Není většího daru mladému člověku než možnost cestovat

19. 11. 2012

Uklidnil jsem ho, že samozřejmě ano. Sám sebe jsem už tak snadno uklidnit nedovedl. Pamatuji si, jak jsem dva roky po sametové revoluci, ve svých jednadvaceti letech, poprvé spatřil moře na trajektu v Calais. Byla to moje první cesta na Západ a já měl vztek. Vztek na lidi, kvůli kterým jsem já ani moje stárnoucí matka nemohli do té doby vidět svět. Moje první cesta nebyla poslední a dnes vím, že není většího daru mladému člověku než možnost cestovat.

Terry Pratchet napsal " Proč odcházíme? Abychom se mohli vráti zpět. Abychom mohli vidět místo odkud pocházíme novýma očima a v extra barvách. A také aby nás lidé, ke kterým se vracíme viděli jinak. Vrátit se do místa odkud člověk vyjel, není to samé jako nikdy neodjet."

Proto komunisté, posedlí řízením našich životů, zakázali cestování generacím mladých lidí. Stejně jako Mark Twain věděli, že cestování je smrtící injekcí předsudkům, maloměštáctví a omezenému pohledu na svět.

Dnes posíláme naše děti a studenty za hranice na zkušenou a vrací se jiní, sebevědomější a svobodní. Vědí, že si ve světě poradí a dívají se na českou realitu novýma očima. Doufejme že nepřipustí, aby jim ještě někdy někdo zakázal cestovat.

Vytisknout