O nezničitelnosti SSSR

5. 12. 2012 / Karel Dolejší

Vtip je ovšem ve dvou věcech. SSSR si tak velké ozbrojené síly ekonomicky prostě nemohl dovolit a jeho hospodářství kolabovalo. Za Brežněva byly opuštěny všechny staré zásady, podle nichž země nesmí usilovat o paritu s USA ve všech oblastech, ale pouze v několika klíčových. Generálové si prosadili velkorysé výzbrojní programy prakticky všude a nezajímalo je, že na to stát nemá; slábnoucí ústřední orgány pak tomu nedokázaly zabránit. Nakonec SSSR vydával na zbrojení řádově desítky procent HDP a to se mu stalo osudným, protože jeho hospodářství taková zátěž položila. Jakmile nebyla ekonomika s to pokrýt ani provozní náklady ohromného válečného stroje, bojeschopnost ozbrojených sil začala okamžitě prudce klesat, bez ohledu na to, kolik peněz bylo na ně v minulosti vynaloženo. (Současná ruská armáda je v mnoha ohledech technicky modernější než bývala Sovětská armáda, ale na druhé straně je také v mnoha ohledech dosud pouhým stínem své předchůdkyně.)

Za druhé, rozložila se sovětská společnost. Politické neshody narostly do takových rozměrů, že existenci státu ve stávající podobě by bylo možno na čas udržet jedině terorem, který si však slabé ústřední orgány nechtěly a vlastně ani nemohly dovolit. A proti demonstracím v Pobaltí nebo guerillám na Kavkaze byly jaderné hlavice poněkud nevhodným nástrojem, nikdo neměl v úmyslu jej zkoušet.

Shrnu-li, neexistuje sice přímá úměrnost mezi HDP a vojenskou silou země, nicméně klasické moderní ozbrojené síly složené z kombinovaných zbraní a eventuelně strategických jaderných sil jsou jednoznačně drahá záležitost, kterou nelze ani udržovat v provozu za hubičku. Jakmile není na investice a dokonce ani na provoz a údržbu, ani ta největší vojenská síla nepřežije déle než několik málo let. A žádný arsenál na světě nedokáže udržet pohromadě stát, pokud je vnitřně politicky rozpolcený a čelí nestátním aktérům, kteří jsou odhodláni si z něj "urvat" své.

Vytisknout