Vláda "rozpočtové", nikoli ale společenské, odpovědnosti

19. 8. 2011 / Egon T. Lánský

Nevím jak bych stejnou situaci nazval v Česku. Zde se v létě na místo, kam by měly patřit významné informace, dostane ještě víc pitomostí než kdy předtím, což zrovna málo nebylo.

Pár příkladů z titulních stránek, aniž bych vybíral mezi tiskem levicovým (jenž u nás takřka neexistuje) a pravicovým. Ve zkratce:

"Chtěl uši jako dobrman, lékaři je vyrobili"; a v jiném českém "seriózním" tisku: "Britové zatkli u oltáře falešnou nevěstu z Česka".

Nic lepšího novinářům asi nezbývalo, když se holt vláda i sněmovna rozjely na dovolenou, ač před tím to snad ani lepší nemuselo být.

Obyčejným občanům dovolenkáři příliš nechybí. I když - dovolená, nedovolená - někteří politici se i z povzdálí snaží zviditelnit jak to jen jde. Třeba doufají ve věrohodnost hesla, že i špatná reklama je nakonec dobrá.

Dnes už většina mých spoluobčanů stav společnosti a jeho další vývoj vidí poněkud jinak. Každodenní život je poučil. Ať už věřili pravici, či levici, začínají mít pocit,, že českým zemím právě vládne nesrovnatelně nejhorší vláda v jejích svobodných dějinách. Výjimku tvoří především ti, kdo z moci této vlády pohodlně žijí. Osobně, ač celoživotní, aktivní antikomunista se domnívám, že současná česká vláda - kompetentní to nástupce vlády minulé - dnes zemi rozkrádá úspěšněji než za totality komunisté, ale hlavně to umožňuje dělat individuálně, tedy jednotlivcům do vlastních kapes. Komunisté sice, jako monopolní držitelé totalitní moci, do své společenské náruče rychle ukradli vše, co se dalo, ale individuálně kradli pouze v malém. Navzájem si zřejmě viděli dobře na ruce a asi se i dost báli. Skutečných českých oligarchů v ekonomickém smyslu tehdy zřejmě příliš nebylo.

A tak dál marně hledám, co pozitivního lze najít na této "koalici rozpočtové odpovědnosti" , jež odpovědnost pokojně uložila na ramena hasičů, policistů šlapoucích chodník, školníků, a ostatních společností mizerně placených občanů. A samozřejmě také lidem odkázaným na podporu společnosti. Za svůj první rok u moci jim vláda všem už příjmy snížila.

Odvážil bych se nazvat vládnoucí politiky koalicí diletantů, spojených mocenskými zájmy a bezprogramovou rozhádaností, kterou po každém bojovném kole sjednotí nakonec pouze onen společný zájem na udržení podílu z nekontrolované moci.

Tvrdí také, že jsou koalicí usilující o reformy. Přitom žádné promyšlené reformy nepředložili, spíše střílejí od boku a po kritice jsou připraveni včerejší návrhy stáhnout a zítra je zaměnit za jinou pitomost. Viz například případ mezd nepedagogů ve školách, výše DPH, údajnou reformu zdravotnictví a tak podobně. Zásadoví, ač nečinní, jsou v tahanicích kolem osoby extremisty Bátory - tak dobrého národovce, až se stal volebním kandidátem Národní strany a tak poctivého konzervativního katolíka, že asi přesahuje normy lidovecké strany. Není mi známo jak, kdy a čím pan národovec Bátora bojoval proti komunismu a komunistům, když to ještě bylo aktuální, jistě je ale zastáncem ocenění třetího odboje hrdlořezů (nejlépe mrtvých na opačném konci světa) a vůbec poněkud opožděného boje proti komunistům a minulému bolševismu.

