Vyhrát Wimbledon může být také k nemalému smutnění (či ke vzteku?)

8. 7. 2011 / Miloš Dokulil

Takže především: Je samozřejmě úžasné, že se zase po řadě let podařil zázrak. Tenistka z malého státu získala letos ve dvouhrách na wimbledonských dvorcích "grandslamový" titul. Stěží je nutné opakovat jméno. Petra Kvitová, že? Málokdo teď, po skončení jubilejního (125.) turnaje, pomyslí však na to, že kromě špičkových dvouher hlavního turnaje byly zařazeny také čtyřhry (kromě řady dalších, doprovodných klání). Teď už jen tenisoví profesionálové, nadějný tenisový dorost a "zažraní" fandové kolem tenisu si budou navíc vybavovat ještě dvě další jména českých reprezentantek. Okolní svět -- má přece právo hned druhý den na to "zapomnět". (Čili to "zasklít", copak nemáme jiných starostí dost?).

Asi je potřeba se vrátit ke všem klíčovým vítězům v prvních pěti řádcích vyhodnocovaného pole. Totiž znovu bychom si měli -- ještě pořád včas -- vybavovat, že máme VÍTĚZE celkem TŘI, ne pouze Petru Kvitovou. Copak do špičkového tenisového zápolení nepatří "také" čtyřhry?

Čtyřhra bývá nejednou pohlednější a divácky vděčnější než dvouhra. A právě ve smíšené a dámské čtyřhře máme další dvě vítězky. Je mi líto, že po Wimbledonu jako kdyby už za čtyřhrami i loňský sníh roztál... I proto se k letošnímu Wimbledonu tímto rozesmutněným textem vracím.

Takže (připomeňme si vděčně, a budeme to ještě na podzim potřebovat!): V dámské čtyřhře (uvedené hned po vítězích dvouher!) společně zvítězily Květa Pesche (ČR) spolu s Katarinou Srebotnikovou a ve smíšených čtyřhrách byla letos vítězkou Iveta Benešová (ČR) s Jürgenem Melzerem. Račte se laskavě podívat také na webovou stránku, kde v pěti výchozích řádcích výsledků turnaje je česká vlaječka celkem TŘIKRÁT! (Toho oprávněného vděku by mělo být mezi námi mnohem víc.)

Viz ZDE.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.7. 2011