Konzervativní, nebo liberální?

8. 7. 2011 / Filip Zíka

Pro identifikaci politických stran slouží na českém politickém kolbišti nejsnáze začlenění levice či pravice. Občas se však nějaká partaj (častěji pravicová než levicová) označí jako konzervativní či liberální. Toto užití však častěji slouží k matení pojmů než ke skutečné identifikaci.

Tyto pojmy jsou značně relativní a jejich pojetí je rozmanité. Jedním ze základních prvků konzervativních hodnot jsou křesťanské prvky. Zastánci radikálně konzervativních hodnot se obvykle drží takových hodnot jako je odpor k potratům, homosexuálním sňatkům či legalizaci drog. To vyplývá z již zmíněných křesťanských prvků či ze starosvětsky vnímané morálky. Dalším znatelným konzervativním prvkem je vazba na národní státy a odpor k nadnárodním entitám (archetypální příklad EU). Ten se projevuje jak odporem k zahraničnímu kapitálu u levicovějších konzervativců či odmítáním přistěhovalců u konzervativců pravicovějších.

Pokud jde o pojetí pojmu liberální, je možné ho popisovat jako opak pojmu "konzervativní". Liberálové jsou chápáni jako volnomyšlenkáři, nemají potřebu se vázat na tradiční hodnoty či církev. Často jsou zaměňováni s liberály v ekonomickém pojetí, kteří jsou chápáni jako zastánci minimálních státních zásahů do ekonomiky -- zde jde však o rovinu společensko-sociální, nikoli ekonomickou. Liberálové tudíž mohou být i levicoví. Často jsou právě spjati s hnutími, které se objevily v 60. letech v souvislosti s tzv. Novou levicí (např. ekologismus, feminismus). Mají tendenci k nadnárodnímu uspořádání světa, v zásadě se ztotožňují s myšlenkou sjednocené Evropy v podobě EU.

Po praktické stránce se toto členění projevuje v tom, že zatímco ve většině západních států jsou konzervativní strany (např. britská Konzervativní strana, CDU, UMP) pravicové, v ČR je jako konzervativní často vnímána spíše levá část pravicového spektra. To je zřejmě jeden z důvodů, proč nejmladší generace zde tolik tíhne k pravici.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.7. 2011