Názor zaměstnanců oddělení Státní sociální podpory

19. 8. 2011

Reformou, dá-li se tento bezprecedentní rozval do této doby funkčních úřadů vůbec reformou nazvat, došlo dle našeho názoru k ohrožení výkonu státní správy v oblasti zaměstnanosti i v oblasti dávek státní sociální podpory. Výčet možných dopadů do budoucna by vydal na rozsáhlejší studii, do níž se pouště nechceme. K tomu připočtěme i očekávané velké změny v systému dávek - tedy sloučení s dávkami dosud vyplácenými obcemi (hmotná nouze, příspěvek na péči a další).

Od 1. 4. 2011 jen v našem okrese vzniklo 5 kontaktních pracovišť (KoP). Zcela pomineme naprosto nelogické sloučení bývalých DiPů a kontaktních míst SSP Štětí a Úštěk v jedno. Nelogické z hlediska dostupnosti spojení a vzdálenosti vůbec. (Logické snad jen z jazykového Štětsko- Úštěcko- míněno samozřejmě žertem.)

V čele každého KoPu je ředitel/ka, každý KoP má referáty a v jejich čele vedoucího. Jistě si umíte představit současný počet všech ředitelů namísto 77 v celé republice. Každý KoP je samostatný, takže specializované činnosti, které před 1. 4. 2011 vykonávalo např. lokální kontaktní místo SSP(KM) pro vzdálená KM, si nyní musejí jednotlivé KoPy zajistit samy, samozřejmě bez personálního posílení. Jako vždy se vším, i s touto nelehkou situací jsme se vyrovnali.

Duben 2011 znamenal nové zařazení do funkcí a po lednu 2011 i další snížení platů - zařazení do nižších platových tříd a snížení příplatku za vedení. Pracovní poměry na dobu určitou nebyly prodlužovány bez ohledu na to, že to byly zástupy za mateřské dovolené a nikdo se neptal, zda tyto pracovníky bude možno někým nahradit. Přišli jsme o pracovnici, která zajišťovala digitalizaci písemností, takže se o tuto činnost dělíme všichni. Poštu zpracovává absolventka, která nyní končí a na další již nejsou prostředky. I poštu si budeme zajišťovat sami. Chtěli bychom pouze upozornit, že nejde o nijak vysoce kvalifikovanou práci, ale o práci, která je pouze časově a administrativně náročná. Pracovníci vysoce kvalifikovaní, se zkouškami odborné způsobilosti ještě z blahých časů okresních úřadů, kteří na SSP pracují od jejího vzniku v roce 1995, prostě vedle své odborné práce musejí zajistit i další činnosti. Dochází k naprosté degradaci výkonu specializované práce. Nyní již jen čekáme, kdy si budeme muset zajistit i úklid.

Zda se budou mít kam vrátit kolegyně na rodičovské dovolené, se ani neodvažujeme ptát.

Včera přišla ledová sprcha v podobě dalšího snížení platů o dva stupně, snížení zvláštního příplatku, který většina z nás stejně nemá, a snížení příplatku za vedení a to ve smyslu ust. § 6 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších změn, a to od 1. 8. 2011. Tedy po předběžných propočtech snížení řádově již v tisících korun. Od tohoto data byly pozastaveny i postupy do vyšších platových stupňů.

Nemáme žádné konkrétní informace o tom, jak bude vypadat personální situace po prázdninách, zda a kolik našich kolegů bude propuštěno, o situaci po 1. 1. 2012 ani nemluvě. O nic lépe na tom nejsou ani kolegové z měst- nevědí, kolik z nich přejde pod úřady práce. Donesly se k nám zvěsti o tom, že řadu našich pracovníků bude nutno propustit, aby bylo možno přijmout kolegy z měst. Způsobuje to napětí mezi námi.

Mladé kolegyně a kolegové s úvěry na bydlení a ti, kteří jsou osamělí a pečují o nezaopatřené děti, se od této povzbuzující zprávy hroutí.

Nejsme si jisti, jak dlouho tento tlak ještě vydržíme. Vždy jsme my zaměstnanci působící v oblasti státní sociální podpory byli vůči státu loajální. Poctivě jsme prováděli veškeré změny v zákoně o SSP, jakkoli se nám mnohdy zdály kontraproduktivní, nesmyslné, zmatené. Zvládali jsme nápory žadatelů, vysvětlovali trpělivě záměry zákonodárců, přestože byly nepopulární.

Politolog Jiří Pehe v Právu uveřejnil před časem svoji úvahu na toto téma po názvem Jak vláda zradila státní zaměstnance. Mimo jiné zde uvádí, že vláda svým jednáním porušila jeden z nejzákladnějších nepsaných kontraktů- stát garantuje svým zaměstnancům jistotu stabilního příjmu a kariérního postupu, pokud se nezpronevěří svým povinnostem. Zaměstnanci očekávají, že tím budou moci dostát svým závazkům- splácení hypoték apod.. Ve slušné demokracii dle J. Peheho se prostě nepřepokládá, že by stát této nepsané smlouvě nedostál. V České republice se tak stalo.

My jako zaměstnanci státu jsme své závazky vždy plnili. Očekávali jsme jistoty v podobě zákona o státní službě, který po letech není účinný a patrně již nikdy nebude.

Pokud stát jako druhá strana oné nepsané dohody nepochopí, jak je důležité mít schopné a loajální zaměstnance a že stojí za to zajistit jim nerušený klid na práci, pak si nás stát jako své zaměstnance nezaslouží.

Vytisknout