Je nutno respektovat zdravý rozum, slušnost, přiměřenost, dobré mravy a spravedlnost

23. 11. 2012 / Barbora Hodková-Knobloch

Na otázku tohoto anonymního autora "Víme vůbec, jakého cíle chceme reformou dosáhnout?" je ta nejjednodušší odpověď: Zrušení instituce exekučního zabavování majetku v dnešní podobě a nahrazení tohoto systému systémem lidštějším, který bude brát ohled prvotně na zdravý rozum, slušnost, přiměřenost, dobré mravy a spravedlnost. Toto jsou pojmy nedefinované v zákonech a lidé, kteří pracují jako exekutoři nemají tušení jaký je jejich význam, jinak by se nikdy nemohli stát exekutory.

Naneštěstí ani množství soudců nemá podobné tušení, protože by dnešní stav nemohl byt takový, jaký je, kdy je exekucemi postižena třetina národa. (A možná i více lidí, když vezmu v potaz rodiny stíhaných exekucemi.)

Dnešní stav nedává smysl a není spravedlivý, bez ohledu na to, za jak spravedlivý ho považuje anonymní autor. Zákony a jejich dodržování mají sloužit společnosti, proto si lidé v daních platí legislativu a ostatní státní složky. Nedodržování zákonů má postihovat nečestné až zločinné jednání, v žádném případě by nemělo vyrábět zločince z obyčejných lidí jako na běžícím pásu. A to je právě to, co se v Česku dneska odehrává.

Citát z článku: "Dojemné případy, kterými lze stránky BL plnit donekonečna a tvářit se, že jsou za nimi desítky tisíc podobných, tvoří ve skutečnosti jen malé procento typů. Ale i tak si na nich lze všimnout něčeho, co je spojuje prakticky se všemi ostatními. Na začátku stojí ekonomické rozhodnutí v řádech statisíců, které si nepříliš právně či ekonomicky zdatný jedinec střihne bez pomoci, takříkajíc selským rozumem."

Toto tvrzení není pravda! Většina exekucí je na bagatelní položky, které by měly být realizované jiným způsobem***, než jejich mnohatisícovým procentuálním navýšením. Jindy jde o prosté opomenutí, dočasnou nouzi, nebo dokonce o zlý úmysl věřitele, jak dokládají případy o nezaplacených posledních splátkách, které pokračují tajným soudem a končí nepřiměřenou exekucí jak v nárocich, tak v plnění, tak v nemateriální újmě pro postiženého člověka.

Anonymní pisatel nezohledňuje fakt, že o většině soudů před exekucemi postižený tzv. dlužník vůbec neví, takže se nemůže nikam dostavit a hájit se!

Systém je dokonale vymyšlenou mašinérií, která zničí život každého člověka, který se někomu z věřitelů, nebo dalších postupných jednatelů znelíbí. Je to bič na obyčejného člověka. Stát ve spolupráci s polostátními úředníky ničí a semílají kohokoliv, je to zlá mašinerie, která škodí v tuhle chvíli už i těm, kteří ji uvedli v život.

Přátelé, i ty, anonymní autore, kapitalistický systém na západ od českých hranic není takhle nelidský jako v České republice. První dojem člověka, který se tam odstěhuje, tkví ve zjištění, že jsou lidé vzájemně k sobě slušní, že je stát ke svým občanům slušný, že lidé, ať ve státní správě, nebo jen mezi sebou jednají čestně, že si vzájemně nelžou a nepodvádějí se. Ve společnostech bývalé EU i v USA existuje cosi, co by se dalo nazvat společenskou důvěrou.

Lidé se vzájemně nepodrážejí a nepodvádějí. Proto ani nepotřebují supervymahače dluhů ve formě exekutorů.

Malé dluhy z opomenutí se řeší na místě, menší dluhy třeba na energiích se řeší splátkami, které si dodavatelská firma domluví slušně s lidmi, kteří jí dluží... jen opravdu velké položky se řeší před soudem a to pouze pokud se zainteresované strany vzájemně nedohodnou.

Dohoda se vždy vyplatí.

Nikdo si pak netroufne (kromě snad malého procenta) pohrdat soudem na tolik, aby závazek nesplnil, ale zase: soudy přihlížejí k tomu, jak dluh vznikl, jestli nejde o nepřiměřené nároky věřitele, jestli nezneužil dlužníka jako zákazníka... jestli nevymáhá platbu po jejím zastarání a zaniknutí nároku!

To poslední se v Česku neřeší vůbec! Velké množství bagatelních pohledávek je totiž dávno promlčené, ale dlužníci, od kterých se částky vymáhají o tomto faktu nic neví a ani netuší, že mají právo se odvolávat na promlčení dluhu.

Česká praxe, kdy se exekučně vymáhají dluhy od nepovinných, třeba od rodičů dospělých dávno se odstěhovavších dětí, rozvedených manželů, dočasných partnerů, náhodných spolubydlících a podobně, to v kapitalistické cizině neexistuje, nenechejte si nalhávat, že je tohle normální fungování kapitalistické společnosti, protože tento stav není normální nikde v rozvinutých demokratických zemích.

Mnohomluvné dílo anonymního autora, "který je redakci znám" hovoří o svém autoru výmluvně, svědčí nejlépe o tom, že je pro stát výhodné na exekutivních pozicích umístit lidi mladé, bez životních zkušeností a oblblé propagandou jednoho názoru. Ani tento autor si nepřipouští možnost, že lidé jsou nadaní různými schopnostmi, takže pro něj osobně to nejjednodušší prostudování si soudních dokumentů je pro druhého téměř nesplnitelným požadavkem. Zákony a jejich plnění ale musí být přístupné i těmto lidem, tedy info soudu přizpůsobené schopnostem lidí i méně vzdělaným, nebo s omezeným chápáním a normální stát své občany chrání, proto si ho lidé platí. Český stát se chová k vlastnímu obyvatelstvu jako vlastník k otrokům, a na tom není fér už vůbec nic.

Vytisknout