Jsme jako malé děti, kterým dali zbraně a divíme se, že zabíjejí

19. 11. 2012 / Ladislav Kubeš

Od samého počátku bylo potřeba držet zásadu nulové tolerance vůči zlu. Nedělali jsme to, byli jsme částečně i naivní a neprohlédli jsme úmysly protivníka. A dlouho jsme prostě nechtěli uvěřit, že to není hra, která zavčasu skončí a že opravdu půjde o krk. Připomínáme nedospělé děti, kterým se dostaly do rukou skutečné zbraně a ony s údivem zjišťují, že střílí ostrými a zabíjejí. Diví se oběti a začínají se divit už i střelci.

Často si v podobných souvislostech vzpomenu na výstižný článek Luďka Frýborta, který napsal o Češích a jejich povaze. Bohužel s ním musím souhlasit a vysvětluje to mnohé z reality dnešních dnů, ke které jsme se dopracovali. Chci říci, že dokud nepochopíme jednoduchý fakt, že morálkou vše začíná a končí a že příkoří, které se děje mému sousedovi, děje se současně i mně a nezačneme se podle toho chovat, nic se nemůže změnit. Např. ve Španělsku už to pochopili a založili organizaci, která nasazováním houfů svých členů fyzicky brání exekutorům ve vystěhovávání bytů a domů, zabavených bankami. Nesystémově, ale úspěšně.

Zaznívají hlasy, že mnoho lidí je finančně nevzdělaných. To je jistě pravda, ale já nemohu souhlasit s tím, že to je důvod a příčina všech těch průšvihů, do kterých se lidé houfně dostávají. Souhlasím s panem Čulíkem, že je jednoznačně povinností státu především nastavit taková pravidla, aby k nekalým praktikám vůbec nemohlo docházet. Jinak je to totiž podobné, jako kdyby proti sobě nastoupil v ringu Kličko proti patnáctiletému klukovi, který si poprvé navléknul boxerské rukavice, netuší, jak se dělá obrana a jak moc drtivý může být úder od profesionála. Je to prostě tak, že v tomhle ringu si nikdy nebudeme rovni. Kromě různě vysoké finanční gramotnsti totiž lidé mají také různě vysoké intelektové schopnosti, podléhají náladám, emocím, iracionalitám v důsledku momentální vypjaté situace apod. To všechno jsou potenciální slabosti ve chvíli, kdy jdeme do banky žádat o úvěr. A proti nám v té chvíli stojí perfektně připravení profesionálové (s různě vysokou úrovní morálky či nemorálky), mající v zádech týmy zkušených a ve svůj prospěch dobře zaplacených právníků. Ti mají za úkol připravit smlouvu o půjčce tak, aby banka nikdy neprodělala a černý Petr zůstal v případě problému v ruce vždy nám. A úvěrovou smlouvu naformulovat tak, aby to laik nikdy nemohl předem prohlédnout. Řeči o tom, že si za to či ono může ten či onen sám, protože si pořádně nepřečetl smlouvu nebo ji nepochopil, apod., prostě neberu. Takové řeči jsou jen dokladem toho, jak jsme zblblí a jak jsme zapomněli používat prostý selský rozum a jednoduchá pravidla slušnosti a morálky. Rozlišovat morální od nemorálního. Taková smlouva totiž nikdy vůbec neměla být navržena a předložena klientovi. A pokud už by k tomu došlo, měl se stát postarat o to, aby příslušná finanční instituce už další takovou smlouvu nikdy nikomu nepředložila. Pokud se tak neděje, musím se ptát, na co takový stát máme ? Bylo by efektivnější za státem promrhané a rozkradené peníze nakoupit a rozdat lidem zbraně, ať se brání každý sám, jak umí. Samozřejmě přeháním.

Co s tím ? Ryba smrdí od hlavy a než proces rozkladu vyvrcholí a dojde k zásadní změně, může to ještě nějakou chvíli trvat. Co je tedy v takové chvíli reálné, smysluplné a systémové ? Myslím, že cokoliv, co reálně pomůže snižovat míru zbytečného lidského utrpení, které do té doby ještě bude muset proběhnout. Otázku systémovosti bych raději vynechal, protože se opět dostaneme k tomu, že je třeba změnit vše od základu a na to zatím nenastal čas. Je třeba konat, co konat lze. Kdo to udělá ? Musíme my. Nikdo to za nás neudělá. Pane Čulíku, poskytněte nadále prostor pro tuhle diskuzi a Vy všichni, kdo k tomu máte co říct a chcete to říct, pište do BL svoje nápady, návrhy a nabídky účasti a pomoci. Jistě z toho vykrystalizuje podhoubí pro založení něčeho smysluplného, dáme tomu nějakou prvotní strukturu a převedeme věc z virtuálního prostoru do prostoru reálného. Nejsme hloupí, ani bezbranní. Jediné, co potřebujeme, je probuzení se do aktivity a začít jednat.

Abych jen netlachal, rovnou si dovolím dát do placu jeden nápad. Co takhle založit na občanské platformě organizaci (OS ?), která bude testovat nabídky finančních produktů a bude disponovat možností udělit konkrétnímu produktu (úvěru, půjčce, hypotéce) prestižní značku "Bezpečný finanční produkt". Tu značku by dostal skutečně pouze takový produkt, který je přátelský nejen vůči jeho poskytovateli, ale především vůči příjemci -- zákazníkovi. Prostě i ten finančně méně vzdělaný člověk by měl garanci, že pokud jej využije, nemůže se mu nic zlého stát, ani když se časem dostane do méně příznivé životní situace. Férová půjčka. Taková organizace by úzce spolupracovala s experty v oboru, umím si představit spolupráci např. s Českou národní bankou, s finančním arbitrem, s morálními osobnostmi veřejného života a umění. Byla by neúplatná a tudíž objektivní a její testy by byly odborně vysoce relevantní. Velice rychle by si vybudovala renomé a s její činností a výstupy by byla seznámena široká veřejnost. Představte si, jaký vývoj by nastal ve chvíli, kdy by první banka pochopila, co pro ni v současné džungli znamená mít svůj produkt označený touto značkou. Kam by si asi Češi chodili pro úvěry ? Ostatní by museli chtě nechtě následovat a dveře slušnosti a morálce by se začaly otevírat. Má to jednu vadu. Bylo by potřeba udělat to dřív, než bude celý národ v registrech problémových dlužníků. Potom už by to nemělo smysl. Leda poté založit občanskou iniciativu za zrušení registrů. Nebo rovnou bank a úroku ?

Vytisknout