Všechny ty skutečnosti, které jsou nutné pro úspěšné zavedení tvrdého socialistického systému jsou, koneckonců, pro Brity naprosto typické. Zaprvé, Britové si rádi věci odpírají. Jsou velmi dobří v tom dávat se dohromady, zejména v nepříznivých časech, v zájmu toho, co považují za společný prospěch. Jsou schopni trpělivě donekonečna stát ve frontách a přijímat s pozoruhodnou odhodlaností, když jim někdo vnutí prodej zboží na lístky, nechutné potraviny i náhlý nepříjemný nedostatek základního zboží, jako o tom může svědčit každý, kdo se pokoušel koupit si v supermarketu chleba v sobotu odpoledne. Nevadí jim anonymní byrokracie, a jak dokázala Margaret Thatcherová, tolerují i diktaturu. Jsou schopni, aniž by si stěžovali, čekat doma dlouhé hodiny na dodávku pračky nebo ledničky. Mají přirozené nadání dělat vynikající, dobromyslné vtipy proti vládnoucí moci, ale nikdy proti ní skutečně nebojují, a mají velké všeobecné potěšení z toho, když bohatí a mocní ztroskotají. Většina Britů starších pětadvaceti let se už dnes obléká jako východní Němci. Jedním slovem, podmínky v Británii na zavedení komunismu, jsou přesně ono.

Prosím, rozumějte, že neříkám, že by Británie byla šťastnějším a lepším místem, kdyby tam byl zaveden komunismus, říkám jenom, že Britové by to udělali pořádně. Vyrovnali by se s tím dobromyslně a optimisticky a bez přílišného podvádění. Je nutno dodat, že tak do roku 1970 by se zavedením komunismu do Británie ve většině životů Britů nezměnilo vůbec nic.