Poznámky z Prahy

25. 7. 2013 / Jiří Jírovec

Zeman

Usilovná práce sdělovacích prostředků na jeho diskreditaci zjevně znemožňuje jakoukoli seriózní debatu o presidentovi, který se snaží, jako první po roce 1989, vykonávat svěřenou funkci.

Před Zemanem jsme měli na hradě dva údajně geniální presidenty. Ten první, brzy zpapalášťovatěl. Svoji pověst i energii promarnil velmi selektivní honbou za lidskými právy a čestnými doktoráty. Ekonomický genius pak přeměnil hrad ve svůj spisovatelský záhumenek.

V politických debatách jsem ani jednou nenarazil na otevřeného zastánce nového presidenta. To je zajímavé, protože pro něj přece hlasoval každý druhý dostavenec k volbám. Nezájem o presidenta, případně odpor k němu, je zjevně výsledkem mediální masáže, vedoucí k resignaci na vlastní politický názor.

Zdá se, že dávný výrok Jiřího Suchého "je nebezpečné domnívat se cokoli", dochází svého naplnění.

Zemanovi je přisuzována chtivost po moci (jako by ji Havel a Klaus neměli!) a jakási vágní, tedy blíže nespecifikovaná nebezpečnost pro společnost. Jeho nebezpečnost -- míněno pro pravici - není dána jeho pravomocemi. Ty přece přímá volba nezměnila. Zeman je nebezpečný tím, že na rozdíl od Havlova pseudo-filosofického tlachání a Klausova pseudo-spisovatelského podnikání má snahu otevírat témata, která koalice zuby nehty trvale zabíjí při jednání ve Sněmovně.

Z médií se nedozvíte, že vládní koalice nedovolila projednávat ve Sněmovně S-karty, Izip, problémy s čerpáním dotací z EU, CASA, ProMoPro a jakýkoli jiný opoziční návrh na pořad jednání.

Sněmovní manipulace

Zajímavé údaje o osudu opozičních návrhů lze najít ve stenoprotokolech zachycujících přípravu jednotlivých schůzí. ZDE Při 53. schůzi Sněmovny byly zamítnuty všechny návrhy opozice, a to jak na přesun některých bodů v rámci schůze, tak i na zařazení nových bodů.

Paroubek například žádal o zprávu ministryně práce a sociálních věcí a premiéra o budoucnosti projektu S-karet a vymezení politické a hmotné odpovědnosti za tento paskvil.

Filip navrhoval zařadit informaci ministra spravedlnosti Pavla Blažka a ministra vnitra Jana Kubiceho "o situaci ve vyšetřování závažných trestných činů". Domnívá se totiž, že původně rozšířené zametání pod koberec se sofistikovalo tak, že jsou vlastně ničeny důkazy, což znemožňuje budoucí šetření a potrestání.

Když se hlasování "omylem" nepovede, nastoupí manipulace zvaná "zpochybnění hlasování". Zde je příklad:

Filip požadoval na 53. schůzi zařazení bodu "Zpráva předsedy vlády České republiky z jednání Evropské rady o rozpočtu Evropské unie s ohledem na zemědělské dotace". V hlasování č. 7 získal návrh právě potřebných 92 hlasů (92:62). A nastal šrumec. Hlavně u Top09, protože z tohoto klubu bylo jen 16 poslanců proti a 21 se hlasování zdrželo. Kalousek dokonce hlasoval spolu s dvěma poslanci ODS pro návrh!

Hlasování bylo zpochybněno poslancem ODS Bartošem. A stal se malý zázrak. Během dvou minut se poslanci Top09 probudili a při hlasování č. 9 změnili poměr hlasů (proti: zdržel se) na 22:16. Vítězství celkovým skórem 86:72 bylo doma.

Pak bylo hlasování zpochybněno ještě poslancem ČSSD, ale hlasování č. 11 skončilo 87:81 a tak byl Filipův potměšilý návrh definitivně odmítnut. No uznejte, koho zajímají evropské dotace zemědělství, když už stejně žádné nemáme.

Zdá se, že koalice záměrně vytváří "chyby" při hlasování, jako určitou ochranu před porážkou. Například "zdrženlivost" poslanců v Top09 mohla být vypočítána na zisk politických bodů: poslanci přece, byť jen chvíli, hlasovali podle svého nejlepšího svědomí. Pak zafungoval "vyšší princip koaliční" a jejich přesvědčení bylo vhodně změněno. Dokonce i Kalousek si svoji extravaganci rychle rozmyslel.

