Zkušenost s "druhým sloupem" k vylepšení důchodu

19. 8. 2011 / Miloš Dokulil

Náš pan JD si vybral jeden superúspěšný produkt ŽP jako příští penzijní rezervu již v roce 2004. (Tedy dávno předtím, než měla celý svět překvapit recese z roku 2008.) Tak, že bude každoročně k výchozí složené sumě přikládat pravidelnou úložku. Předtím měl již své zkušenosti nejméně asi s pěti jinými peněžními ústavy. Tato pojišťovna se mohla honosit mj. tím, že nevytvářela -- snad zbytečně -- mnoho poboček (s dalším nájmem a platy zaměstnanců), takže zřejmě svým systémem "poradců" šetřila na režii. Pan JD posléze nelenil a následně se pokusil překvapit svou choť složením vyšší sumy peněz na produkt své ŽP se slibným názvem "životní pojištění investice". Sice musel pak kolem toho ještě všelijak běhat a místo nějakého překvapení přijít za svou paní se smluvními lejstry a žádat ji o jejich podepsání. Je asi zbytečné dodávat, že taková smlouva mívá nemálo stran smluvních podmínek, psaných navíc nadmíru drobným písmem (asi jen kvůli úspoře papíru?), takže taková pojišťovna automaticky počítá s tím, že "detaily" nikdo nebude číst.

Abychom nezabíhali příliš do podrobností. Pan JD časem zjistil, že jeho pojistná jistina neroste úměrně s dalšími ročními úložkami a naopak se jaksi každým rokem divně dokonce i vůči nominálně vloženým sumám smrskává. Chtěl svůj smluvní vztah s pojišťovnou ukončit. Teprve při tom najednou zjistil, že by s tím byly spojeny další trestné platby. Při té příležitosti se konečně začal také zajímat o to, jak si stojí ten jednorázový nemálo vyšší vklad na jméno vlastní manželky. To se pak JD sesul podruhé. V tomto druhém případě byla však možnost smlouvu vypovědět. Teprve tehdy se probudilo ústředí ŽP, sídlící v Praze, a začalo rodinu JD bombardovat telefonáty, aby ta smlouva zůstala v platnosti. Když si klient vybírá svůj produkt (a ty produkty všechny jsou pochopitelně nemálo "prima"), je později nemálo zajímavé, že pak se jeho ŽP už nikdy sama od sebe neozve, že by snad -- v oboustranném zájmu -- měl pojištěnec v některých případech nárokovat změnu produktu či nová pravidla té své výchozí pojistné "hry". Teď, když jistina manželky JD se během pouhých dvou let snížila na polovinu (!), ústředí diskrétně mlčelo. I pisateli těchto řádků zůstává nemálo skryto, jakými argumenty bylo možné věrohodně z pražského ústředí ŽP zahltit pojištěnou paní JD, "aby to nevzdávala" (jak se říká). V dopise poslaném z ŽP bylo možné se dočíst, že "výše odbytného je pak dána aktuálním stavem rezerv hlavního krytí a podílu na zisku společnosti ke dni, do kterého bylo zaplaceno pojistné". Na závěr že by poučného příběhu: Oběma pojištěncům z rodiny JD zbyla méně než polovina vynaložených sum do ŽP vložených. A kdyby něco, také jim zůstaly ještě ty nejednou citované "oči pro pláč". A samozřejmě ten druhý "spolehlivý důchodový sloup" (možná na hrob).

Vyjděme ještě jednou z výchozí situace. Solidní peněžní ústav samozřejmě nenabízí svým klientům prokazatelně ztrátové produkty. Navíc taková instituce má (nebo by měla mít) své další formy pojistné ochrany, takže by klient neměl být od samého počátku vystaven neúměrným ztrátám jak peněz, tak důvěry v pojišťovací instituce. (Za "ŽP" by si měl v tomto textu čtenář dosadit "ING Životní pojišťovna N. V." a brát také v úvahu, že její dnešní produkty snad již klienty do podobných úskalí nepřivedou. Někdy to ovšem málem vypadá tak, jako kdyby bylo penězům líp ve slamníku. Kdo má na rozdávání, ten teď ovšem kupuje přímo zlato. To ale u důchodců ten případ zřejmě nebude...)

Vytisknout