Není třeba unavovat čtenáře všemi "moudrými" kroky této vlády, dost jich každý sám zažil. Zkusím ale shrnout aspoň pár, což připomene, že přes všechny sliby a kompromisy se naše nynější nuly nikterak nepoučily:

Ryba údajně páchne od hlavy, začnu tedy předsedou smečky.Už kdysi dávno, když mu nabízeli aby se stal ministrem vnitra, což je pozice mimořádně vlivná a mocná řekl, že se nejdřív musí poradit doma. Odjel tedy k "mamince" a vrátil se s tím, že ministrem nebude. Nyní, v novém postavení, jsme si u něj zvykli, že když říká "...ano, ano...", myslí tím zřejmě "asi, asi" ač většinou to vyzní jako "ne, ne, ne". Předseda vlády je zřejmý cunctator, což je latinské pojmenování váhavce. Odkoukal tuto politickou taktiku možná od německého exkancléře Kohla, jenž se jí proslavil a v úřadě vydržel přes 20 let. Jenže k té slávě a výdrži mu pomohl běh a vývoj dějin, jemu tudíž nezbylo, než se váhavě podrobit. Tak, či onak je Petr Nečas vůdcem, který nevede. Na příčině může být, že své věrné s trochou kliky dovedl kam chtěl a mohl a dál už nemá ani neví kam. Na jedno se u něj lze téměř s jistotou spolehnout: Že totiž při každém konfliktu ve vládě - a že jich není málo - když se odhodlá pohrozit, že něco udělá, s jistotou to neudělá.

Poté, co si náš pan exministr Bárta na hradě poněkud pošramotil postavení je PV Nečas z členů vlády prezidentovi snad nejbližší. V názorech se spolu ovšem stále častěji rozcházejí. Naposledy, ale nikoli pouze, právě ohledně osobnosti a postavení Ladislava Bátory a party bratrů Mašínových, jež považuje PV za hrdiny. Zato už druhý prezident je každoročně "zapomíná" vyznamenat...

Pan PV Nečas je, jako mnozí v jeho straně a vládě, prostě poněkud opožděný antikomunistický bojovník.

Koho si do vlády a úřadů koaličníci vybírají?

Pochybnou osobnost nepolitického policistu Kubice místo bývalého televizního odhalovače neřestí Johna - nějaký zkušenější politik do čela této silácké instituce zřejmě nebyl k dispozici. Vlastně byl. Majitel největší české soukromé bezpečnostní agentury ABL, "Vítek" Bárta, hlavní finančník a stratég nové strany, jež spíše než politická je podnikatelská. Firmu údajně prodal bratrovi - zda a nakolik, to nikdo nekontroloval ani nezveřejnil, peníze pak rozdává, pardon půjčuje - bez písemné smlouvy, úroků, či jiných běžných obchodních postupů lidem ve své straně. Jde údajně o sumy na jakousi existenční výpomoc, občané, kterým pro záchranu rozpočtu vlády jejich už i tak nepatrné příjmy snižuje jistě s údivem koukají.

Ministr Věcí veřejných si na školství přivedl již zmíněného Bátoru. Ten, podle svého ministra má svaté právo svobodně vyjádřovat své názory, podle téhož minitra (a dalších) takové právo u nás nemají velvyslanci spřátelných zemí (o nespřátelených ani nemluvě). No a obecně ve vládě a kolem ní najdeme všelijaké kdesevzaly. Čerstvá místopředsedkyně vlády paní doktorka Peaková odpovídá za legislativní radu. To je funkce jež, zdá se, dosud moc potřebná nebyla, alespoň podle právního stavu v zemi soudě. Samotná rada přílišný význam nemá, nanejvýš podává vládě návrhy, jež tato nemusí přijímat. Jedna z koaličních stran má za ekonomického experta člověka, jenž v rozporu s platnými předpisy osobně nanosil do banky nevykázané miliónové sumy, které rychle umístil na kontech své partaje.

