Český daňový systém je pro chudé progresívní a pro bohaté degresívní

6. 4. 2012

Reaguji na článek E. Rousové. Protože podle mne byl článek poněkud ideologický, rozhodl jsem se vytvořit jednoduchý graf, který by celou problematiku objasnil. Naprostou většinu informací (sazby, stropy pojištění apod.) jsem čerpal z výše uvedeného článku a výsledný graf by měl odpovídat roku 2009, píše Josef Machač.

Pro správné pochopení grafu doplňuji několik informací:

  • Sociální a zdravotní pojištění (hrazené zaměstnancem i zaměstnavatelem) považuji za daň. Je to podle mne korektní, protože výše pojistného má malý (sociální) nebo žádný (zdravotní) vliv na výsledné čerpání. A pravděpodobnost plnění nezávisí nijak na výši hrazeného pojištění. Zároveň stanovení výše platby je procentní jako u daní.
  • Do grafu jsou zahrnuty procentní výše jednotlivých sazeb, výše stropu pro sociální a zdravotní pojištění a základní odečitatelná položka. Podle mne jsou toto hlavní parametry systému. Ostatní odečitatelné položky nejsou zahrnuty, protože je jejich uplatnění individuální a také částečně nahrazují dávky ze sociálních systémů.
  • Pro výpočet je jako základ uvažována superhrubá mzda. To je podle mne korektní varianta, která nejlépe odpovídá celkovému zdanění práce. Platba sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatelem za zaměstnance je jen "účetní trik". Kdyby došlo ke změně -- adekvátní zvýšení mezd, převedení veškerých plateb na zaměstnance tak by všichni účastníci systému na tom byly zcela stejně jako v současné situaci.

































Hodnocení daňového systému

Hodnocení je do jisté míry individuální. Následující postřehy jsou obecné.

  • Daňové zatížení není rovné. Zdanění je na dolním konci progresivní na horním degresivní.
  • Nejvyšší daně platí lidé s hrubým příjmem kolem 100 000 (cca 57%).
  • Naprostá většina progrese je uplatněna do dvoj až trojnásobku průměrné mzdy (cca 50 až 60 000).
  • Degresivní část je relativně pozvolná, ale vytrvale klesá až k 30%, což je přibližně polovina toho, co platí nejzatíženější poplatník.
  • Vezmu navíc do úvahy rozložení příjmů (jen odhaduji, ale odhady nebudou zatíženy velkou chybou). Cca 60% zaměstnanců má příjem do 20 000 (hrubý měsíční příjem), cca 99% má příjem do 100 000 (hrubý měsíční příjem). Takže "všichni" zaměstnanci se pohybují v progresivní části grafu. Míra progrese je cca 10% mezi minimální a průměrnou mzdou.

Osobní poznámky

Následující poznámky nejsou politicky neutrální, vyjadřují osobní politické preference.

  • Daňový systém v ČR je v podstatě progresivní s mírnou úrovní progrese.
  • Výjimečně výhodný (poloviční daňová sazba než je běžná) je pro několik málo extrémně vysokopříjmových osob (ředitel ČEZ, ČD, Lesů ČR, ředitelné průmyslových koncernů, někteří sportovci apod.).
  • Stejně jako v celém euro-americkém prostoru je nejvíce zatížena střední třída, za tu považuji osoby s příjmem od cca průměrné mzdy (nebo něco málo pod) do cca pětinásobku průměrné mzdy.
  • ZDANĚNÍ PRÁCE JE V ČR VELMI VYSOKÉ. Celkové zdanění v ČR (připočtení hlavně DPH, spotřebních daní, ale i další) je velmi, velmi vysoké.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 6.4. 2012