problémů ani v nejmenším neodstraňují.

Politická třída označovaná hanlivě jako kasta (La Casta) přitom je i přes někdejší slavnou akci Čisté ruce (Mani pulite) nadále zkorumpovaná a není nakloněna reformám, opuštění zastaralých ideologických názorů ani kompromisům. Podle Fuesta to znamená jediné: Italský dluh bude nadále na světových trzích zdražovat.

***

Při tradiční české zahleděnosti do vlastních problémů bývá zpravidla velmi užitečné srovnávat situaci "doma" se zeměmi alespoň přibližně podobně postavenými. Itálie je nesporně v řadě ohledů ekonomicky vyspělejší než ČR, která má zatím jedinou výhodu v relativně malé zadluženosti, relativně nízké daňové zátěži (ovšem nikoliv ve srovnání s Německem) a existenci vlastní měny. Jinak ji ale postihuje naprosto stejný proces postupné ztráty konkurenceschopnosti a deindustrializace, jako Itálii.

Pokud se prosadí názory na "řešení" současné ekonomické krize, které v posledních měsících slýcháme stále častěji, o všechny tyto prozatímní výhody Česká republika postupně přijde, aniž by přitom investovala do zvýšení své konkurenceschopnosti. Plány přes halasné ujišťování o opaku zní: Utrácet, nikoliv investovat (to přece znamená vynaložit peníze tak, aby se náklady se ziskem vrátily).

Laskavý čtenář může jen hádat, jaký potom bude zásadní rozdíl v mezinárodním postavení Itálie a České republiky...

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.7. 2013