Poznamenávám ještě, že celá hlasovací fraška trvala podle zvukového záznamu pouhých 5 minut To je jedna minuta na každé provedené hlasování týkající se Filipova návrhu. Je jistě skvělé, že si poslanci Top09 a dva jakoby odtrženci (maverickové) od stáda Top09 a ODS dokázali tak rychle uvědomit, kam jejich nezodpovědné hlasování v prvním kole mohlo vést. Hlavně, že poslanci hlasují podle svého svědomí.

Zeman a média

Kdykoli se Miloš Zeman chopí mikrofonu, vzedmou se vášně. V podstatě jim podléhají nejen političtí oponenti nového presidenta, ale i údajně nezávislí redaktoři ČT.

Například Daniela Drtinová v Událostech 7. června názorně předvedla, jak se rozhovor nemá dělat. Pozvaní hosté, Zaorálek s Pospíšilem, oba v podstatě Zemanovi nepřátelé, byli zásobováni tak zvanými leading questions, navádějícími otázkami, tedy otázkami, jejichž opakováním je vyřčena odpověď. V literatuře je proslavil četař Smiřický při plnění podmínek Fučíkova odznaku ve Škvoreckého Tankovém praporu.

Od Nečase, který se po prvním Zemanově projevu ve Sněmovně zmohl na útok, že president "na nikom nenechal nit suchou", nelze zřejmě očekávat překročení jeho intelektuální hladiny. Zeman ovšem neřekl nic nepřijatelného. Byl osobní v jediném momentu, kdy se obrátil na ministra, který spal v pracovní době a nenamáhal se poslouchat, co president říká.

Dávat ostentativně najevo nezájem o jakýkoli projev ve Sněmovně, je čisté buranství. Je jedno, jestli (možná předstíraným) spánkem, vtipkováním a nebo odchodem ze sálu. Buranství je ovšem součástí politického klimatu ve Sněmovně.

Někteří "analytici" se dali slyšet, že Zeman měl nebo mohl mluvit jinak. Netroufnou si samozřejmě říct, že neměl pravdu, a tak se většinou uchylují k vágním výrokům, že to Zeman ještě ČSSD jednou ukáže.

Média si, alespoň prozatím, netroufají Zemanovy projevy ignorovat. To znamená, že může dostávat na veřejnost témata, která jdou pravici pod kůži. President provokuje pravici i tím, že mluví spatra a udrží svoje projevy v poslouchatelné a logické formě až do konce.

Zemanovy chyby

Podle mého názoru zatím udělal jen tři.

Tou první je neustálé odkrývání deklu nad novinářskou žumpou. Unikající smrad již ale není vnímán, natož aby se potrefení chytli za nos.

Jana Machalická, kulturní (!) redaktorka LN napsala , že se nechce dívat "dívat na vládu vyhřezlých panděr a sádelnatých laloků". Tento svůj názor připisuje i ostatním českým ženám.

Paní redaktorka si neuvědomuje, že její, rádoby vtipné přidání takové sračky do žumpy považuje civilizovaná společnost za diskriminaci věkem, vzhledem, nebo obojím. V Česku se jí může stát, že jednou nedostane práci, protože se chlapi přece nebudou dívat na její dvě brady, povislé kozy a zkřivující se nohy, které i jí jednou přinese stáří.

Mimochodem, útok na vizáž tehdejšího vůdce kanadských Liberálů přispěl k porážce konservativců ve volbách. Chretien má totiž částečně ochrnutou levou tvář a pod plakátem, který tuto vadu zvýraznil byl text: "Takového premiéra byste si přáli?"

Druhou Zemanovou chybou je povýšení ceremoniáře na viditelného loutkovodiče. Ten dbá, v duchu Pithartovi připisovaného výroku, "aby to bylo důstojné". Kam bychom došli, kdyby se president omylem postavil o několik decimetrů jinam a neměl kolem sebe poskoky s ručníkem a sklenicí.

Třetí chybou je údajné vzdání se práva udělovat amnestii a zastavovat trestního stíhání. Tvrdí se, že soudci, policie a státní zástupci mají příliš velkou moc a nechávají hnít ve vazbě sprosté obviněné. Když to tvrdí i Nečas (tedy kvůli sobě i Nagyové) má Zeman argument pro omilostnění politického vězně Ratha.

Česká společnost má velmi malé povědomí o principu presumpce neviny. Například předsedkyně Sněmovny Němcová tvrdí , že Ratha (během hodiny) vydala, protože byl na rozdíl od ostatních případů přistižen při činu. To, že byl zadržen s jakousi krabicí neznamená vůbec nic. Teprve soud určí, zda šlo o trestný čin. Němcová na základě vlastního úsudku vydala toliko sprostého podezřelého.

