Proč je tak složité zapojit do rozhodování obyčejný selský rozum?

19. 11. 2012 / Vladimír Hejnic

"Jako obyčejný člověk Vám slibuji, že když budu na poli budu s láskou okopávat brambory abyste měli jídlo, u pokladny Vám s úsměvem posloužím, u linky budu trpělivě stát a vyrábět, za volantem Vás bezpečně odvezu, ale sakra dělejte už něco a vraťte mi pocit, že jsem také člověkem."

Měl jsem rozepsáno hodně článků, kde jsem chtěl precizně vyjádřit to, co velice jednoduše sdělil "obyčejný člověk" David Michal. Často mi mé dopisování vyznělo jako propagandistické klišé, ze kterého se vytrácela podstata. I proto jsem se před časem na těchto stránkách odmlčel.

Možná mi chybí, nebo chyběla ta prostota vyjádření ještě obyčejnějšího člověka, než jsem sám. S tím obyčejným Davidem Michalem se ztotožňuji. Mým problémem a problémem mnohých mě podobných je, že se sice považujeme za "obyčejné lidi", ale občas zapomínáme, co je tou obyčejností chápáno. I proto se těmito řádky skutečně "obyčejným lidem" bez kterých nikdy žádná demokracie nebude k ničemu, hluboce omlouvám a pokusím se vyslovit otázku.

Proč významní politologové, ekonomové, matematičtí analytici, ministři financí, práce a sociálních věcí, celé politické reprezentace tzv. "demokratických" parlamentních i neparlamentních stran nedokáží vyslovit to nad slunce jasné, že bez "obyčejného člověka" není co řešit? Proč nedokáží na svých výkonných počítačích a z výše své neobyčejné vzdělanosti spočítat možnost a schopnost každého jedince společnosti žít na úrovni 21. století? Proč je tak složité zapojit do rozhodování obyčejný selský rozum?

"Obyčejný člověk" nepotřebuje vždy pocit uspokojení, že je sám sobě zaměstnancem i podnikatelem. "Obyčejný člověk" je ochoten pracovat ve složitých podmínkách jako zaměstnanec u soukromníka i v zaměstnaneckém poměru nadnárodních společností, ve službách firem a organizací zastřešených obcí, krajem či státem. Všude je schopen a ochoten odvádět dobré výkony, za které ale bude odpovídajícím způsobem odměněn.

"Obyčejný člověk" nemá potřebu hledat fígle v legislativě, je mu často obtížné vyznat se v bojích svých zástupců odborářů, kteří jsou nuceni bojovat o každé slovíčko v kolektivních smlouvách. "Obyčejného člověka" do určité míry obtěžuje účast na halasných demonstracích a projevuje to i svou neúčastí na volbách svých zástupců na všech úrovních. Chce "jen" slušně žít za slušně odvedenou práci, chce tu práci mít. A chce přivádět na svět své potomky, které i uživí. Je to tak složité pochopit? Je nutné na to vymýšlet zákony, úřady, složité programy...?

"Obyčejný člověk" nezávidí "neobyčejným" zasloužený nadstandard. Vadí mu pocit že není považován za člověka, když nepoužívá tablet, není účastníkem diskuse na "facebooku"...mám pokračovat?...

Obyčejnému člověku vadí, když mu "neobyčejný člověk" omílá, že ho živí, ač sám musí vědět, že bez práce "obyčejného člověka" by nebyl tím kým je. Co by např. panu Babišovi, nebo Březinovi bylo platné, že vlastní rozsáhlou výrobu potravinářských výrobků a ovládá rozsáhlou zemědělskou výrobu, nebo že je významným podnikatelem řešícím významné státní zakázky, když by jim to všechno nezajišťoval svou osobní účastí "obyčejný" traktorista, pokladní, pekař, účetní, kamioňák, skladník, úředník... Kam se poděje pan Okamura, když "obyčejní lidé" nebudou mít na nejlevnější zájezdy -- ani senát mu nepomůže... Co si počne Kalousek, když "neobyčejní" zaměstnavatelé "neuživí obyčejné lidi"? Snad to není tak složité.

Možná i proto je "obyčejný člověk" rezervovaný k oslavám sametu a je lhostejný, pokud to přímo nepodporuje (k hrůze mnohých "velkých demokratů"), vstup KSČM do řízení krajů v ČR.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 19.11. 2012