Etika v naší politice

3. 12. 2012

Jaké máme politiky? Po položení si této otázky jsem otevřel internet a četl o tom, že protikorupční policie zadržela při razii významného sponzora Věcí veřejných, nebo Česku hrozí, že bude nějaký čas bez prezidenta a taky že Okamura a Samková se kvůli vyřazení z prezidentské volby obrátili na soud, a to, co se mne týká osobně - ovzduší v Moravskoslezském kraji se znovu zhoršilo. Mohl bych snad pokračovat donekonečna, protože internet je plný sporných nebo i zavrženíhodných případů, které se týkají každého z nás, protože za "chyby" představitelů našeho státu ve finále zaplatíme všichni. Vypínám tedy internet, neb, jak nám zdůrazňoval profesor při studiu speciální pedagogiky, stresory se musíme snažit eliminovat. Informace však potřebuji, a tak sahám po denním tisku. Ale situace se, jak praví ateista, bohužel, opakuje. Dozvídám se, že vláda koupila letouny CASA, aniž věděla, kolik za ně Omnipol zaplatil. Přemýšlím, kolika korunami jsem na tyto letadla přispěl ze svých peněz, čili z daní. Vzpomínám, jak jsem si toto letadlo nedávno prohlížel na dnech NATO na letišti v Mošnově, mimochodem které také díky politickému rozhodnutí nese název Letiště Leoše Janáčka, což dle mého subjektivního názoru nepovažuji za správné, neb asociaci letiště a Janáček nějak nemohu z logiky věci skousnout, ale evidentně je to moje vina a neznalost, což jsem pochopil, když Ruzyň dostala jméno Václava Havla. Zřejmě to byl vynikající pilot či parašutista. Ale hloupá rozhodnutí politiků mají i své výhody, protože ať přijedu do téměř jakéhokoliv města v naší republice, každý mi poradí, jak se dostanu na náměstí TGM. Úvahu o názvech však opouštím, a vracím se k novinám. Když však mé oči hltají další věty, a sice že jen jediné procento občanů je určitě spokojeno s politickou situací v naší drahé, a jak tvrdí manželka po návratu z obchodu, stále dražší, vlasti, přejede mi mráz po zádech. V tom momentu mi na mysli vyvstane další asociace, zima a krb. Bezprostředně poté vstávám od stolu, a denním tiskem vytvářím teplo v krbu, a tím i teplo domova. Ne že bych měl něco proti novinářům, vždyť žádný učený z nebe nespadl, ale jaksi musím souhlasit s Milošem Zemanem. Tímto bych měl média a politiku s politiky z krku. Ne však na dlouho. Navštěvuje mě kamarád, kterého znám již od dětství. Bylo jedno období, kdy jsme se nevídali, a ani o sobě téměř nevěděli. To bylo období, jeho emigrace. Po návratu v roce 1990, se naše cesty opět střetly. A to téměř doslova, neb jsme se potkali za ne zcela hezkých okolností, bylo to totiž při autonehodě, která se však naštěstí obešla bez zranění. Měli jsme toho moc na povídání, popisoval svůj život v emigraci i po jeho návratu. Dozvěděl jsem se také, že je podnikatel a politik. To bylo v době, kdy slovo politik ještě nebyla nadávka. Sedíme s kolegou a probíráme, jako snad každý v této zemi, politiku. Na mou otázku, jak se mu daří, a co nového, dostávám nečekanou odpověď, a to, že, vystoupil z ODS, s politikou seknul, a zabývá se již jen podnikáním. Povídali jsme si dlouho, evidentně se potřeboval svěřit. O detailech se zmiňovat nemohu, i když v demokracii můžeme říkat svůj názor, a to svobodně. A aby mi to "svobodně" zůstalo, shrnu několika hodinový dialog do jedné, jeho vševystihující, krátké, ostré, smutné, skeptické a lidové věty. Neměl jsem se z emigrace vracet, teď se mi chce zvracet. Zde bych podotkl, pro lidi typu novinář, že jsme nepili alkohol, a ani nejedli párek nevalné chuti. Ale dost pesimismu, vždyť jsme se také hodně a od srdce nasmáli, například když si kolega nechtěně zasunul moji propisovací tužku do kapsy svého saka a já ho začal podezřívat, že chce kandidovat na prezidenta, a u mě si to nacvičuje.

Vraťme se ale na začátek. Politika a chování politiků, jak jsem již předeslal, skutečně ovlivňují život každého jednotlivého občana. Je jasné, že s politikou, jednáním a chováním politiků, nebudou nikdy spokojeni všichni. Ideální stát prostě neexistuje, a ještě dlouho existovat nebude. Na jedné straně slýcháváme a čteme o úspěších ve vědě, technice, stroje vyrobené lidmi na Zemi se projíždějí po Marsu a Měsíci, lékaři zachraňují životy, na straně druhé vedeme války, vraždíme, krademe, užíváme drogy, podvádíme, lžeme. Pro začátek bych se spokojil alespoň s tím, kdyby s chováním a jednáním politiků bylo spokojeno více než padesát procent občanů. Jak toho však dosáhnout? V čem je chyba, že tomu tak zdaleka není?

Jsem si vědom, že to není poprvé v historii lidstva, kdy se svět mění jednou k horšímu, a po druhé k lepšímu. Žijeme v demokracii. Žijeme v demokracii? Demokracii chápu jako takové uspořádání společnosti, kde je morálka a etika na prvním místě, kde etiku a morálku musí vyzdvihovat naši zástupci, čili politici námi zvolení. Bez výjimek a na všech úrovních. Za demokracii také považuji kvalitní zákony a vymahatelnost práva. Zákonů nemusí být mnoho, ale musí být kvalitní a hlavně musí platit pro všechny. Zákon, který je mnohokrát novelizován, buď není dobře připraven, nebo se mění podle toho, že to někomu vyhovuje. Časté novelizace také svědčí buď o hlouposti, nebo špatné práci našich politiků. Politik, který se proviní proti etice a morálce musí být okamžitě odvolán a zbaven funkce, v ideálním případě by měl odstoupit po provinění neprodleně a sám, ještě před odvoláním. A měla by zde také platit presumpce viny. To by byl příklad pro ostatní obyvatele našeho státu. Tak by se postupně tato morálka a etika znovu, i když pomalu, začala pokládat za samozřejmost. Politici musí být ti nejspravedlivější a nejrozumnější lidé. Musí jít příkladem nám, ale hlavně naší mládeži, neb jak zasejeme, tak sklidíme. A my již sklízíme. Vždyť naše mládež, budoucnost a pokračování tohoto národa, se dostala na první místo v užívání THC, alkoholu a tabákových výrobků. Vzdělanost naší mládeže neustále klesá. Neúcta k rodičům, neúcta ke starším.

Stále očekávám od politiků, jakožto našich vůdců, bouřlivou reakci na daný stav, nespočet návrhů řešení, jedno lepší než druhé.

Nic. Ticho. Nezájem.

Vytisknout