Nečas zapřahá vůz před koně aneb dějiny přeběhlictví
26. 4. 2012 / Martin Kunštek
Sněmovna včera přerušila čerstvě započatou 38. schůzi pléna Sněmovny. Schůze má pokračovat ve středu 2. května. Mezi tím se má Sněmovna v pátek sejít k mimořádné schůzi na níž má jednat o žádosti vlády na vyslovení důvěry. S žádostí o vyslovení důvěry před Sněmovnu předstoupí nejen nezrekonstruovaná, ale dokonce neúplná vláda.
Ve vládě, tak jak je dnes – a jak v pátek předstoupí před Sněmovnu - není obsazen post ministra školství.
V kuloárech Sněmovny se přitom již delší dobu mluví též o výměně na postu ministra spravedlnosti, kde má být Jiří Pospíšil (ODS) nahrazen šéfkou „přeběhlické platformy“ Karolínou Peake. Veřejným tajemstvím je též probíhající jednání s kanadskou stranou o obsazení funkce velvyslance v Kanadě současným ministrem obrany Alexandrem Vondrou (ODS).
Nejistý je podle zdrojů z MV i osud současného ministra vnitra Jana Kubiceho (nestraník), kterého měl již v lednu údajně premiér Nečas vyzvat, aby si sám podal demisi, aby jej nemusel trapně odvolávat, když jej sám do funkce navrhl. Podle tohoto zdroje měl Kubice Nečasovi odpovědět, „že si to sám nepodá, ať si ho klidně Nečas odvolá, že je mu to fuk“ . Pokud je tato informace pravdivá, tak to svědčí o opravdu silné autoritě premiéra ve vládě, které předsedá, a nepřímo to potvrzuje jeho kuloární označení „Kalouskův vládní sekretář“.
Ale zpět k proceduře. Vládní poslanci potvrzují, že rekonstrukce vlády se očekává. Minimálně je nutné obsadit funkci ministra školství. Na přerušení jednání Sněmovny na týden, než se vyřeší další z vládních krizí by nebylo nic tak strašného. Lze pochopit, že formace, které mají tvořit vládu se chtějí konsolidovat. I za cenu „nákupu“ nebo jiného opatření přeběhlíků. Nepochopitelné a z hlediska ústavní praxe zvláštní je však, aby o důvěru žádala nekompletní vláda, která má být poté personálně obměněna.
Přeběhlictví jako „ústavní tradice“
Ze sedmi volebních období od vzniku ČR pouze 2x vláda neopírala svoji existenci o přeběhlíky. Byla to první vláda Václava Klause (1992 – 1996), která měla většinu ve Sněmovně na základě výsledku voleb a vláda Miloše Zemana (1998 – 2002), která si dokázala vyjednat svoji existenci na základě opoziční smlouvy. Ve všech ostatních případech se vláda držela u moci díky přeběhlíkům:
- druhá vláda Václava Klause (1996 – 1998) za pomoci hlasů bývalých poslanců za ČSSD Jozefa Wagnera a Tomáše Teplíka (ten později vstoupil do ODS).
- Ve volebním období 2002 – 2006 koaliční vládu ČSSD+KDU-ČSL+US-DEU (premiéři Špidla, Gross a Paroubek) držel polovinu volebního období u moci poslanec Petr Kott, který byl předtím vyloučen z ODS pro opilství.
