DOKUMENT

ÚOOÚ: Návrh ACTA je nejasný a nevyvážený

27. 4. 2012

Dohoda na několika místech obecně odkazuje na platný rámec ochrany soukromí smluvních stran, aniž by jasně stanovila, jaká úroveň ochrany (vč. příslušných nástrojů) osobních údajů, musí být aplikována. 

Prosazování práva v oblasti elektronických komunikací a internetu nese následující zvláštnosti:
1) Důvěrnost komunikací.
2) Zpracování provozních a lokalizačních údajů.
3) Uchovávání a zpřístupňování vybraných údajů pro specifické účely (data retention, SIS, PNR).
4) Zpracování velkého množství údajů týkajících se nejen účastníků dvoustranných právních vztahů, ale zejména třetích osob, jak dodavatelů služeb – poskytovatelů služeb a sítí elektronických komunikací, poskytovatelů služeb informační společnosti, jejich zaměstnanců, účastníků a uživatelů služeb.

Pro výše uvedené oblasti jsou v právním řádu ČR i EU stanovena zvláštní, mnohdy striktní pravidla zpracování osobních údajů. Není tudíž představitelné, že by smluvní strana na základě požadavku „Obecných povinností v souvislosti s prosazováním práv“ dle čl. 6 dohody (zajistit, aby právní řád smluvní strany zahrnoval postupy prosazování práv umožňující účinné kroky) nemusela měnit nebo upřesňovat ve výše uvedených oblastech zákonné postupy a pravidla pro zpracování osobních údajů. V opačném případě by nebyla dodržena podmínka uvedená v čl. 4 odst. 1 a), aby nedocházelo ke zpřístupňování informací, které by bylo v rozporu s právními předpisy, včetně zákonů na ochranu soukromí. vZ tohoto důvodu není bez dalšího ani realizovatelný požadavek pravomoci soudní orgánů na nařízení jistých opatření týkajících se poskytnutí informací či důkazů nositelům práv, zejm. čl. 11 a čl. 12 odst. 1 písm. a). Na jiných místech dohody lze naopak ocenit dohled soudní moci nad ustálenými postupy při prosazování práva, které lze považovat za součást účelného a z hlediska záruk ochrany údajů vyváženého zpracování osobních údajů.

Obdobně není představitelné, že by nositelé práv bez zákonného zmocnění mohli zpracovávat osobní údaje třetích osob. Ačkoliv to v dohodě není výslovně uvedeno, některé v dohodě zmiňované postupy navádějí k tomu, aby mimo účel soudního vymáhání práva byly vedeny a shromažďovány informace o třetích osobách (např. čl. 11).

V souhrnu lze konstatovat, že dohoda nastavuje nové datové toky a nařizuje zpřístupnění informací, a to i těch osobních údajů, které byly původně zpracovávány pro jiné účely, aniž by podstatně vymezila, jakým způsobem má k předávání a zpřístupňování docházet. Jelikož dohoda je považována za zdroj nástrojů, procesů a práv, které mají členské státy garantovat, otevírá se široký prostor pro interpretaci, zda a jak budou jednotlivé, i „nepovinné“ části dohody uplatňovány. Dohoda je navíc z velké části založena na zpracování osobních údajů v oblasti nových technologií (internetu), proto bude alespoň v oblasti zpracování osobních údajů nezbytné přehodnocení právních předpisů.

Úřad pro ochranu osobních údajů považuje výše uvedené důvody za překážku toho, aby mechanismy předpokládané dohodou byly bez dalších opatření právním titulem pro zpracování osobních údajů a mohly tak sloužit k účinnému prosazování práva.

Není-li záměrem upravovat nově postupy a kompetence příslušných orgánů, nebude možné uplatňovat klíčové postupy týkající se zpracování informací.

V oblasti zpracování osobních údajů jsou již dlouhodobě aplikovány metody týkající se vyhodnocení dopadů navrhovaných legislativních a právních opatření do soukromí. Bude-li předložen konkrétní záměr a věcné posouzení příslušných gestorů státní správy, za účelem jakých opatření, příp. změn je dohoda přijímána a jakou přesnou oporu mají jednotlivá ustanovení v právním řádu ČR, doporučuje Úřad pro ochranu osobních údajů, aby bylo provedeno předběžné posouzení, které vymezí povahu zpracování osobních údajů a stanoví vhodná opatření.

Vytisknout