České pravici může prospět jen drtivá prohra ve volbách

4. 4. 2012 / Boris Cvek

Před rokem jsem psal o tom, že Věci veřejné mají být rozpuštěny a že jejich další přítomnost ve vládě představuje ohrožení ústavního pořádku ČR a vyprodání politiky soukromému ekonomickému projektu "obálkové demokracie" Víta Bárty.

Dnes se zdá, že to konečně pochopily i větší vládní strany ODS a TOP09, které před rokem upřednostnily vlastní zájmy před ústavností a zájmem veřejným.

Málokdo asi pochybuje o tom, že předčasné volby, o nichž mluví Petr Nečas i Miroslav Kalousek, vyhraje ČSSD (pokud k nim vůbec dojde, ale Kalouskova tvrdá slova na adresu Věcí veřejných už asi nepřipouštějí jinou možnost).

Možná stejně drtivě jako Robert Fico na Slovensku a možná se bude i naše ČSSD po volbách chovat stejně velkoryse a státnicky jako nyní Fico na Slovensku.

Kdybych si měl vybrat, byl bych zastáncem jednobarevné oranžové vlády nebo vlády oranžovo-zelené. Strana zelených, byť je mi ideově blízká, mne ovšem zklamala jako voliče, který ji volil ve sněmovních volbách 2006, svou rozklížeností a nezralostí.

Měla-li by tedy být příští vláda koaliční, ať je to vláda ČSSD a KSČM, protože pravice potřebuje volby drtivě prohrát a vstoupit do stádia hluboké sebereflexe a očisty.

O ODS si dokonce myslím, že by měla úplně zaniknout. Nic nemůže české pravici prospět více než drtivá prohra ve volbách.

To je to, co se nestalo v roce 1998 a co umožnilo stabilizovat Klausovu ODS v jejím starém myšlení, které se rozvinulo do podoby opoziční smlouvy, jež představovala zrušení demokratické soutěže a opoziční kontroly ve prospěch vespolného rozkrádání veřejných peněz (to bylo, a v Praze se ukázalo vznikem koalice ČSSD a ODS, že stále je, to nejpevnější pouto mezi ODS a ČSSD).

Plody sklízíme dodnes v podobě všeobecného rozkrádání a korumpování. Desítky miliard se ztrácejí každoročně z veřejných peněz a plynou do kapes zločincům. Zde by měla příští vláda začít ozdravění veřejných financí a celé společnosti. Bude to muset udělat ČSSD, jedna ze dvou stran bývalé opoziční smlouvy.

Sociální demokraté zatím žili z velmi snadné opoziční role vůči velice neoblíbené a neschopné vládě, paralyzované Věcmi veřejnými. Velká sněmovní většina vzešlá z voleb 2010 nezaručila, jak jsem předpovídal hned po volbách, vládě stabilitu ani sílu vyrovnat se nekompromisně s korupčními aférami, počínaje aférou ministra Drobila (který se stal ideovým šéfem ODS, což je další svědectví o tom, proč by ODS měla konečně zaniknout).

Sociální demokracie v zájmu sociálního smíru a fungování tohoto státu musí v prvé řadě začít radikálně reflektovat svou minulost a rozejít se s tendencemi, k nimž se přiznala preferováním koalice s ODS v Praze.

Existuje mnoho důvodů, proč si myslet, že tato strana šla často v minulosti na ruku lidem Janouškova typu a podporovala rozkrádání veřejných peněz.

Mnozí vrcholní představitelé sociální demokracie jsou již "dinosauři", mají problematickou politickou minulost (hejtman Palas) nebo získali vysokoškolské tituly podivným způsobem (Michal Hašek, Roman Onderka). Levice nemůže počítat se smysluplným vládnutím a podporou veřejnosti, pokud nenajde odvahu sama se radikálně rozejít se svou minulostí, a to se týká dnes více ČSSD a jejího napojení na velkou politiku po roce 1998 než KSČM, jež stojí už víc než 20 let mimo vliv.

Bez této statečnosti se i příští vláda utopí v korupčních skandálech, zavede zemi jen do hlubší krize a sociálního napětí a potvrdí moje slova o tom, co jsem tu psal nedávno, totiž že politické strany slouží jenom k tomu, aby zakryly rozkrádání veřejných peněz. ČSSD nesmí před volbami začít s falešnou "semknutostí" a vzájemným neútočením, ale s radikálním jarním úklidem a tvrdým personálním i ideovým odstřihnutím se od minulosti. Jedině tím si může vytvořit předpoklady pro příští smysluplné vládnutí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.4. 2012