- Druhá Topolánkova vznikla „díky“ přeběhlíkům z řad ČSSD Michalu Pohankovi a Miloši Melčákovi. První Topolánkova vláda bez přeběhlíků nezískala důvěru sněmovny. Zde je též na místě doplnit, že ve volebním období 2006 – 2010 by přeběhlíci, nebo „vyobcovaní“ mohli mít vlastní poslanecký klub. V tomto volebním období byl kvůli Straně zelených novelizován Jednací řád tak, aby ke vzniku poslaneckého klubu stačilo 6 poslanců (nyní je nutných 10). Což nakonec zeleným nepomohlo, protože jejich klub zanikl, když se z jejich řad dezertovaly poslankyně Věra Jakoubková a Olga Zubová. Přeběhlíků, odpadlíků a vyobcovaných bylo v tomto volebním období celkem 15. Mezi nezařazenými se ocitl bývalý ministr financí první Topolánkovy vlády a expředseda klubu ODS Vlastimil Tlustý. Od ČSSD k Zemanovcům, kteří později neuspěli ve volbách, přeběhl Kosta Dimitrov. Provládní partu při prezidentské volbě početně posílili Petr Wolf a Evžen Snítilý, kteří za to byli vyloučeni z ČSSD. Řady ODS naopak opustili Juraj Raninec a Jiří Schwippel. Za připomenutí však stojí zejména fakt, že v tomto období se fakticky rozpadl klub KDU-ČSL, když z něj do nové strany TOP 09 dezertovali Miroslav Kalousek, Jan Husák, Vlasta Parkanová, Pavel Severa a Klára Slámová.
Zde je na místě připomenout, že z hlediska „přeběhlictví“ patří mezi nejzajímavější volební období 1992 – 1996, kdy vznikla samostatná ČR. V roce 1992 byli poslanci pozdější Poslanecké Sněmovny původně zvoleni do České národní rady. Přijetím Ústavy samostatné České republiky zákonodárný sbor přejmenovali na Poslaneckou sněmovnu. Bylo to období, kdy sice vládla koaliční vláda premiéra Václava Klause, složená z ODS+KUD-ČSL+ODA, která se nemusela opírat o přeběhlíky. Nicméně dresy poslanci měnili častěji, než ve fotbalové nebo hokejové lize (tam je to povoleno pouze v předem stanovených termínech). Když tehdy člověk šel ráno do Parlamentu, tak většinou ani nevěděl, kolik poslanců má který klub, protože přestupy se většinou odehrávaly „přes noc“. Pro zajímavost uvádím výčet klubů, s nimiž tehdejší ČNR začínala:
- Poslanecký klub Občanské demokratické strany (ODS)
- Poslanecký klub Levého bloku (LB)
- Poslanecký klub České strany sociálně demokratické (ČSSD)
- Poslanecký klub Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové (KDU-ČSL)
- Poslanecký klub Českomoravské unie středu (ČMUS)
- Poslanecký klub Liberálně sociální unie (LSU)
- Poslanecký klub Občanské demokratické aliance (ODA)
- Poslanecký klub Liberální strany národně sociální (LSNS)
- Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa (SPR-RSČ)
- Poslanecký klub Hnutí za samosprávnou demokracii - strany Moravy a Slezska (HSD-SMS)
- Poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM)
- Poslanecký klub Křesťansko demokratické strany (KDS)
- Poslanecký klub Občanského národního hnutí (ONH)
- Poslanecký klub Hnutí za samosprávnou demokracii Moravy a Slezska (HSDMS)
- Poslanecký klub Českomoravské strany středu (ČSU)
Během volebního období změnilo dres 63 poslanců. Někteří i několikrát. Rozsah přestupů nejlépe dokládá tabulka, kde vedle jména je uvedeno, jak poslanci měnili stranická trička:
jméno | příslušnost ke klubu |
Jiří Bílý | HSD-SMS, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení |
