Britská média jsou i kritická, v ČR si pěstujeme mediální Disneyland

25. 7. 2013 / Bohumil Kartous

Já vcelku chápu, že v Británii přinášejí média rozsáhlé informace o tom, že se narodilo dítě. Jakkoliv je monarchistické zřízení, existující již jen z důvodu udržování mýtu o britském impériu a navozování domnělého spojení s minulostí, absurdní, prostě existuje. I Guardian včera zařadil jako první zprávu ve svém e-mailovém newsletteru to, že se dítě narodilo.

Ovšem kousek pod tím jsou "royal baby jokes" z Twitteru a jako první komentář k celé věci je v tomtéž denním menu nabízena ostrá kritika s názvem "Britská královská rodina: Odstřihněte tuto antidemokratickou dynastii od politiky" s podtitulem "Monarchie zosobňuje nerovnost a posiluje konzervatismus". Za zajímavost stojí tato citace: "Zatímco britská vláda všude po světě káže demokracii, doma předsedá nedemokratickému systému s nevolenou hlavou státu a s nevolenou (jmenovanou) druhou komorou parlamentu." Kritika poukazuje také na mediální kýč, který se kolem narození monarchistického dítěte odehrává: " Vlajková loď BBC, pořad Today, uvedl debatu dvou roajalistů, kteří se jeden přes druhé o překot snažili chválit "stabilitu", "kontinuitu" a "mystérium rodu Windsorů". Tisk je plný řeší o "pohádkách" a "nadšeném národě".

Kritika uzavírá: "Samozřejmě jsou daleko mocnější překážky sociálního pokroku v Británii než je monarchie, ale je to ona, kdo zůstává zpátečnickou a antidemokratickou zátěží. Republiky většinou vznikaly z válek a revolucí. Není ale třeba praporů revoluce, stačí pouhé volby. Není to žádný radikální požadavek, volba hlavy státu je nutný krok k demokratizaci Británie a k oslabení uctivého konzervatismu a antipolitiky. Lidé si mohou prince Williama a Kate Middletonovou zvolit, chtějí-li, a královští rodinní příslušníci mohou pořádat zahradní slavnosti a objíždět zemi ve zlatém rouchu s korunou na hlavě. Podstatnou změnou je ukončení ústavní role nevolené dynastie."

Česká média vedle toho připomínají maloměstský Disneyland. Podle toho, jak se adaptovaly na stupidně a freneticky vrcholící očekávání té "velké události", by člověk odhadoval, že ČR patří mezi země Spojeného království. I my, Češi, přece můžeme nadšením očekávat narození prince a alespoň na dálku žít tu krásnou pohádku, v níž ještě jsou princové a princezny. Tohle je prosím kontext mediálního pokrytí události v podání českých médií. Buď je to určeno dětem, nebo mentálně retardovaným dospělým, v obou případech na úrovni věku 4 let. Vrchol oligofrenního zírání s otevřenou hubou na "svět princů a princezen" předvedla ČT, když přerušila program zpravodajské stanice, aby mohl dojatý moderátor, poctěný svou účastí na této velké historické chvíli, zjihlým hlasem oznámit divákům, že svět (i my malí, ale radostiplní Češi) konečně spatří novorozeně v zavinovačce.

Marně hledám lepší přirovnání: taková mediální produkce je kvalitativně velmi blízká produkci novorozeneckého trávicího traktu.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 25.7. 2013