Nečas zapřahá vůz před koně aneb dějiny přeběhlictví

26. 4. 2012 / Martin Kunštek

Sněmovna včera přerušila čerstvě započatou 38. schůzi pléna Sněmovny. Schůze má pokračovat ve středu 2. května. Mezi tím se má Sněmovna v pátek sejít k mimořádné schůzi na níž má jednat o žádosti vlády na vyslovení důvěry. S žádostí o vyslovení důvěry před Sněmovnu předstoupí nejen nezrekonstruovaná, ale dokonce neúplná vláda.

Ve vládě, tak jak je dnes – a jak v pátek předstoupí před Sněmovnu - není obsazen post ministra školství.

V kuloárech Sněmovny se přitom již delší dobu mluví též o výměně na postu ministra spravedlnosti, kde má být Jiří Pospíšil (ODS) nahrazen šéfkou „přeběhlické platformy“ Karolínou Peake. Veřejným tajemstvím je též probíhající jednání s kanadskou stranou o obsazení funkce velvyslance v Kanadě současným ministrem obrany Alexandrem Vondrou (ODS).

Nejistý je podle zdrojů z MV i osud současného ministra vnitra Jana Kubiceho (nestraník), kterého měl již v lednu údajně premiér Nečas vyzvat, aby si sám podal demisi, aby jej nemusel trapně odvolávat, když jej sám do funkce navrhl. Podle tohoto zdroje měl Kubice Nečasovi odpovědět, „že si to sám nepodá, ať si ho klidně Nečas odvolá, že je mu to fuk“ . Pokud je tato informace pravdivá, tak to svědčí o opravdu silné autoritě premiéra ve vládě, které předsedá, a nepřímo to potvrzuje jeho kuloární označení „Kalouskův vládní sekretář“.

Ale zpět k proceduře. Vládní poslanci potvrzují, že rekonstrukce vlády se očekává. Minimálně je nutné obsadit funkci ministra školství. Na přerušení jednání Sněmovny na týden, než se vyřeší další z vládních krizí by nebylo nic tak strašného. Lze pochopit, že formace, které mají tvořit vládu se chtějí konsolidovat. I za cenu „nákupu“ nebo jiného opatření přeběhlíků. Nepochopitelné a z hlediska ústavní praxe zvláštní je však, aby o důvěru žádala nekompletní vláda, která má být poté personálně obměněna.

Přeběhlictví jako „ústavní tradice“

Ze sedmi volebních období od vzniku ČR pouze 2x vláda neopírala svoji existenci o přeběhlíky. Byla to první vláda Václava Klause (1992 – 1996), která měla většinu ve Sněmovně na základě výsledku voleb a vláda Miloše Zemana (1998 – 2002), která si dokázala vyjednat svoji existenci na základě opoziční smlouvy. Ve všech ostatních případech se vláda držela u moci díky přeběhlíkům:

  • druhá vláda Václava Klause (1996 – 1998) za pomoci hlasů bývalých poslanců za ČSSD Jozefa Wagnera a Tomáše Teplíka (ten později vstoupil do ODS).
  • Ve volebním období 2002 – 2006 koaliční vládu ČSSD+KDU-ČSL+US-DEU (premiéři Špidla, Gross a Paroubek) držel polovinu volebního období u moci poslanec Petr Kott, který byl předtím vyloučen z ODS pro opilství.
  • Druhá Topolánkova vznikla „díky“ přeběhlíkům z řad ČSSD Michalu Pohankovi a Miloši Melčákovi. První Topolánkova vláda bez přeběhlíků nezískala důvěru sněmovny. Zde je též na místě doplnit, že ve volebním období 2006 – 2010 by přeběhlíci, nebo „vyobcovaní“ mohli mít vlastní poslanecký klub. V tomto volebním období byl kvůli Straně zelených novelizován Jednací řád tak, aby ke vzniku poslaneckého klubu stačilo 6 poslanců (nyní je nutných 10). Což nakonec zeleným nepomohlo, protože jejich klub zanikl, když se z jejich řad dezertovaly poslankyně Věra Jakoubková a Olga Zubová. Přeběhlíků, odpadlíků a vyobcovaných bylo v tomto volebním období celkem 15. Mezi nezařazenými se ocitl bývalý ministr financí první Topolánkovy vlády a expředseda klubu ODS Vlastimil Tlustý. Od ČSSD k Zemanovcům, kteří později neuspěli ve volbách, přeběhl Kosta Dimitrov. Provládní partu při prezidentské volbě početně posílili Petr Wolf a Evžen Snítilý, kteří za to byli vyloučeni z ČSSD. Řady ODS naopak opustili Juraj Raninec a Jiří Schwippel. Za připomenutí však stojí zejména fakt, že v tomto období se fakticky rozpadl klub KDU-ČSL, když z něj do nové strany TOP 09 dezertovali Miroslav Kalousek, Jan Husák, Vlasta Parkanová, Pavel Severa a Klára Slámová.