Když před nějakými 16 lety probíhal v USA proces s O.J. Simpsonem, ztroskotala obžaloba na několika málo detailech, které znehodnotily přípustnost některých důkazů. To se může stát i v případu Ratha. Například, je-li pravda, že policie zmíněnou krabici na chvíli kamsi odnesla.

Havel a rekatolizace společnosti -- další nevítaná témata

Nezastírám, že mám vyhraněně negativní názor na Havla a pokračující rekatolizaci či "dukizaci" české společnosti. Kdykoli jsem se zmíněné ikony a nebo náboženství dotkl, narazil jsem na neochotu diskutovat. O tom se s tebou nebudu bavit, zněla odpověď lidí, kteří se takto lacino zbavovali možnosti vyjádřit a hájit svůj názor.

Pokud jde o Havla, lze pochopit, že servilnost medií v době jeho vlády přispěla k vytvoření zkresleného obrazu tohoto člověka.

Náboženství je ovšem jiná věc, protože jde o mocenský nástroj, založený na ohlupování lidí. Nemám nic proti tomu, když někdo věří, že ho kouř z krematoria zanese do ráje. Potíž je, když se víra stane součástí doktriny, jejímž prostřednictvím jsou věřící manipulováni a ovládáni.

V Česku jsou k vidění televisní pořady v nichž kněží, jichž se najednou vyrojilo neurekom, "pracují s dětmi". Zatím z nich piplají Čeňky Jirsáky, kteří se neustále křižují, zbožně spínají ručky a sepisují hříchy. Velebníčkové děti těžko seznamují se zločiny, které na nich církev páchá. Natož, aby je varovali, aby si na církev a tedy i na ně dali zatracený pozor. Klér si vychovává nové sexuální oběti. Tak to bylo, je a bude. Pohled na ohlupované děti je patrně nejsilnější zážitek, který jsem si letos odvezl.

Nezájem o politickou krizi

Zajímavý je malý zájem o politickou krizi ve vládě a parlamentu. To, že se poslanci tak usilovně drží u koryta, je zcela pochopitelné. Nebudou si vypouštět vlastní rybník, zejména ti, kteří nemají naději na znovuzvolení. Odtud ostatně pramení drzost s níž se koalice odvolává na výsledky voleb a právo dál vládnout.

Nečas a jeho vybraný slovník

Je-li řeč o poslancích a potažmo vládě, je pozoruhodné, jak málo se česká media, o opozici ani nemluvě, zabývají případem Petra Nečase a jeho, nyní již přiznané, milenky Jany Nagyové. Nečas zatloukal ohledně (údajně horentních) odměn pro svou spolupracovnici. Při interpelacích prohlásil, že o odměnách pro Nagyovou neví (ve smyslu, že je neurčuje) a že jsou za tvrdou práci. Teď tvrdí. že si tak nějak lidsky uvědomil, že (vydržování milenky z peněz daňových poplatníků) nebylo v pořádku a že chtěl odstoupit z politiky. V solidnějších společnostech bývá zvykem, že by takový pracovní vztah byl považován za střet zájmů a tudíž nepřípustný.

Jenže pak je důležité vědět, kdy se stala jeho milenkou. Místo toho, aby orgány Sněmovny možný střet zájmů a potenciální zneužití veřejných peněz vyšetřovaly, je místo toho obviněn člověk, který údajně informaci o výši odměny zveřejnil. Taková věc je možná jen v Absurdistánu.

Nepoměr mezi odměnami a základním platem je patrně součástí účetních triků a nepochybně i politického podvodu. Nagyová měla údajně základní plat 30 000 korun. Snížení základního platu o 10%, tedy o 3000, lze politicky výhodně prodat: pohleďte na nás, rozpočtově odpovědné. Těch 270 000 (bráno z médií) pak takovou oběť vyrovnává po dobu 90 měsíců. Podvod je v tom, že se do veřejné domény dostanou jen ty tři tisíce, kdežto ten zbytek je utajen pod hrozbou soudního postihu. To se nám to žije, když si takhle můžeme brát peníze.

Podle médií ZDE a v méně bulvární podobě ZDE , která čerpají z Nečasova rozhovoru pro Respekt, pronesl stále ještě první muž ODS tato slova:

"Olomoučtí prokurátoři vložili do banku úplně všechno, takže se dnes nezastaví vůbec před ničím," [...] "Když proti vám stojí lidský dobytek a svině, může se stát cokoli. Někteří prokurátoři jsou dnes schopni využít a zneužít úplně všeho".

