Ještě se daří korupci v Afghánistánu, ale konec je skoro na dohled

18. 8. 2011 / Miloš Kaláb

Nedaleko od soustředění cizích vyslanectví ve středu města je čtvrt Sherpur, kterou někteří lidí píší Sher Poor s narážkou na to, jakoby byla chudá. To není v žádném případě pravda, i když samotné ulice vypadají jako někde na venkově v horách. Jinak ale není v této čtvrti nic chudobného za kamennými nebo betonovými zdmi. Stojí tam nádherné velké rezidence z mramoru. Postavili si je během posledních pěti roků "warlordi", překupníci drog, politici včetně ministrů, bankéři a jiní obchodníci, kteří zbohatli na heroinu nebo díky miliardám dolarů, které ve formě "pomoci" proudí do Afganistánu již od r. 2002.

Této čtvrti se někdy říká "Maková zahrada". Je sídlem mocné afgánské smetánky. Není ani náznaku, že by se snad někdo snažil bohatství zakrývat. Ovšem na vnější straně tohoto bohatství je situace jiná. Otevřené kanály se splašky protékají vybombardovaným postředím plným odpadků nashromážděných během třiceti let války. Zde si hrají zoufale chudé děti. Velice málo ulic je dlážděných. Většina je z udusané půdy a má tolik děr a výmolů, že je spíš překážkovou dráhou než silnicí.

Fotbalový stadión, na němž kdysi Talibáni popravovali vězně napůl pro zábavu, má dostat nový trávník. Chudí lidé chodí na blízký hřbitov Shodada a kropí na hrobech prach v naději, že je za to odmění příbuzní a přátelé nebožtíků. Pouze třicetiletý kábulský obchodník Hasib Sayed, který má navíc nejen kanadské občanství nýbrž i dům v Torontu, prý chodí občas na tento hřbitov a rozdává chudým lidem peníze. Řekl, že je korupce v Kábulu normální součástí života. Kdokoliv si myslí, že by se dala situace napravit a korupce odstranit, je podle něho velice naivní. Upozorňuje, že staří muži, kteří řídí Afganistán po 30 letech nepřetržité války neznají nic jiného. Oni ani nejsou dobří politici. Šikanují lidi. Jednou vymřou a na jejich místa nastoupí mladá generace a situace se změní. Je nutné myslet na budoucnost a nezabývat se přítomností. Pan Sayed vkládá svou naději do nové generace Afgánců, kteří mají dobré vzdělání a nejsou součástí starých kmenových struktur.

O dva roky mladší spisovatel a novinář Habib Zahori, který je součástí té nové generace, s názory pana Sayeda nesouhlasí: "Je velice obtížné zbavit se "warlordů", těch zločinců! Zpočátku měli Afgánci úžasnou příležitost postavit je před soud současně s Talibány, jenže té příležitosti nevyužili. Podle mého názoru je tato země na cestě k občanské válce, která bude velice krvavá a horší než co zatím zažíváme. Američani do této země natahali spoustu zbraní. Obávám se, že ve chvíli, kdy se vláda zhroutí, armáda i policie se každá rozdělí na dvě frakce, z nichž se jedna přidá k "warlordům" a druhá k Talibánům".

Korupce pronikla do každého koutu života v Afganistánu. Každý si na ni stěžuje, protože každého postihuje. Policejní úředník, který usiluje o své povýšení, musí podplatit svého nadřízeného. Kde na to vezme peníze? Musí je "vyrazit" z obyčejných policistů. Kde oni vezmou peníze pro svého šéfa? Oberou o ně prosté občany. Desítky kábulských kontrolních stanovišť jak mobilních tak stálých jsou místem, kde se vybírají úplatky - peníze odtud plynou do "řídících řetězců". Studenti podplácejí, aby se dostali na nejlepší univerzitní fakulty a také aby získali možnost studovat v zahraničí. Toto jsou ale všechno pouze okrajové záležitosti ve zkorumpované společnosti. Skutečné peníze se točí ve středisku moci. Kábulská banka, která vyplácí státní zaměstnance, loni zbankrotovala, protože se nějakým způsobem převedlo 900 miliard amerických dolarů do bezúročných půjček bez dokladů pro 207 lidí zaměstnaných v bance kolem těch peněz. Tento bankrot téměř zničil afgánské státní hospodářství, jehož objem je 12 miliard dolarů.

Vláda se začala o případ zajímat teprve poté, co na ni začal tlačit "Mezinárodní měnový fond" a členové "Mezinárodních bezpečnostních sil" (ISAF). Nechuť prezidenta Karzáího zabývat se tímto případem se vysvětluje tím, že zřejmě bylo poskytnuto mnoho půjček právě "jeho lidem".

Určité obchody a podniky jsou v Kábulu nepřístupné pro všechny lidi s výjimkou několika "zasvěcených". Platí to zejména o obchodu s palivy. Jeho součástí je zabezpečování dopravy paliv pro hlavní základny ISAF po celé zemi. Aby zajistili strategicky významné dodávky, členové "ropné mafie" podplácejí "povstalce", aby je nenapadali. Zprávy o napadení takových dodávek jsou opravdu vzácné. Tímto způsobem financují peníze od ISAF jejich protivníky. Podle pana Hasiba si nikdo s výjimkou 4 nebo 5 lidí nedovolí napadnout dodávky paliva.