Zde je na místě připomenout, že z hlediska „přeběhlictví“ patří mezi nejzajímavější volební období 1992 – 1996, kdy vznikla samostatná ČR. V roce 1992 byli poslanci pozdější Poslanecké Sněmovny původně zvoleni do České národní rady. Přijetím Ústavy samostatné České republiky zákonodárný sbor přejmenovali na Poslaneckou sněmovnu. Bylo to období, kdy sice vládla koaliční vláda premiéra Václava Klause, složená z ODS+KUD-ČSL+ODA, která se nemusela opírat o přeběhlíky. Nicméně dresy poslanci měnili častěji, než ve fotbalové nebo hokejové lize (tam je to povoleno pouze v předem stanovených termínech). Když tehdy člověk šel ráno do Parlamentu, tak většinou ani nevěděl, kolik poslanců má který klub, protože přestupy se většinou odehrávaly „přes noc“. Pro zajímavost uvádím výčet klubů, s nimiž tehdejší ČNR začínala:

Během volebního období změnilo dres 63 poslanců. Někteří i několikrát. Rozsah přestupů nejlépe dokládá tabulka, kde vedle jména je uvedeno, jak poslanci měnili stranická trička:

jméno příslušnost ke klubu
Jiří Bílý HSD-SMS, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení 
Ladislav Blažek ODS, Nezařazení, LSNS, LSNS, ONH 
Jaroslav Broulík ČMUS, Nezařazení, ČMUS 
Květa Čelišová LB, KSČM
Vlastimil Doubrava ČSSD, Nezařazení, ODS 
Jiří Drápela LSU, HSDMS, ČMSS, Nezařazení, ČMUS 
Václav Exner LB, KSČM
Jiří Fajfr ČSSD, ČMUS
Václav Frank LB, KSČM
Alfred Frommer LSU, LSNS, Nezařazení, ODS 
Jiří Hájek LB, KSČM
Jiří Haringer KDS, KDU-ČSL
Pavel Hirš,  CSc. LSU, LSNS, Nezařazení, ODS 
Ivo Honický Nezařazení 
Karel Hrdý ČSSD, Nezařazení, KDU-ČSL 
Jan Jegla LSU, ČMUS
Josef Ježek ODS, Nezařazení, ODA 
Tomáš Ježek,  CSc. ODA, Nezařazení, ODS 
Miroslav Kašpárek SPR-RSČ, LSNS, LSNS, ONH
Petr Kavan HSD-SMS, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení 
Stanislav Kozák LSU, Nezařazení, KDU-ČSL 
Vladimír Koronthály KDS, KDU-ČSL
Pavel Kolář KDS, ODS
Bohuslav Kuba SPR-RSČ, Nezařazení 
Pavel Kulička SPR-RSČ, LSNS, LSNS, ONH 
Michal Kraus HSD-SMS, ČSSD
Josef Křížek LSU, ČMUS
Jan Litomiský KDS, ODS
Michal Lobkowicz KDS, ODS
Věnceslav Lukáš KDS, KDU-ČSL
Gerta Mazalová HSD-SMS, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení, ČSSD, Nezařazení 
Josef Mandík LB, KSČM
Eva Matoušková SPR-RSČ, LSNS, ODA
Jiří Navrátil LB, KSČM
Ladislav Nedorost SPR-RSČ, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení, ČSSD 
Libor Novák ODS, Nezařazení 
Hana Orgoníková LSU, ČSSD
Jaroslav Palas LB, Nezařazení, ČSSD 
Valdimír Procházka LSU, ČMUS
Miroslav Raška LSU, Nezařazení, ČMUS, LSNS, ONH 
Slavomír Recman LB, KSČM
Ladislav Rymeš LB, Nezařazení, ČSSD 
Vladimír Řezáč LB, ČSSD
Miroslav Řezníček ČSSD, Nezařazení 
Pavel Seifer LSU, ČSSD
Antonín Sochor KDS, ODS
Zbyšek Stodůlka HSD-SMS, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení, ČSSD 
Tomáš Svoboda KDS, ODS
Jaroslav Sýkora LSU, ČMUS
Jiří Šoler,  CSc. SPR-RSČ, LSU, ČMUS, Nezařazení 
Tomáš Štěrba LSU, ČMUS, LSNS, ONH 
Jaroslav Štrait LB, KSČM
Pavel Tollner KDS, KDU-ČSL
František Trnka LSU, ČMUS
Jaroslav Unger SPR-RSČ, HSD-SMS, Nezařazení, LSNS, ONH 
Jiří Vačkář LSU, Nezařazení, KDU-ČSL 
Vítězslav Valach SPR-RSČ, LSNS, ČMUS 
Jaroslav Vlček LSU, Nezařazení, ČSSD 
Zdeněk Vlček SPR-RSČ, Nezařazení, HSD-SMS, Nezařazení, LB 
Vratislav Votava LB, KSČM
Jan Vraný LSU, Nezařazení, KDU-ČSL 
Jiří Vyvadil LSU, LSNS, ČSSD 
Jan Zahradníček KDS, KDU-ČSL