V těchto, pro mnohé občany nelehkých dobách, se i v tradičních západních demokracích spontánně srocují skupiny neorganizovaných, zato rozhořčených občanů, aby dali najevo nespokojenost se stavem a vývojem. Postupně tito "rozhořčení" přesvědčuji svým konáním další, aby se přidali. Demokratické úřady začínají naslouchat a také reagovat. V různých zemích různě, ale jakási míra pochopení roste. Česká společnost je v tomto směru dost nezkušená, podmínky jsou ale mimořádné. Možná se zeptáte jaké?

Na závěr pár slov o sociální demokracii:

Je to momentálně jediná politická strana, ke které se mohou upínat naděje nespokojených se stavem naší společnosti. To je v podstatě příčinou rostoucího náskoku ČSSD ve všech měřeních podpory pro politické strany. Jde tedy o podporu, zapříčiněnou nikoli především úspěchy "socanů", nýbrž katastrofální politikou vládnoucí koalice - to vše po zhruba jediném roce její vlády. K věci patří, že ČSSD má, rok před krajskými a třetinou senátních voleb také - při vší bídě - mimořádně výhodnou politickou pozici a to přesto, že vládnoucí koalice disponuje v poslanecké sněmovně dosud nevídanou většinou. Sociální demokracie ovšem samotná má majoritu v senátu, což nikdy žádná strana neměla a kromě Prahy města, jež je sama krajem, zvítězila ve všech krajských volbách.Voliči ji ty hlasy nenházeli zadrmo, byl to ík předchozí, Topolánkově vládě. Také by je asi neradi viděli promrhané. Před příštími volbami do poslanecké sněmovny je třeba tuto situaci pokud možno udržet a v každodením politickém boji maximálně využít. Jak?

Senát disponuje řadou vhodných lokálů a krásnou a příjemnou zahradou. V trochu menším rozměru platí totéž o (nejen) krajských městech. Vzpomínám si, jak umně svou kontrolu senátu a krajů (zdůrazňuji, pouze většinovou, nikoli absolutní!) po dlouhá léta využívala ODS. ČSSD se přímo nabízí pořádat k palčivým společenským otázkám relativně časté, dobře připravené diskuse, přizvat k nim odborníky a hosty, organizace i neorganizované občany a neagresivním, věcným způsobem nastolovat svá stanoviska, ptát se na názory jiných, přenášet problematiku z celostátní na regionální úroveň. Vše by mělo probíhat neútočné, mírně, bude třeba vyhnout se sporům a hádkám navzájem mezi sebou to jsou věci, jež veřejnost opravdu zajímají až v třetí řadě.

Osobně jsem nikdy nebyl socialistou, ba ani sociálním demokratem, netvrdil jsem to ani když jsem do ČSSD na popud jiných ve straně vstupoval. Jsem sociálně cítící liberál a domnívám se, že mnoho podobných cítí potřebu jiného politického vývoje, než je ten, jejž právě zažíváme. Většině lidi je jedno, zda stranu vede Sobotka, či Hašek, není jim jedno, když se její vedení neumí nad relativními maličkostmi dohodnout. Nemluvím a nechci mluvit do formování politiky, to co navrhuji je publicita a strategie. Jsme v unikátní situaci, měli ibychom ji intenzivně využívat a využít, mezi volbami není času nazbyt. Občan potřebuje mít pocit, že existuje struktura, která j na jeho straně. Ne proto, že je to taktické, ale protože to je správné. Pokud ho nesklameme, vrátí se k volebním urnám. Po listopadu se k nim lidé hrnuli, aby se vrátili, bude třeba je přesvědčit. Ve spolupráci s odbory, s PRO ALT, s kýmkoli, kdo má dobrou vůli a chce setřást pocit bídy, do něhož nás všechny zahnali ti, co se oháněli bojem proti dinosaurům, klientelizmu a korupci. Všechno zůstalo, ba rozšířilo se. Zkusme ten vývoj obrátit.

Vytisknout