Evropský sociální model podkopal mezigenerační solidaritu

6. 4. 2012 / Ivo Patta

Přečetl jsem si článek M. Opálky. S argumenty uvedenými v článku souhlasím a to dokonce mnohem více než sám autor článku. Jak něco takového mohu tvrdit? Důvod je jednoduchý.

V textu mimo jiné pan poslanec M. Opálka píše, cituji: "Ne nevýznamný je i fakt zvyšujícího se odporu mladé generace platit na důchody svým rodičům a prarodičům, který ovšem nevznikl sám od sebe, ale v důsledku naprosto zvrácené dlouhodobé dehonestace přirozené mezigenerační solidarity."

Přirozená mezigenerační solidarita je pevně zakotvena v tří-generační rodině mezi rodiči na jedné straně a prarodiči a dětmi na zbylých koncích mezigenerační posloupnosti a tedy i mezigenerační solidarity.

Proto se oprávněně ptám: Kdy odborníkům dojde, že přirozená mezigenerační solidarita není slučitelná s naším současným sociálním modelem, který je ve své podstatě identický s evropským sociálním modelem. Evropský sociální model totiž není mezigeneračně solidární!!! V tomto modelu ekonomicky aktivní platí na důchody všem, to znamená nejen svým rodičům, ale také úplně cizím lidem.

K objasnění problému si dovolím citovat z článku Jürgena Borcherta, Odpovědnost místo almužny, Bulletin OI č. 141 květen 2003 (zkráceno):

"V nově vytvořené "generační smlouvě" byli rodiče přinuceni převzít odpovědnost za důchodové zabezpečení bezdětných vrstevníků prostřednictvím výchovy svých dětí. Bezdětní byli naproti tomu zbaveni odpovědnosti za své budoucí zajištění a mohli "stavět na dětech cizích lidí" (von Nell-Breuning). Touto reformou (pozn.: německý zákon o důchodovém pojištění z r. 1957), byl umožněn ohromný posun směrem k individualismu posledních desetiletí, jímž trpí právě zase rodiny, neboť ve společnosti, kde se individualismus stává měřítkem jednání, stává se i osobní svoboda důležitější než tradiční společenské vazby. Tím je před-programována krize myšlení i orientace a zároveň je v důsledku toho stále těžší vychovávat děti. V politice (stále) ještě nedošlo k porozumění tomu, co umožnil moderní systém sociálního zajištění - oddělení svobody a odpovědnosti. Všechny regulace totiž zatěžují nestejnou měrou rodiče i bezdětné, mají následky v deformacích struktury obyvatelstva a neberou ohled na různou míru odpovědnosti obou skupin za tento vývoj".

Zde je potřeba učinit další myšlenkový krok, krok, bez něhož je správné provedení reforem sociálního státu neuskutečnitelné. Takovým myšlenkovým krokem je převzetí zodpovědnosti občany, kteří nevychovali děti, za tento vývoj. Pokud se tak nestane, bude se dále prohlubovat demografická deprese, neboli deformace struktury obyvatelstva (J. Borchert). Ta ve svých důsledcích povede opět k nárůstu počtu občanů, kteří děti nevychovali. Důsledkem bude prohloubení dehonestace mezigenerační solidarity v sociálních systémech (M. Opálka). Očekávaným výsledkem takového vývoje je konec solidarity mezi občany a tím i konec sociálního státu. Demontáž sociálního státu již dlouhodobě probíhá. Vládní reformy, které ve své podstatě vedou ke komercializaci systémů sociálního státu, jsou toho nejen výmluvným, ale doslova hmatatelným důkazem.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 6.4. 2012