Je to trochu složitější

9. 10. 2012 / Jan Čulík

Uznávám erudované analýzy Karla Dolejšího, jejichž společným jmenovatelem je vždycky závěr, že všechno spěje k zániku a nedá se nic dělat. Vzhledem k tomu, že tento závěr je vždycky stejně apokalyptický, vede k vzniku určitého podezření, zda Karlova brilantní analýza není poněkud aprioristická. Totéž platí i o jeho nejnovějším článku o tom, jak kapitalismus spěje nezadržitelně k zániku.

Uznávám, že v určité vrstvě čtenářů jsou Dolejšího apokalyptické analýzy nesmírně populární. Poskytuje jim to totiž "důkaz", že "všechno je stejně ztraceno", "svět je zlý" a nemá smyslu se o nic snažit, protože všechno je nastaveno tak, že to nezadržitelně spěje k zániku. Takový postoj vyhovuje fatalismu některých příslušníků "malého národa", jak jsou Češi.

Uznávám, že z hlediska občana České republiky, která se stala více než jiné země za posledních dvacet let obětí neskrupulózních nadnárodních společností, jimž zemi nechali znásilnit korupční politikové, jsou Dolejšího analýzy, vyzdvihující bezmoc, zdánlivě přesvědčivé.

Je samozřejmě také pravda, že světová a evropská ekonomika není v současnosti zrovna v nejlepším stavu.

Přesto mám značné pochybnosti o poněkud ideologicky motivovaných analýzách, že kapitalistický svět spěje k zániku.

Například už s argumentem, že jednotlivé národní vlády v současnosti zcela ztratily kontrolu nad svým daňovým režimem a firmy musejí ožebračovat své zaměstnance, protože musejí konkurovat nejlevnějším výrobcům ze třetího světa, je to do určité míry sporné. Víme, že vlády zavádějí ochranářství. Víme také, že ne všechny firmy snižují platy svých zaměstnanců na čínskou nebo africkou úroveň. Víme také, že Čína má velký problém, neboť svými výrobky saturovala Spojené státy (právě v důsledku toho, že ožebračená čínská dělnická třída neměla dostatečnou kupní sílu je kupovat) a zřejmě v důsledku toho čínská ekonomika stagnuje. Američané se kromě toho dál už nechtějí u Číňanů zadlužovat. Kdoví, jak to všechno bude dál.

Jinými slovy, možná má Karel Dolejší pravdu a svět se bezhlavě řítí k zániku. Nebo nemá pravdu a všechno je složitější a vždycky se nakonec nalezne nějaké přijatelné řešení. Po zkušenostech života v západní zemi po dobu pětatřiceti let mám spíš intuitivní pocit, že jsou západní společnosti relativně odolné a budou pracovat pro vyřešení dnešních problémů - už proto, že v nich existuje daleko aktivnější společenská debata než ve společnosti české. Apokalyptické analýzy, že všechno "jde stejně do háje" by neměly vést k nečinnosti. Je totiž možné, že všechno do háje nakonec nepůjde a tím, že dáme výhost "špatnému světu", nám možná ujede vlak.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 9.10. 2012