KSČM je pro mě nejsvobodnější stranou v ČR, za niž se nikdo nemusí stydět

9. 10. 2012

V nadcházejících volbách je pak pro všechny strany KSČM jediným soupeřem.

Můžete roztrhat svůj hlas, můžete kroužkovat, můžete volit malé strany, hlavně proboha nevolte KSČM. Dnes jsem si otevřel volební kalkulačku.

Nestačil jsem se divit, KSČM jako strana v ní chyběla. Ale nechyběla otázka: "Vadila by mi spolupráce "mojí" strany s KSČM v Radě kraje". Přitom v minulé volební kalkulačce byla KSČM jednou z nejpreferovanějších stran.

Na stránkách www.krouzkujme.cz KSČM také chybí. Je to snad náhoda nebo záměr.

Volba KSČM je možností změny politického vývoje a navíc otevírá možnosti, které budoucnost nabízí. Poslechněte si bez předsudků, s otevřenou myslí, Vojtěcha Filipa v Hyde parku.

Takto přeci nehovoří člověk, který chce vrátit ČR před rok 89. Přece alternativou k soukromému vlastnictví je vlastnictví veřejné, a to nejenom státní, ale družstevní, národní, odborové a dali by se vymyslet atraktivnější pojmenování jako například sdílené(share), otevřené(open), veřejné (public) apod. (angličtina je dnes in).

Nechť volná soutěž forem vlastnictví rozhodne, která je optimální pro danou oblast. Proč by se stát nemohl ujmout role výstavby silnic a dálnic pokud jeho odborníci zjistí, že jsou schopni výstavbu zajistit levněji než soukromí investoři.

Socialismus dostal pouze jednu šanci. A ta šance byla od začátku malá. Byla determinována od začátku realitou tehdejší doby. Přišla po nejstrašnější válce v historii lidstva. A válka neudělá člověka lepším. Ani vítěze. Šance socialismu přišla také v momentě, kdy lidé objevili radioaktivitu a možnosti uvolnění jaderných sil. I přesto dokázal socialismus překlenout tuto etapu a rozvíjet nadání jednotlivých členů společnosti.

A dostavily se úspěchy. ČSSR zazářila na Bruselském Expu jako země s rozvinutým hospodářstvím a kulturou. To snad připouští i jeho největší kritici. Pak přišla normalizace a bylo po všem. Odbornost nahradila stranická knížka, ostatně jako dnes.

Naproti tomu kapitalismus v českých zemích dostal šanci hned několikrát a to za Rakouska-Uherska, za první První republiky a dnes. Jeho konec byl vždy provázen stejnými symptomy - prohloubení třídních rozporů spojené s korupcí jeho představitelů. Závěr byl také vždy stejný a to v podobě válečného konfliktu.

Socialismu by měl dostat další šanci. Šanci, která nepřijde opět po válce. Šanci, kdy bude moc do sebe vstřebat to nejlepší z kapitalismu a tím je touha jednotlivce po vyniknutí. Ovšem založené nejen na potřebě peněžní odměny, ale i v podobě společenského uznání a další možnost rozvíjet své nadání.

KSČM otevírá tyto alternativy a je si vědoma svého břemene, které nese v podobě politických procesů. Představitelé ale i členové KSČM díky tomuto morálnímu imperativu, nemohou opakovat stejné chyby. Nejen že její členové tyto chyby odsuzují, ale ani společnost by jim podobné opakování nedovolila. Zkrátka nelze zadrátovat hranice, pokud si to lidé nepřejí.

Tyto neustále narážky na KSČM jsou pro mě jako voliče liché. KSČM je pro mě nejsvobodnější stranou v ČR, kde se za svůj názor nikdo nemusí stydět.

Dialektika materialismu jasně říká, že jen to, co je správné je životaschopné. Parafrázoval bych Rosu Luxemburgovou a řeknu: "Socialismus bez prvků kapitalismu, nikdy nebude socialismem."

Na závěr: pokud mají volby něco změnit, musí KSČM nejen porazit ODS (což bude zřejmě reálné), ale musí porazit i ČSSD.

Vytisknout