Pan čistý přispěl vskutku pozoruhodně do stoky z níž media čerpají. Jaká to volba slov a projev důvěry ke státním institucím! Z chlapského hlediska je pochopitelná, protože když Nečas Nagyovou nepodrží, může mluvit proti němu. Současně se nabízí otázka, proč Nečas stejně ostře nevystoupil proti Kubicemu, když šlo o Paroubka a nebo proti přesunu Rathova případu mimo Středočeský kraj. Je možné, že mu tenkrát vyhovovalo, že ten lidský dobytek byl na opačné straně hracího pole a ty svině hrály v zájmu pravice.

Staré-li (heslo) zašlo, novému žijme. Padni ostatním, ale ne mně -- tak asi bude znít nové Nečasovo heslo.

Je dobře možné, že se Nečas dopouští trestného činu ohrožování demokratických institucí. Třeba se k tomu nějaký právník vyjádří.

Rozhodnutí NS o poslanecké imunitě

Po návratu do Kanady mě dostihla zpráva, že Nejvyšší soud vysvětlil, že se poslanecká imunita vztahuje takměř na všechno konání v parlamentu. Zatím jsem nenarazil na sebemenší zmínku o tom, kdo projednání dané záležitosti tomuto soudu zadal. Nemluvě o tom, že taková věc patrně přísluší Ústavnímu soudu. Zase, v Česku je možné všechno.

Proč si nebereme příklad z Kanady?

Počínání některých českých politiků by v Kanadě bylo sebezničující. V Ontariu kdysi padl ministr energetiky, protože si nechal proplatit týdenní půjčení auta, které použil pro rodinnou dovolenou. To se stalo před nějakými 15 lety a šlo odhadem o 500 dolarů.

Letos se poroučel šéf kabinetu ministerského předsedy Harpera. Byl za tím skandál senátora Mika Duffyho, který nafoukl částky, které účtoval po minulé volební kampani. Měl peníze vrátit, ale udělal to za něj zmíněný šéf, který senátora založil, údajně ze svého. Jenže ono šlo o 100k místní tvrdé měny a o podezření, že se onen šéf snažil zamést pod koberec jiné účetní machinace vládnoucích konservativců.

Stejně tak padl politik, který si dovolil zavolat soudci. To je absolutní no-no, protože takové jednání lze považovat za ohrožení nezávislosti soudce. Politik sice volal v zájmu svého voliče, který čekal na rozhodnutí soudu ohledně zákazu řízení, ale porušil tím princip, který nesmí mít výjimky.

Zmíním se ještě krátce o kanadském volebním systému. Ten je rovněž založen na soutěži politických stran. Ty jmenují svého kandidáta, jednoho pro daný volební obvod. Bohatší strany kandidují ve všech obvodech, menší jen v některých. Kandidát s největším počtem hlasů získává mandát. Strana s největším počtem mandátu pak sestavuje vládu.

Pokud poslanec ztratí mandát (z politických nebo osobních důvodů), konají se doplňovací volby. Výsledek nemusí být vždy ve prospěch původně vítězné strany, takže doplňovací volby mohou představovat trvalou ztrátu určitého obvodu. K té dochází zejména je-li odstoupení poslance spojeno s nějakým skandálem a nebo má původně vítězná strana výrazně nižší preference.

Za držitelem mandátu kanadského poslance tedy není řada Pekárků, které by strana držící mandát mohla použít v případě potřeby. Tohle byla posametová finta na české voliče, kteří často volili nastrčenou figuru, nejlépe nějakou celebritu, která pak odstoupila a umožnila vstup náhradníků.

Kanadský poslanec se musí při klíčových hlasováních v Parlamentu řídit rozhodnutím svého klubu. Pokud tak neučiní, bývá vyobcován mezi tak zvané nezávislé. To většinou znamená konec politické kariéry, protože jako nezávislý kandidát (bez pomoci finanční a organizační mašinerie strany), má jen nepatrnou naději být opětovně zvolen. Přechod od jedné politické strany k druhé není neobvyklý. Ostatně Winston Churchill to udělal několikrát.

Kdyby kanadský systém fungoval v Česku, ODS by si odstoupení tří poslanců nepochybně rozmyslela, protože její volební preference jsou velmi nízké. Kanadský systém má korupční prvek v tom, že politická strana nabízí (finanční i politickou podporu) vhodnému jedinci, který by se bez ní poslancem stát nemohl. Výměnou pak je jeho hlasování pro chlebodárce.

Vytisknout