Na okupačním představení

19. 8. 2011 / Jiří Kalát

Asi po hodině přijíždíme k malé arabské vesnici. Místní na nás už čekají, stejně jako další dva muži s fotoaparáty a kamerou. Aparátů pro zachycení dnešních událostí je zde několik, na obyčejnou práci na poli na můj vkus až moc. "Vítejte," s úsměvem a nabídnutým typickým sladkým čajem nás vítá "starosta". Sedíme a netrpělivě čekáme, co se bude dít. Přijíždí další aktivisté. Nakonec se Palestinci v našem doprovodu vydávají obdělávat pole na protilehlém kopci. To se nachází několik stovek metrů od izraelské osady a dlouhodobě bylo středem mnoha sporů mezi oběmi stranami. Proti nám vyráží izraelský osadník a snaží se nás obejít. Příslušníci IDF (Israel Defence Forces, izraelské armády) si ho všimnou a vydají se mu jeho záměr rozmluvit. Nejdříve nereaguje, vojáci se ho pokouší zadržet, on však jednoho povalí na zem a utíká. Muži se vším svým vojenským vybavením ho pronásledují a popravdě mi jich je v tom horku celkem líto. Po chvíli mizí za kopcem. Výsledek závodu se asi nedovíme.

Mezitím se začalo pracovat, úprava a prořezání olivových stromků je v plném proudu. "No tak pojďte něco dělat," křičí na nás Dan, další z aktivistů. Jako jeden z mála tahá větve, zatímco většina ostatních jen tak postává, natáčí a nebo fotí. "Tak za hodinu teprve bude co k focení. Přijde jich víc a bude divadlo," dodává. Nějak si nejsem jistý, co se okolo děje. Mnoho Palestinců posedává okolo, zatímco jen pár z nich společně s Izraelci vyvíjí nějakou aktivitu. Něco není, jak má být. Blíží se další osadníci, souměrně s jejich počtem stoupá i počet vojáků.

Vyhrocená situace si po chvilce najde svoje řešení. Velící důstojník přichází s dokumenty a rozkazem. "Máte pět minut na to, abyste odešli. Tohle je od teďka uzavřená vojenská oblast," celkem nekompromisně vykázal nás, Palestince i osadníky z oblasti. Vracíme se na okraj vesnice, odkud máme výhled na celé údolí. "Co bude teď?" ptám se Dana. "No pokud tam nepustí ani osadníky, tak nic," říká. Uběhlo několik hodin, které trávíme ve stanu popíjením čaje a povídáním. Přisedám k Dolevovi a pokládám mu otázku, které se mi honí hlavou už od rána, "Proč sem vlastně jezdíte v sobotu a ne ve všední den. Víte přeci, že tu osadníci budou, protože mají šabat, tedy volno." Nepříjemně se na mě podívá, ale přesto odpoví: "V týdnu není moc lidí, kteří by sem mohli jet. Máme také svoji práci." Hlavou se mi honí ty desítky možná stovky mírových aktivistů, kteří se nacházejí na Západním břehu Jordánu. "Nevyvolává tohle, ale zbytečné problémy," ptám se dál. Očividně se mu nelíbí, kam svými otázkami mířím, "to možná ano, ale, jak říkám, nejsou lidé."

Vracíme se do dodávky a míříme zpět do Jeruzaléma. Pozoruji svoje spolucestující a na mysl mi přichází termín "okupační turisté", který nedávno použil Dan k popsání mnoha lidí, kteří míří do Palestiny. Strávil jsem s nimi celý den a musím říci, že jejich znalosti o problému místního konfliktu, jsou z největší míry snůškou propagandy a polopravd. "Všichni tady lžou," dával mi rady těsně po mém příjezdu do Izraele kolega novinář. Tohle byl jeden z příkladů. Možná to tak nebylo myšleno, ale dnešní aktivita by se dala nazvat "divadlem pro fotografy a kameramany". Situace na okupovaných územích je dostatečně špatná. Není třeba o ní lhát a nebo zbytečně vytvářet konfliktní situace, aby se to prokázalo před širokou veřejností.

Vytisknout