Proč mají bankéři právo rozhodovat o tom, kdo zaplatí za ekonomickou krizi v Evropě

4. 4. 2012

Asi jste zatím nikdy neslyšeli jména Charles Dallara a Josef Ackermann, píše v deníku Guardian Aditya Chakrabortty. Oba patří k nejvlivnějším vysokým bankéřům na světě. Dallara pracoval za Ronalda Reagana na americkém ministerstvu financí. Ackermann je generálním ředitelem Deutsche Bank. Při vyjednávání o záchraně eura a při rozhodování o budoucnosti Řecka zastupovali Mezinárodní finanční institut.

Tento institut je lobbistickou organizací pro 450 největších bank světa. Dallara, Ackermann a jejich kolegové byli přítomni během všech euro summitů a měli exkluzivní přístup k šéfům evropských států a k dalším vrcholným politikům. Činitelé EU a MMF se radili s těmito bankéři ohledně toho, kolik by Řecko mělo zaplatit. Komisař EU pro ekonomické záležitosti Olli Rehn s nimi jednal telefonicky.

Není překvapivé, jak to dopadlo: dohoda z loňského července ohledně Řecka byla strašlivá pro Řecko a neuvěřitelně výhodná pro banky. Bylo dohodnuto, že 50 procent řeckých dluhů budou muset odepsat soukromí investoři a jen 21 procent dluhů odepíše finanční sektor, tedy banky. Dá se to říct jinak: bankéři přemohli nejmocnější stát v Evropě.

Nebylo to nutné. Island dokázal, že udělat bankrot a odmítnout platit státní dluhy nevede k ekonomické apokalypse. V Řecku se konaly opakované obří protesty proti monstrózním škrtům, které znamenaly, že občané budou trpět, protože je nutno zaplatit firmám Goldman Sachs a podobným finančním institucím. A v Řecku i v Portugalsku vzniklo hnutí, které zpochybňovalo legitimitu některých těchto půjček.

Tyto voliče nikdo vůbec neposlouchal. Nedostali ani zlomek času, který od politiků dostali bankéři Dallara a Ackermann. Jedině Mezinárodní finanční institut měl přímý přístup k nejvyšším evropským politikům. Na summitech se rozhodovalo o tom, kolik mizérie bude vnuceno řeckému lidu, ale žádné odbory ani žádné občanské organizace nedostaly na tyto summity přístup. Rozhodovaly jen evropské vlády a bankéři.

Takže bankéři, jejichž nezřízené chování vyvolalo evropskou hospodářskou krizi, dostali právo zasednout s politiky kolem vyjednávacího stolu Evropské unie a rozhodovat, kdo za spoušť, kterou napáchali, bude platit. A překvapivě, banky to platit nebudou. Velkou otázkou je, proč dostali bankéři tak obrovskou moc? Odpovědí je, že tolik zemí po celé Evropě, jejich státní i soukromý sektor závisí na finančnících z jiných zemí, od nichž dostávají úvěry. To, jak Mezinárodní finanční institut rozhodl o tom, kdo zaplatí za řeckou krizi, je výmluvným dokladem toho, do jaké míry jsou evropské vlády otrokem mezinárodních bank.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.4. 2012