Hanba korupce, která padá na Kábul, je prý ale vyvážena nadějí, která vyzařuje z úsilí městských umělců, uměleckých řemeslníků a malých výrobců. Žurnalistika je energická a údajně beze strachu. Rozhlas i televize vysílají pravidelné relace, v nichž se občané vyjadřují k sociálním, politickým a uměleckým problémům. Asi neznají rčení, že řeč se mluví a pivo pije. Patrně ty relace slouží jako ventil - lidé si postěžují a tedy se jim uleví a korupčníci si žijí klidně dál.

Reportér William Marsden uvedl, že největším hitem v Kábulu je nový televizní humorný seriál nazvaný "Ministerstvo". Ústřední postavou je "ministr pro odpadky". Jeho tajemník nenávidí druhé muže a jeho každodením problémem je jednání s členem parlamentu, který vyžaduje deset pancéřovaných vozidel pro svou vlastní ochranu, jiný člen parlamentu vyžaduje souhlas ministra pro svůj obchod s drogami a třetí poslanec žádá po ministrovi zaměstnání pro všechny členy své rodiny.

I tento článek tedy končí nadějně a vlastenecky, protože tvrdí, že tato dobrá komedie ukazuje skutečnost a že již její samotná existence dává naději na zlepšení. Obavy z občanské války jsou tedy zažehnány a je možné přejít k jinému článku, opravdu nadějnému od samého začátku. Napsal jej pan Michael Petrou pro týdeník Maclean's. Pojednává o tom, co bude příštím úkolem Kanady v Afganistánu: Nic menšího než zajistit, aby všichni příští afgánští vojáci uměli číst stejně dobře, jako žáci 1. třídy základní školy.

Naděje na lepší budoucnost září již z úvodních slov o tom, že nové kanadské školicí středisko v Kábulu voní čerstvým dřevem a je umístěno hned za rohem místní střední školy. Visí tam úderné plakáty s nápisy "Svoboda nad tyranii", "Afganistán vstává z popela" a podobně. Středisko má název Camp Phoenix a je základnou NATO. Kanadská bojová pomoc Afganistánu skončila v červenci t.r., ale v zemi zůstane 950 školitelů až do roku 2014. Nenecháme zemi na pospas Talibánům - vyškolíme pro ni vojáky, kteří se budou umět podepsat a budou umět číst a psát číslice. Možná by nebylo správné prozrazovat jména, hodnosti a univerzitní tituly velitelů, ani jednotky, k nimž náleží. Důležité je to, že se již v r. 2009 přišlo na to, že 86% rekrutů do afgánské armády neumělo číst ani psát čili byli negramotní. Nedovedli se podepsat a neuměli spočítat ani svoje prsty na rukou. Když se rekrutovi řeklo, aby nabil zásobník třemi náboji, nevěděl, kolik nábojů to je (jeden náboj a ještě jeden náboj a ještě jeden náboj) a velitel mu to musel ukázat na prstech své ruky: I I I .

Přestože se rekrutům předváděly zbraně a učili se s nimi zacházet, na konci kurzu o nich nemělo ponětí celých 35% mužů. Naštěstí tito rekruti nezůstali v armádě dlouho a sami odešli. (Opravdu nikdo neříká, že k Talibánům). Na podzim r. 2009 ztrácela afgánská armáda více vojáků než kolik se jich hlásilo. Dnes se každý měsíc hlásí 6000 rekrutů. Kanada nyní zaměstnává 2100 afgánských učitelů, aby se rekrutům věnovali. NATO usiluje o to, aby se 85% nových policistů a vojáků naučilo číst tak dobře jako prvňáčci na konci prvního roku základní školy, čili budou umět počítat až do 100. Budou tedy schopni zapsat si sériové číslo své zbraně!

Afgánští policisté mají ještě stále špatnou pověst, že berou úplatky (to jsou zřejmě ti, kteří znají i vyšší čísla než tři) a Kanaďani tedy přispějí k tomu, aby byli nahrazeni novými naverbovanci, kteří zatím písmena ani číslice neznají. To se ale zlepší, takže budou vojáci schopni pochopit výšku žoldu, jaký berou. Jak praví plakát: "Korupce dobře bují v temnotě". Kanadský důstojník pracující na tomto problému říká, že úspěch není zaručen. Nábor obyčejných vojínů probíhá dobře, ale horší to je s vyššími hodnostmi. Při tom je čas na kvalitní výuku jen do r. 2014, kdy Kanaďani odejdou. (Kdo na jejich místa?)

Podle všeobecného názoru se podaří potlačit povstalce jen za součinnosti dvou složek: (1) profesionálních, důvěryhodných a schopných afgánských bezpečnostních sil a (2) gramotnosti lidu. Obojího se povstalci velice bojí. Na druhou stranu nemůže dlouho existovat stát, který se neumí bránit.

Vytisknout