Žádost o prošetření jednání zaměstnanců Exekutorského úřadu

26. 4. 2012

Dnes (úterý 24.4.) k nám domů v dopoledních hodinách dorazili dva muži z Exekutorského úřadu Praha (...) píše Lucie Groverová.

Stalo se tak ve chvíli, kdy naše tři děti ve věku 7, 5 a 3 roky seděly na zápraží naší chalupy a vypravovaly se na společnou procházku, kterou jsme jim s mužem slíbili. Náš nejstarší dvanáctiletý syn se ve svém pokoji věnoval školním záležitostem - českému jazyku - a nejmenšího ročního syna jsem držela na ruce. Oknem jsem zahlédla dva muže, kteří kráčeli po naší zahradě směrem k dveřím chalupy, a tudíž k dětem. Vyšla jsem z domu a požádala slušně muže, aby se vrátili k vyznačeným hranicím našeho pozemku. Chtěla jsem nejmladšího synka předat manželovi, který byl zatím v domě a jít zjistit co si neznámá návštěva přeje. Muži však na moji žádost nereagovali. Opakovaně jsem je žádala, abychom se přesunuli z prostoru ve kterém jsou děti, kterým jsem ani neměla možnost vysvětlit, co se děje. Nemohla jsem zrušit naši domluvenou procházku, nemohla jsem předat nejmenší dítě manželovi... Zaměstnanec exekutorského úřadu mi okamžitě začal vyhrožovat zavoláním policie. To vše před zraky našich malých dětí.

(Britské listy požádaly Exekutorskou komoru České republiky o vyjádření k tomuto případu. Toto vyjádření je níže.)

Opakovaně jsem oba pány žádala abychom naši komunikaci přesunuli do jiné části pozemku s ohledem na děti, které nemají s celou záležitostí nic společného a není vhodné je do takovéto situace zatahovat.Žádala jsem je POUZE o prostor kde budeme mluvit, neboť k nám vtrhli na zahradu, kde byly děti, které jsem nechtěla nikterak zatěžovat.Chování úředníka bylo velmi arogantní, zastrašující, násilné ....

Muži nepředložili žádné průkazy, ze kterých by bylo patrné o koho se jedná.

Děti byly přítomny a na mou žádost, kterou jsem opakovala slušně stále dokola, úředník reagoval čím dál agresivněji... Postupně se nám s manželem podařilo odvést oba pány na kraj našeho pozemku, nicméně děti brečely, včetně našeho dvanáctiletého syna...

Pán chtěl podepsat obálku s doručenkou, což jsem chtěla, ale klepala se mi tak ruka, že jsem toho nebyla schopná...

Napsala jsem první tři písmena (které mimo jiné vůbec nebyly podobné mému podpisu) a dál to nešlo...

Můj muž mezitím volal policii, neboť jsem odmítla v takovémto stylu vyjednávat a úředník i přes mé několikeré slušné žádosti nereagoval.

Nakonec pán celou situaci obrátil a volal kamsi s tím, že ho jednak ohrožujeme, a že tady máme děti a on před nimi nechce dělat nějaké problémy.

Vyhrožoval nám zavoláním sociálky, která nám děti odebere, abychom tedy měli onen PROSTOR na jednání s ním.

Celou situaci obrátil tak, že my jsme vlastně ti, kteří vytvářejí problém...

Žádal po mě onen spis, který chtěl podepsat a když jsem mu říkala, že se ho podepsat snažím, ale nejde mi to, protože se mi třese ruka z jeho chování, snažil se mi listinu vytrhnout....

To se mu nepodařilo a on mimo jiné do telefonu uvedl, že jsem mu ji odmítla podepsat a následně vydat.

Několikrát jsem ho ubezpečila, že tomu tak není, že pouze neakceptuji jeho chování a že nejsem ve stavu do jakého mne uvedl( a mé brečící děti v pozadí)schopna papíry podepsat.

V podstatě mi jde o to, že není mým zájmem kauzu neřešit, pouze jsem hned na začátku slušně a několikrát požádala o prostor, abychom mohli buď přejít na jiné místo, než jsou děti, nebo aby je mohl můj muž odvést třeba na procházku.

Celou dobu jsem měla na ruce našeho ročního Adama a několikrát jsem žádala, aby respektovali jeho přítomnost, nezvyšovali hlas, aby se pán při své komunikaci nelepil svým mohutným tělem téměř až na tělo mé.

Co chvíli to vypadalo, že mi jednu "ubalí" (důvod- prosím pojďme komunikovat JINAK, máme tu malé děti....)

Přímo před dětmi, úředník vypouštěl věty typu "Tak si je někam dejte"...." Já zavolám sociálku, ať si je někam odvezou....)

Onen úředník mé děti velmi vystrašil, nejstaršímu synovi jsem nestačila ani uvařit oběd před odjezdem na kroužek. Odjel ubrečený, vystrašený ve velmi nejistém stavu. Všechny děti se v průběhu dne bály, i před spaním měly potřebu o všem znovu mluvit.

Druhý přítomný muž celou situaci bez jakékoli domluvy nahrával.I když jsem se i na něj několikrát obrátila o pomoc při chování jeho kolegy reagoval pouze kýváním nebo otáčením hlavy.

Celá situace by měla být z nahrávky velmi zřetelně patrná, tedy pokud nebude nahrávka nějak upravena. Exekutorský úředník naprosto záměrně vykřikoval věty, které jsem vůbec neřekla a když jsem se nevěřícně dotazovala mlčícího kolegy zda případně bude potvrzovat nepravdivou verzi svého kolegy, pouze mlčky kýval....

Znovu velmi výrazně opakuji, že jsem neměla v úmyslu situaci neřešit(na příslušném exekutorském úřadu jsme se v minulém týdnu telefonicky domluvili, že se tam v tomto týdnu zastavíme, prohlédneme si spis, který je k dispozici pouze tam a budeme dále postupovat), pouze jsem žádala o humánní a důstojný přístup a především respektování přítomnosti dětí.

Z doručenky jsem zjistila jméno zaměstnance exekutorského úřadu (které mi sám i přesto, že jsem ho několikrát žádala, neřekl).

Žádám Exekutorskou komoru o přešetření výše uvedeného jednání a zasílám zároveň médiím, ombudsmanovi, Lize lidských práv.

Děkuji

Lucie S.Groverová

Radvanice

Řádění exekutorů v České republice
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.4. 2012