Jaká atmosféra nyní panuje v Izraeli a jaká v Gaze?

19. 11. 2012 / Daniel Veselý

ČT se kupříkladu opakovaně blýskla tvrzením, že "palestinské raketové útoky, které Izrael k náletům na Gazu vyprovokovaly, v noci na několik hodin ustaly," aniž by ohledně tohoto tvrzení odkázala na patřičný zdroj. Další dost rozšířená bajka se týká údajného "existenčního ohrožení Izraele" militanty z Gazy, které trvá prý 60 let. Pokud se podíváme na 8 600 raketových a minometných útoků z Gazy na Izrael v průběhu období 2001 až 2009, byť -- pravda -- postupně sofistikovanějších, tak bylo usmrceno 28 Izraelců a sedm stovek dalších bylo zraněno. To je samozřejmé tragické a smutné jako každé násilné úmrtí, nicméně při vší úctě k těmto lidem a jejich příbuzným nemůže jít přece o "existenční ohrožení" celého Izraele. Jen na izraelských silnicích zahyne ročně větší počet lidí. Kdybychom přistoupili na jejich logiku, tak mnohonásobně menší populace Gazy než Izraele a přitom mnohonásobně víc obětí, tak "existenční ohrožení" Gazanů bylo daleko akutnější. Stačí vzít v potaz, že v Gaze byly izraelskou armádou za čtyři dny usmrceny přes čtyři desítky osob, z čehož téměř polovina byli civilisté včetně osmi dětí ( aktualizované odhady hovoří o 69 zabitých a 660 zraněných. K zhlédnutí jsou drastické záběry čtyř malých dětí z jedné rodiny, jež izraelské F-16 zavraždily v neděli při "chirurgickém náletu" na jejich dům v severní části Gazy).

To je bohužel jen začátek. Izraelská armáda se připravuje na masivní pozemní operaci a povolává záložníky. Pátý den operace Pilíř obrany se útoky stupňují, přicházejí svědectví o tom, že izraelská militaristická mašinérie ničí i zdravotnická centra. Infrastruktura poničená bombardováním, zbořené domy a krátery v silnících znemožňují ambulancím, aby se včas dostaly ke zraněným, píše v nejstarším izraelském deníku známá novinářka Amira Hassová, atd.

Mezitím premiér Hamasu Ismail Haníja ve spolupráci s egyptským premiérem Mohamedem Mursím přichází s nabídkou příměří a klade si podmínky. Radikální palestinské hnutí hodlá akceptovat klid zbraní, jestliže Izrael ukončí veškeré útoky na Pásmo, jak píše list Haaretz. Takový postoj by prý vyhovoval i Netanjanuově vládě, nicméně na pravidelném zasedání izraelského kabinetu v neděli jeho šéf prohlásil, že je třeba vojenskou operaci "podstatně rozšířit."

Stanovisko, že se Izrael "má právo bránit", zastává vedle mnohých i český premiér Petr Nečas, který pevně stojí za Netanjahuem. České ministerstvo zahraničí ve středu uvedlo, že "Česká republika plně uznává právo Izraele na sebeobranu proti raketové palbě militantních organizací v pásmu Gazy, přičemž pokládá za důležité vyhnout se civilním obětem". Na ministerstvu zahraničí patrně nikdo neví, že se okupující země nemůže bránit proti těm, které okupuje.

Na začátku izraelské kruciáty pod přilnavým názvem Pilíř obrany připravily o život rakety odpálené palestinskými militanty dva izraelské civilisty a civilistku ve společném domě ve městě Kiryat Malachi ležícím asi 29 kilometrů severně od Gazy. Ozbrojené křídlo Hamasu provedlo raketový útok na Jeruzalém, přestože raketa cílená na izraelský parlament spadla mimo město a nikomu se nic nestalo. O den později odpálili Palestinci raketu íránské výroby Fadžr-5 na Tel-Aviv. Střela dopadla do oblasti několika ilegálních izraelských osad Gush Etzion na Západním břehu jižně od Jeruzaléma. Tel-Aviv byl z Pásma ostřelován i druhý den a jedna raketa naštěstí dopadla do moře nebo neobydlené oblasti. Nicméně obě města se cílem raket s doletem 75 kilometrů i jiných typů stala v případě Jeruzaléma naposled v 70. letech a Tel-Avivu v roce 1991 v podobě Husajnových Scudů. V neděli ale palestinští ozbrojenci vypálili další čtyři rakety na město Aškelon. Dvě z nich sestřelila izraelská protiraketová obrana, jedna střela zasáhla auta na parkovišti a jedna obytný dům. Při útocích byli zraněni dva civilisté. Hovoří se o novém způsobu boje.

Podařilo se mi získat svědectví Avishaye Sasona, který žije kousek od rušného Tel-Avivu. Sason líčí, jak sirény oznamující vypálení raket z Gazy vyhnaly většinu lidí z ulic. Když lidé uslyšeli výbuch rakety, zůstali všichni v šoku. Avšak podle Sasonova vyjádření jsou obyvatelé Tel-Avivu již otrlí a cyničtí a zanedlouho o celé situaci žertovali. To koneckonců potvrzuje v rozhovoru pro idnes.cz i blízkovýchodní expert Marek Čejka, jenž říká: " Když si vzpomenu, že si Izraelci dokázali poradit i v době sebevražedných atentátů, což jsem měl možnost zažít z vlastní zkušenosti, nemyslím si, že by je rakety Hamasu zase až tak rozhodily. Jistě, psychologicky to není příjemné, ale nemyslím si, že by kvůli tomu nějak měnili své životní návyky. Izraelci jsou v těchto věcech mnohem dál než my Evropané. To, co by se u nás jevilo jako událost roku, je v Izraeli často považováno jen za naprosto rutinní záležitost."

V Tel Avivu se dokonce konala demonstrace na podporu Gazanů pod izraelskou palbou. Sason konstatuje, že Tel-Aviv ve srovnání s jižními izraelskými městy (Ašdod, Aškelon, Beršeba, Sderot...) včetně Pásma žije celkem klidným životem -- ale také to, že obyvatelé Tel-Avivu jsou co se izraelsko-palestinského konfliktu a jeho reálných dopadů na region týče celkem neinformovaní. Je ale povzbuzující, že v rámci obou zemí se zdola upevňují a formují regionální iniciativy, jež by špatnou bezpečnostní situaci řešily nezávisle na izraelské vládě a vedení Hamasu v Gaze. Myslím, že především v těchto grassroots aktivitách leží klíč k řešení nejen této války.

Vytisknout