Třiadevadesátiletý Jiří Krejčík exceloval filmem i v rozhovoru

8. 7. 2011 / Jan Čulík

"S komunismem jsme se naučili žít jako s nevyléčitelnou chorobou. S kapitalismem jsme se ale ještě žít nenaučili." "Proč je to dneska v Česku tak blbé? Protože jsou to dvě prdele těsně vedle sebe. Byli jsme v prdeli za komunismu, a jakmile jsme se z toho osvobodili, hned jsme spadli do té vedlejší prdele kapitalismu."

Jiří Krejčík na filmovém festivalu v Karlových Varech

Zřejmě rekordně nejlepším českým filmem promítaným na karlovarském festivalu byl televizní snímek Jiřího Krejčíka (93) Osudové peníze (2010), natočený volně na motiv jednoho krátkého Čapkova textu z Trapných povídek, v nichž se dvě sestry svářejí o peníze, snaží se je dostat od bratra a vzájemně se u něho pomlouvají - bratr je tím zhnusen.

Je pozoruhodné, že z českých filmařů byl letos asi skutečně profesně nejlepší třiadevadesátiletý Jiří Krejčík.

Z méně než osmistránkové povídky vytvořil Krejčík sebevědomý celovečerní příběh, odehrávající se někdy ve dvacátých letech dvacátého století, o osudu mladé dívky, která je tvrdě zneužívána všemi muži ve svém okolí. Společnost je téměř úplně bez empatie a dívku dožene k pokusu o sebevraždu.

Spirála beznaděje se začne odvíjet tehdy, kdy hrdinka, mladá dívka Růžena, která pracuje u švadleny, dostane za úkol odnést k místní "paní továrníkové" hotové šaty a vyinkasovat od továrníka tři tisíce korun honoráře. Peníze jí upadnou v salónu na zem a továrník je ztopí -- ví, že dívku švadlena za ztrátu peněz vyhodí a když se to stane, využije toho a zaměstnání je ve svém domě jako vychovatelku své dcery -- aby ji mohl sexuálně zneužívat. Růžena se ovšem zneužívat nenechá, okamžitě z továrnického domu odejde. To je, myslím, hlavní problem: dívka se chová jako samostatná bytost, má svou hlavu a svou osobnost. Proto ji musejí zničit.

Je z chudé rodiny a neví, kudy kam. Svolí se sňatkem s majitelem obchodu s látkami na malém městě, v němž žije, jenže majitel je středních let, je obtloustlý, plešatý a má agresivní matku. Dívka se zamiluje to hezkého oficíra, s nímž otěhotní. Považuje to za vážnou známost, oficír jí ale jaksi zapomene říct, že má snoubenku a že se bude ženit.

Růžena se pokusí shánět tři tisíce na protizákonný potrat a nakonec peníze dostane od sympatizujícího bratra, středoškolského profesora. Jenže bába andělíčkářka právě před plánovaným Růženiným potratem usmrtí při podobné proceduře jinou dívku, a skončí ve vězení.

Krejčíkův film je pozoruhodným svědectvím o naprostém nedostatku empatie -- nikdo není schopen vnímat, co mladá dívka vlastně pociťuje. Nikdo se o to nezajímá a je zjevné, že je v patriarchální společnosti utlačována jako v nějakém muslimském státě.

Zaujalo mě, co vedlo Jiřího Krejčíka, aby na závěr své kariéry natočil tento -- velmi dobrý -- feministický film. Odpověděl, že pro něho byla hlavním významem v tom filmu vláda peněz -- jenže kupodivu, muži těmi penězi nejsou v tomto díle tak zotročeny jako ženy.

Český film | Filmový festival v Karlových Varech 2011
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.7. 2011