Ladislav Blažek | ODS, Nezařazení, LSNS, LSNS, ONH |
Jaroslav Broulík | ČMUS, Nezařazení, ČMUS |
Květa Čelišová | LB, KSČM |
Vlastimil Doubrava | ČSSD, Nezařazení, ODS |
Jiří Drápela | LSU, HSDMS, ČMSS, Nezařazení, ČMUS |
Václav Exner | LB, KSČM |
Jiří Fajfr | ČSSD, ČMUS |
Václav Frank | LB, KSČM |
Alfred Frommer | LSU, LSNS, Nezařazení, ODS |
Jiří Hájek | LB, KSČM |
Jiří Haringer | KDS, KDU-ČSL |
Pavel Hirš, CSc. | LSU, LSNS, Nezařazení, ODS |
Ivo Honický | Nezařazení |
Karel Hrdý | ČSSD, Nezařazení, KDU-ČSL |
Jan Jegla | LSU, ČMUS |
Josef Ježek | ODS, Nezařazení, ODA |
Tomáš Ježek, CSc. | ODA, Nezařazení, ODS |
Miroslav Kašpárek | SPR-RSČ, LSNS, LSNS, ONH |
Petr Kavan | HSD-SMS, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení |
Stanislav Kozák | LSU, Nezařazení, KDU-ČSL |
Vladimír Koronthály | KDS, KDU-ČSL |
Pavel Kolář | KDS, ODS |
Bohuslav Kuba | SPR-RSČ, Nezařazení |
Pavel Kulička | SPR-RSČ, LSNS, LSNS, ONH |
Michal Kraus | HSD-SMS, ČSSD |
Josef Křížek | LSU, ČMUS |
Jan Litomiský | KDS, ODS |
Michal Lobkowicz | KDS, ODS |
Věnceslav Lukáš | KDS, KDU-ČSL |
Gerta Mazalová | HSD-SMS, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení, ČSSD, Nezařazení |
Josef Mandík | LB, KSČM |
Eva Matoušková | SPR-RSČ, LSNS, ODA |
Jiří Navrátil | LB, KSČM |
Ladislav Nedorost | SPR-RSČ, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení, ČSSD |
Libor Novák | ODS, Nezařazení |
Hana Orgoníková | LSU, ČSSD |
Jaroslav Palas | LB, Nezařazení, ČSSD |
Valdimír Procházka | LSU, ČMUS |
Miroslav Raška | LSU, Nezařazení, ČMUS, LSNS, ONH |
Slavomír Recman | LB, KSČM |
Ladislav Rymeš | LB, Nezařazení, ČSSD |
Vladimír Řezáč | LB, ČSSD |
Miroslav Řezníček | ČSSD, Nezařazení |
Pavel Seifer | LSU, ČSSD |
Antonín Sochor | KDS, ODS |
Zbyšek Stodůlka | HSD-SMS, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení, ČSSD |
Tomáš Svoboda | KDS, ODS |
Jaroslav Sýkora | LSU, ČMUS |
Jiří Šoler, CSc. | SPR-RSČ, LSU, ČMUS, Nezařazení |
Tomáš Štěrba | LSU, ČMUS, LSNS, ONH |
Jaroslav Štrait | LB, KSČM |
Pavel Tollner | KDS, KDU-ČSL |
František Trnka | LSU, ČMUS |
Jaroslav Unger | SPR-RSČ, HSD-SMS, Nezařazení, LSNS, ONH |
Jiří Vačkář | LSU, Nezařazení, KDU-ČSL |
Vítězslav Valach | SPR-RSČ, LSNS, ČMUS |
Jaroslav Vlček | LSU, Nezařazení, ČSSD |
Zdeněk Vlček | SPR-RSČ, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení, LB |
Vratislav Votava | LB, KSČM |
Jan Vraný | LSU, Nezařazení, KDU-ČSL |
Jiří Vyvadil | LSU, LSNS, ČSSD |
Jan Zahradníček | KDS, KDU-ČSL |
Jak je vidět z tabulky, poslanci přestupovali všemi směry. Z řad opozice do vládního tábora a též opačně. Uvnitř koalice mezi jednotlivými stranami. A též z opozice do opozice. Není nezajímavé doplnit, že v tomto období došlo jedinkrát v historii ke sloučení dvou parlamentních stran - ODS a KDS.
Bez zajímavosti není též fakt, že na přestupech poslanců značně posílila jak ČSSD a KSČM, které dnes proti přeběhlictví brojí. ČSSD z původních 12 zvolených poslanců na 27 poslanců v klubu (což byl počet těsně před volbami, kdy se zastřelil poslanec Řezáč). KSČM dokonce v ČNR začínala pouze s jedinou poslankyní Ludmilou Brynychovou, kterou pak posílilo 10 poslanců původně z Levého bloku.