Jak je vidět z tabulky, poslanci přestupovali všemi směry. Z řad opozice do vládního tábora a též opačně. Uvnitř koalice mezi jednotlivými stranami. A též z opozice do opozice. Není nezajímavé doplnit, že v tomto období došlo jedinkrát v historii ke sloučení dvou parlamentních stran - ODS a KDS.

Bez zajímavosti není též fakt, že na přestupech poslanců značně posílila jak ČSSD a KSČM, které dnes proti přeběhlictví brojí. ČSSD z původních 12 zvolených poslanců na 27 poslanců v klubu (což byl počet těsně před volbami, kdy se zastřelil poslanec Řezáč). KSČM dokonce v ČNR začínala pouze s jedinou poslankyní Ludmilou Brynychovou, kterou pak posílilo 10 poslanců původně z Levého bloku.

Jestliže v mezititulku označuji přeběhlictví za „ústavní tradici“, tak se asi leckterý právník zlobí. Ve smyslu právní vědy je o hraniční tvrzení. Přeběhlictví není v Ústavě popsáno. Ústava jej však svojí konstrukcí umožňuje. Ústava totiž zakotvuje nikoliv „akcionářský princip“, kdy strana má počet hlasů odvozený od výsledku voleb, kterými disponuje bez ohledu na názor členů svého klubu, ale osobní výkon mandátu. Poslanci jsou sice zvoleni za strany nebo hnutí, mandát je však vázán nikoli na stranu či hnutí, za něž byli zvoleni, ale na osobu, která byla zvolena a složila poslanecký slib. Poté je poslanec odpovědný výhradně svému svědomí. S ohledem na výše uvedenou tabulku z doby, kdy vznikala Ústava ČR, se tomu nemůžeme divit. O tom, že jde o tradici, snad nepochybuje nikdo.

Nečasova rozpadající se kára

Stejně tak patří k našim ústavním tradicím to, že vláda předstupuje před Sněmovnu s žádostí o důvěru kompletní a obvykle s programovým prohlášením. Je fakt, že ani jeden z těchto parametrů Ústava přímo nepředepisuje. Ústavou není stanoven ani počet ministrů ani fakt, že by všechna ministerstva měla mít svého ministra. Podle názoru některých právníků by k existenci vlády stačilo, aby ji tvořili 3 členové – tak, aby vláda mohla rozhodovat ve sboru podle čl. 76. Rovněž programové prohlášení není pro vládu předepsáno Ústavou.

Doposud však vždy vláda s žádostí o důvěru před poslance předstupovala v kompletním složení a s programovým prohlášením. Bylo tomu tak proto, aby poslanci věděli, komu vlastně dávají důvěru a co hodlá dělat vláda, pro niž hlasují.

Páteční hlasování o důvěře Nečasově vládě připomíná jednání o prodeji auta, kterému chybí některé součástky a které má projít generálkou. Kupující však má napřed zaplatit stanovenou cenu a teprve poté se dozví, jestli chybějící díly budou doplněny a které opotřebované součástky budou nahrazeny novými. Servisní knížka chybí...

Pokud by páteční hlasování nemělo zavánět ze strany premiéra pohrdáním Parlamentem, tak by bylo slušené před tím alespoň nechat prezidentem jmenovat nového ministra školství. To je úkon bezplatný a prezident by jej jistě neblokoval.

Postup zvolený premiérem Nečasem však připomíná zapřahání vozu před koně. Nekompletní vláda si napřed půjde zjistit, kolik poslanců ji vlastně podporuje. A když to bude dost, aby sestava vydržela i poté, kdy někteří budou odvoláni a jiní doplněni, se asi provede rekonstrukce. Obvyklé by bylo postupovat opačně. Tedy napřed vládu rekonstruovat a pak požádat o důvěru.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.4. 2012