Homofobie a rasismus jsou v rozporu s hodnotami Západu

19. 8. 2011 / Boris Cvek

Já nesouhlasím s názorem čtenáře Milana Javůrka, že lidé vyjadřují svůj sklon k netoleranci, k rasismu, nacismu atd. kvůli nepořádku, který panuje v České republice. Jde o to, že např. homofobie nebo antisemitismus nebo rasismus jsou něčím, co je celkem normální v evropské minulosti po celá staletí. V Íránu a Saúdské Arábii je dodnes za homosexuální lásku trest smrti. A dokonce se, myslím, ani nemusíte být homosexuál... stačí udání a domněnka, není tam žádné právo na spravedlivý a nezávislý soudní proces. Západní svět, některými Čechy tolik kritizovaný za příliš vysokou toleranci k menšinám, musel projít náročnou cestou promýšlení hodnoty lidské bytosti bez ohledu na její vyznání, barvu pleti, pohlaví...

Homosexuálové vždy argumentovali např. tím, že hodnota manželství není v biologické reprodukci, ale ve vztahu dvou osob, a jejich vztahy nejsou o nic méně citově a partnersky hluboké než vztahy heterosexuálů. Západ se učil vcítit do odlišných lidí a kultur, do kultury romské a židovské, ujasňoval si svůj vztah k ženám a k jejich postavení atd. Dnes se na anglické wikipedii dokonce dočtete, že nic jako předurčená "homosexualita" v rámci binárního systému homo/hetero neexistuje, ale že existuje v průběhu dějin v mnoha kulturách mnoho lidských bytostí s různým prožíváním své sexuality. A žádný hluboký vztah ani kvalitní život nemůže vzejít ze lži a popíráni toho, kdo jsem a co cítím. Tohle všechno je náročné pochopit a vstřebat, vyžaduje to křesťanskou odvahu vystoupit ze starých schemat a hledat člověka (jako to udělali Kristus i sv. Pavel proti starým osvědčeným předsudkům jejich okolí). Našimi tradičními hodnotami by neměly být automatické sklony naší minulosti, kterých se tak mistrně chopil nacismus a fašismus, nýbrž křesťanská etika, která nás učí, že svou minulost plnou samozřejmostí našeho kmene, naší rodiny, víry atd. musíme překonat a stát se novými lidmi.

Není pravda, jak někde občas čtu, že současná "hypertolerance" a "multikulturalismus" jsou plodem poslední doby. Jsou plodem velkých bitev minulosti, staletého vývoje západní civilizace: plodem jezuitské politiky vůči jihoamerickým Indiánům, která zrodila ideu lidských práv, plodem Lutherovy vzpoury proti nesvobodě svědomí, která zplodila svobodu náboženského vyznání, plodem emancipace občana z nesvobody poddaného, která zrodila moderní občanský stát, plodem protiotrokářského a feministického hnutí, které zrodilo současnou tolerantní společnost Západu. Západ našel sílu postavit se tváří v tvář důsledkům své koloniální politiky, svého otrokářského systému, utlačování a ponižování žen, krutého zbídačování dělnictva atd. A nebylo to nikdy bez odporu takových Klausů a Bátorů, často musely být pro osvobození člověka podstoupeny války a revoluce - války náboženské o přežití reformace, války občanské o osvobození otroků, války spojené s francouzskou revolucí a drolením se feudálního systému a konečně i války proti nacismus, fašismu a sovětskému, maoistickému a jinému komunismu, antipodům všech dosavadních svobod Západu. Kmenové a xenofobní hodnoty jsou naopak něco, k čemu lidé tíhnou, když si tuhle náročnou cestu neprošli. Je to čirý primitivismus, neobřezané srdce, strach a omezenost nepřemýšlivých lidí. Živná půda totalit, genocid, útlaku a zločinu.

Rasismus
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 19.8. 2011