Co dělat

3. 12. 2012 / Jan Mertl

• 1. Extenzivně aplikovat princip neziskových organizací do zdravotnictví, školství, kultury a ekologie. Neziskovost neznamená nepřítomnost zisku, ale jeho povinnou reinvestici do předmětu činnosti a/nebo rozšíření služeb.
• 2. Převést důchodový systém na NDC koncepci se sociálním pilířem financovaným z všeobecných daní. Do NDC pilíře poskytovat dotace na virtuální účty za děti a dlouhodobé nemoci/nezaměstnanosti ze státního rozpočtu.
• 3. Převést financování zdravotnictví na financování z omašličkované (angl. earmarked) zdravotní daně placené ze všech osobních příjmů, případně zachovat i dotaci do systému z všeobecných daní ve výši stávajícího pojistného za státní pojištěnce. V oblasti soukromých výdajů by bylo dobré zvýšit nabídku nadstandardní péče dostupné za přímé platby a zamyslet se nad doplňkovými produkty, které by umožnily zapojit soukromé zdroje bez zkoumání individuálního zdravotního rizika klienta.
• 4. Zvážit zdanění důchodů, nebo alespoň zahrnutí důchodů do základu placení výše uvedené omašličkované zdravotní daně.
• 5. Na soukromých VŠ zavést jednoduché přijímací zkoušky (např. krátký diktát, výpočet lineární rovnice a přeložit článek z anglických či německých novin). Dále stanovit hranici pro podíl kombinovaného studia na 25-35 procent všech studentů. Stanovit a dodržovat maximální poměr studentů na jednoho učitele za semestr. Sledovat procento uplatnění studentů. Zavést speciální pracovní místa kategorie "globální profesor"  a netlačit do tohoto všechny pedagogy; současně jim však ponechat možnost volitelně se zapojovat do výzkumných aktivit. K financování školství zavést absolventskou daň, placenou procentem z příjmu do kumulativní výše stanovené příslušnou vysokou školou (s omezeními definovanými zákonnou regulací) a zachovat současný objem financování ze všeobecných daní. V případě soukromých škol, pokud dodrží uvedená kritéria (ne jiná, kontrola akreditační komisí nestačí, je převážně formální), by mohly čerpat státní dotaci podobně jako školy veřejné a současně také financovány z absolventské daně nebo přímých plateb školného. Jasně odmítnout koncepci komerčního školného dostupného skrze bankovní úvěry, stejně jako zcela volné stanovování výše školného vysokými školami bez regulace.
• 6. Pochopit, že teorie o otevřenosti ekonomiky jsou sice pěkné, ale musíme mít do případné mezinárodní směny co nabídnout. Všemi tržně konformními prostředky tudíž podporovat národní ekonomiku -- české zemědělství, průmysl, zdravotnictví, školství. Neshazovat ty, kteří nejsou "dost světoví".
• 7. Upravit legislativu tak, aby zamezovala komerčnímu zneužití slabších smluvních stran -- úvěry, exekuce, pojišťovnictví, bytová politika. Opustit teorii o (formálně) svobodné smlouvě jako cestě k efektivnosti (to rozporoval již prof. Engliš v roce 1916) a velmi důsledně aplikovat základní principy neuzavírání/neplatnosti smluv v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek. Regulovat finanční produkty přímo (zákazy nekalých praktik) či nepřímo (udělováním státních certifikací kvalitním produktům).
• 8. Přestat šetřit a konsolidovat veřejné rozpočty stávající metodou -- nefunguje. Volit cestu podpory ekonomického růstu a postupného snížení relativního podílu veřejného dluhu k HDP.
• 9. Zavést klouzavě progresivní zdanění fyzických i právnických osob s nejvyšší sazbou 35-40 procent. Opustit teorii o dani jako trestu za úspěch, výsledkem je pouze vysoké zatížení střední třídy.
• 10. Omezit masivní vyvádění dividend do zahraničí, v krajním případě i jejich zdaněním. Nepodléhat teorii o tom, že investoři odejdou, pokud se tak stane, OK, je to škoda, ale uvolní tak prostor pro jiné, třeba i domácí subjekty.
• 11. Vytvořit a financovat pracovní místa umožňující přejít na komfortnější, trvale udržitelný a méně stresový způsob práce. Inspirovat se organizací práce v Německu, Francii či Británii. Česká snaha o efektivnost a heroické výkony je falešná, vede k workoholismu, vyhoření a ztrátě perspektivy. Pochopit, že Čína nebo Thajsko nemohou být vzorem pro vyspělé země, ale naopak.
• 12. Tolerovat a s nadhledem řešit bagatelní, formální a administrativně závislá pochybení. Věřit lidem a vytvořit jim prostor pro život, tvrdě trestat především zásadní a úmyslná pochybení. Pochopit, že chyby se stávají a málokdo z nich je nadšený. Tam, kde se stávat opravdu nemohou, zavést dvojité či trojité kontroly -- nikdo není dokonalý. Umět odpouštět, respektovat tajemství a dávat lidem šanci a příležitost.

Vytisknout