Vědečtí lídři odmítají hodnocení kvality podle tzv. impakt faktoru

24. 7. 2013 / Boris Cvek

editorialu "Impact factor distortions" časopisu Science ze 17. května tohoto roku se šéfeditor Bruce Alberts připojuje k iniciativě San Francisco declaration on research assessment (DORA), která vznikla jako výsledek prosincového setkání Americké společnosti pro buněčnou biologii.

Podle Albertse je smyslem této deklarace, kterou podepsalo (v době publikace jeho editorialu) 150 předních vědců a 75 vědeckých institucí, změnit běžnou praxi, kdy se pro posouzení kvality daného vědce používá výše impakt faktorů časopisů (impakt faktor je číslo, které vystihuje, kolikrát byl daný časopis citován), v nichž publikuje. Jediný správný přístup k hodnocení vědecké práce daného výzkumníka je podle Albertse nutné založit na skutečném přečtení několika jeho vybraných publikací a jejich zhodnocení.

Cituji některé pasáže z Albertsova editorialu:

"The misuse of the journal impact factor is highly destructive, inviting a gaming of the metric that can bias journals against publishing important papers in fields (such as social sciences and ecology) that are much less cited than others (such as biomedicine). And it wastes the time of scientists by overloading highly cited journals such as Science with inappropriate submissions from researchers who are desperate to gain points from their evaluators."

"Zneužívání impakt faktoru daného časopisu je vysoce destruktivní tím, že podněcuje k sázení na metriku, která může vést k podjatosti časopisů proti publikování důležitých článků v oblastech (jako jsou sociální vědy nebo ekologie), které jsou méně citované než jiné (jako je biomedicína). A vede také k mrhání časem vědců, kteří přehlcují vysoce citované časopisy, např. Science, neoprávněnými příspěvky z důvodu, že zoufale potřebují získat body od jejich hodnotitelů."

"But perhaps the most destructive result of any automated scoring of a researcher's quality is the "me-too science" that it encourages. Any evaluation system in which the mere number of a researcher's publications increases his or her score creates a strong disincentive to pursue risky and potentially groundbreaking work, because it takes years to create a new approach in a new experimental context, during which no publications should be expected. Such metrics further block innovation because they encourage scientists to work in areas of science that are already highly populated, as it is only in these fields that large numbers of scientists can be expected to reference one's work, no matter how outstanding."

"Ale asi nejvíce destruktivní výsledek jakéhokoli automatického hodnocení vědců je "já-také věda", kterou takové hodnocení povzbuzuje. Jakýkoli hodnotící systém, v němž pouhé číslo publikací daného vědce zvyšuje jeho skóre, vytváří silnou překážku pro riskantní a zásadní práci, protože trvá roky, než vědec vytvoří nový přístup v novém experimentálním kontextu, během nichž nemůže být očekávána žádná publikace. Taková metrika zabraňuje inovacím také tím, že povzbuzuje vědce, aby pracovali v oblastech, kde pracuje již mnoho jiných vědců, protože právě v těchto oblastech lze očekávat nejvyšší citovanost vědecké práce bez ohledu na její kvalitu."

"The DORA recommendations are critical for keeping science healthy. As a bottom line, the leaders of the scientific enterprise must accept full responsibility for thoughtfully analyzing the scientific contributions of other researchers. To do so in a meaningful way requires the actual reading of a small selected set of each researcher's publications, a task that must not be passed by default to journal editors."

"Doporučení, která dává DORA, jsou zásadní pro udržení zdravé vědy. Podstatné je to, že lídři vědeckého výzkumu musejí přijmout plnou odpovědnost za promyšlenou analýzu vědeckých příspěvků svých kolegů. Smysluplně to lze udělat jedině pomocí skutečného přečtení malého počtu vybraných prací daného vědce, což je úkol, který nesmí být ponechán pouze editorům vědeckých časopisů."

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 24.7. 2013