Bohatství, jež vytváříme, končí v rukou úzké skupiny, která si stát zprivatizovala

19. 11. 2012 / Ilona Švihlíková

Žijeme v zemi, ve které operuje lichvářská mafie způsobem, který by byl v jakékoliv civilizované zemi nemyslitelný. Žijeme v zemi, kde se zákony připravují na míru skupinám, jejichž cílem je zničit veřejný sektor.

Žijeme v zemi, kde se mafiánsky rozkrádají evropské dotace, které "kontroluje" Ministerstvo financí.

Žijeme v zemi, kde na výročí Bílé Hory byl schválen odporný balík, zahrnující i "dar" církvím, především katolické.

Toto vše vede k tomu, že naše bohatství, které vytváříme naší prací, se dostává do rukou úzké skupiny, která si doslova tento stát zprivatizovala.

Ale nezapomínejme, že je potřeba provádět úsporné reformy -- vždyť si přeci žijeme nad poměry! Půjčím si heslo, které se jako první objevilo v Srbsku: Promiňte nám, že nevyděláme tolik, kolik kradete!

Ale co s tím?

Není tomu dávno, kdy jsme dokázali zaplnit Václavské náměstí.

Slýcháváme, že protesty nemají žádný smysl. Ale to není pravda. Jsme tu pospolu, cítíme, jak dokážeme být silní, je-li naše energie správně nasměrována, čerpáme sílu jeden z druhého.

Bylo by tomu tak, kdyby protesty měly jen vybouřit náš hněv s tím, že se pak zase vrátíme do "normálu". Ale to se nám nestane, že ne?

Spojenectví práce a solidarity se na jaře přidalo k široké platformě Stop vládě, když jsme se shodli na tom, že naším cílem bude:

Zastavit reformy, demisi vlády a předčasné volby.

SPaS své stanovisko nezměnil.

Jako občané máme před sebou důležitou prezidentskou volbu. Zamysleme se dobře, koho zvolíme. Neřiďme se jen líbivou tváří a zvažme, kdo je např. proti tzv. církevním restitucím.

Potřebujeme, aby se pravdivé informace dostávaly k občanům. Od médií to příliš čekat nemůžeme, takže musíme využívat internet a zahraniční zpravodajství, šířit a překládat zahraniční i domácí informace. Myslíte si snad, že se dočkáme podrobného zpravodajství o účetním auditu eurodotací, kde jsme nejhorší zemí z celé sedmadvacítky?

My, občané, se musíme organizovat. To je náš další občanský úkol. Sejít se jednou za čas na náměstí nás nedovede k cíli. Musíme mít struktury, které dokáží provést inventuru naší země, které dokáží vytvořit návrhy jak zvrátit kroky Nečasovy vlády a pozitivně nasměrovat naši zem.

Uvědomme si, že naší největší hrozbou není ani Kalousek, ani Nečas, ale paradoxně my sami. Porazit nás může jen naše pasivita, poraženectví, oportunismus či zrada. Pokud se tohoto vyvarujeme, musíme zvítězit!

Poslední slovo na závěr:

S gaunery se nevyjednává. Gauneři se trestají.

Vytisknout