Jestliže v mezititulku označuji přeběhlictví za „ústavní tradici“, tak se asi leckterý právník zlobí. Ve smyslu právní vědy je o hraniční tvrzení. Přeběhlictví není v Ústavě popsáno. Ústava jej však svojí konstrukcí umožňuje. Ústava totiž zakotvuje nikoliv „akcionářský princip“, kdy strana má počet hlasů odvozený od výsledku voleb, kterými disponuje bez ohledu na názor členů svého klubu, ale osobní výkon mandátu. Poslanci jsou sice zvoleni za strany nebo hnutí, mandát je však vázán nikoli na stranu či hnutí, za něž byli zvoleni, ale na osobu, která byla zvolena a složila poslanecký slib. Poté je poslanec odpovědný výhradně svému svědomí. S ohledem na výše uvedenou tabulku z doby, kdy vznikala Ústava ČR, se tomu nemůžeme divit. O tom, že jde o tradici, snad nepochybuje nikdo.
Nečasova rozpadající se kára
Stejně tak patří k našim ústavním tradicím to, že vláda předstupuje před Sněmovnu s žádostí o důvěru kompletní a obvykle s programovým prohlášením. Je fakt, že ani jeden z těchto parametrů Ústava přímo nepředepisuje. Ústavou není stanoven ani počet ministrů ani fakt, že by všechna ministerstva měla mít svého ministra. Podle názoru některých právníků by k existenci vlády stačilo, aby ji tvořili 3 členové – tak, aby vláda mohla rozhodovat ve sboru podle čl. 76. Rovněž programové prohlášení není pro vládu předepsáno Ústavou.
Doposud však vždy vláda s žádostí o důvěru před poslance předstupovala v kompletním složení a s programovým prohlášením. Bylo tomu tak proto, aby poslanci věděli, komu vlastně dávají důvěru a co hodlá dělat vláda, pro niž hlasují.
Páteční hlasování o důvěře Nečasově vládě připomíná jednání o prodeji auta, kterému chybí některé součástky a které má projít generálkou. Kupující však má napřed zaplatit stanovenou cenu a teprve poté se dozví, jestli chybějící díly budou doplněny a které opotřebované součástky budou nahrazeny novými. Servisní knížka chybí...
Pokud by páteční hlasování nemělo zavánět ze strany premiéra pohrdáním Parlamentem, tak by bylo slušené před tím alespoň nechat prezidentem jmenovat nového ministra školství. To je úkon bezplatný a prezident by jej jistě neblokoval.
Postup zvolený premiérem Nečasem však připomíná zapřahání vozu před koně. Nekompletní vláda si napřed půjde zjistit, kolik poslanců ji vlastně podporuje. A když to bude dost, aby sestava vydržela i poté, kdy někteří budou odvoláni a jiní doplněni, se asi provede rekonstrukce. Obvyklé by bylo postupovat opačně. Tedy napřed vládu rekonstruovat a pak požádat o důvěru.
VytisknoutObsah vydání | Čtvrtek 26.4. 2012
-
26.4. 2012 / K problémům s exekutory26.4. 2012 / Michal KesudisCo všechno se musí dít, aby pasivní konzument se svou rolí konečně spokojen byl26.4. 2012 / Co se to děje, že se nic neděje? 217.4. 2012 / Zprávy, které nemají názor2.4. 2012 / Hodně klesající tendence25.4. 2012 / Ministr Drábek dostal vynadáno od vlastních úředníků25.4. 2012 / Britská ekonomika je znovu v recesi25.4. 2012 / Co se to děje, že se nic neděje?25.4. 2012 / Rada pro výzkum, vývoj a inovace ignoruje otázky mladých vědců týkající se její budoucnosti25.4. 2012 / Národ stále podporuje ODS29.3. 2012 / Hospodaření OSBL za únor 2012