Ministerskému vnitráckému triu jsem nerozuměl

8. 7. 2013 / František Štván

Vycházím z prosté logiky, že je sebevětší počet policejního sboru k ničemu, pokud nemá k ruce zákon y(pravomoci), které mu dovolí účinně represivně zasáhnout. Jsem přesvědčený, že hlavním příčinou aktuálních rasově podbarvených nepokojů je legislativně nedefinovaný stav, co je a co není právně postižitelné obtěžování hlukem, nepořádkem či slovní a fyzickou agresivitou. Příčinou naší společenské nerozhodnosti, kterou by například ve Švýcarsku nepochybně nechápali, je neustálá snaha o pravdoláskovské neobtěžování občanů. Strašák z policejního státu prostě panuje panuje i tam, kde by panovat neměl.

Jsem na 100% přesvědčený, že o účinně vymahatelné porušování pořádku nestojí ani drtivá většina občanů, která na shromážděních výhružně ukazuje na své romské spoluobčany. Vím o čem mluvím. Jsou to moji "bílí" sousedé, kteří si myslí, že dny volna nebo noční hodiny jsou vhodným časem pro práci v bytě s příklepovkou či hlasité poslouchání techna, že oni na chodník jezdit autem mohou v jakoukoliv denní a noční hodinu, stejně jako vyhodit ke kontejnerům starý nábytek či sanitární zařízení, ačkoliv existují sběrné dvory. Udělat to Romové, tak si tito lidé okamžitě kupují lístek na nejbližší protestní pochod do Českých Budějovic.

Tím samozřejmě neobhajuji takto se chovající Romy, pouze se snažím spravedlivě popsat běžný stav. A právě proto jsem u "Moravce" nerozuměl ministerskému triu(Bublan, Pecina, John), které by rasové nepokoje přednostně řešilo nárůstem policejního sboru a zvyšováním jeho mezd. Já bych šel cestou opačnou. Nazval bych ji přestupkovým třikrát a dost.

Slůvko dost tam je proto, že by notorický narušovatel pravidel mezilidského soužití, kromě mastných pokut, automaticky pozbyl nároky na státní sociální podporu. Chytili jsme tě třikrát rušit noční klid, což např. opilá mládež všech barev pleti, včetně převracení kontejneru, dělá běžně, či klid ve dnech pracovního volna, za což by měly být považovány i hlučné zahradnické práce, kouřit na zakázaných místech (ještě že je prezident nepostižitelný), vyhazovat odpadky mimo určená místa, opilého se dopouštět agresivního chování, nebo na motorce či v autě překračovat rychlost a nerespektovat dopravní značky, na kole jezdit po chodníku, neplatit jízdné, nebo že neposíláš děti do školy či je necháš páchat přestupky, tak máš prostě smůlu a okamžitě, bez nějakých soudních tahanic, přestaň natahovat ruku ke státní kase.

Ruku v ruce s tím by měla být přijata legislativa, která by umožňovala zbavit nepřizpůsobivého nájemníka práva užívat byt a to i kdyby byl jeho vlastnictvím. Když to jde pokud inzultuje svého partnera, pak to musí jít i tehdy, když hlukem trápí své sousedy. Zkrátka a dobře. Je nutné všemu proti čemu se v Českých Budějovicích protestuje hodit urychleně účinný legislativní klacek pod nohy, čímž by PČR dostala povinnost problémy okamžitě řešit, ne je pouze v nějakém hlášení popsat a statisticky zdokumentovat.

Má to však háček. Znám i policisty, co se v běžném životě neumí spořádaně chovat, kterým legislativní bezmocnost vyhovuje. Proč? Když z okna služebního auta zahlédnou něco protiprávního o čem vědí, že nedokáží vyřešit, tak se dívají jinam a mohou tak nerušeně pokračovat v jízdě dál. Nevěříte? Tak je na ty co dělají nepořádek a klidně i opakovaně, zavolejte. Já to udělal a hned jsem pochopil, proč o nich vznikají anekdoty.

Všem co si myslí, že vlastně volám po policejním státu, chci připomenout. Policejní stát je podle mne stát, který lidem nedovoluje svobodně říkat své názory a pohybovat se po světě. Stát, který rychle a účinně trestá vše co jsem výše popsal, se např. jmenuje Švýcarsko. Nevěříte? Tak tam v neděli ráno strunovkou sekejte trávu a vrtejte v činžáku díry na police, nebo jen tak vyhoďte starou záchodovou mísu před dům, nebo si autem, aniž by jste k tomu měli logický důvod, přijeďte po chodníku před vchod domu. Švýcaři by ze sebe blbce dělat nenechali, neboť tomuto druhu policejních represí je mimořádně snadné čelit. Stačí se prostě chovat tak, aby k nim nebyl důvod. Ergo kladívko. Švýcarský pořádek není genetický. Jeho "dobrovolnost" stojí na přísnosti.

Problém naší společnosti tak nepochybně spočívá v tom, že je v ní víc zákony a vyhlášky porušujících "Romů", než by člověk na první pohled řekl. O to víc je nás slyšet, jak ty autentické chceme, a nejraději silou, převychovat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.7. 2013