Srdce spotřebitele nechť zaplesá?

8. 7. 2011 / Miloš Dokulil

Také má být na výrobku povinně uvedena země původu. Heleďme se! Copak kvalitní zboží se nechválí samo? Pokud totiž jste se jednou rozhodli, že u výrobku chcete znát, kde vůbec je "mejd" ("made in", tedy vyroben kde) ten ututlaný šmejd, skoro vždy marně hledáte stát, odkud zboží pochází.

Pokud nějaký výrobek nekupujete často a zajímá Vás záruční doba, to si nejednou s takovým zbožím nemálo pohrajete. Možná si počínáte jako bezděčný eskamotér. Prohlížíte si třeba obal, v němž je káva. Ta kýžená káva je příkladně ve skle. Hledáte nejdřív na štítku. Nic. Pak si vzpomenete, že u řady výrobků s podobným obalem bývá datum těsně pod víčkem či uzávěrem. Zase nic. Konečně možná najdete potenciálně podezřelou tmavší skvrnu na dně té sklenice. Už si chcete výsknout. Jenže čtěte ty cifry nebo písmena (či co to je), když tu sklenici obrátíte dnem přímo proti zdroji světla. Na tmavém obsahu se tence černě vyvedené znaky vůbec nedají přečíst. Že by to byl "cudný" záměr informovat metodou "jen jakoby"? Spotřebitel přece už držel výrobek dost dlouho v ruce na to, aby jej strčil do nákupního košíku, že?

Přitom jsme se navíc měli nedávno dovědět, že ani zákonem chráněná značka nemusí automaticky zaručovat stejné složení všude, kde se jako "značka" prodává. Bylo prý (copak lze tomu vůbec věřit?) konstatováno, že "Východoevropané" (včetně nás Středoevropanů!) mají odlišné chutě, kterým západoevropští výrobci vyšli nemálo vstříc --- "poněkud odlišným složením" některých svých značkových pochutin. Zatím Brusel neodhlasoval, aby kromě země původu na výrobku byla uvedena také země určení! (O složení toho výrobku zřejmě již nemluvě. Kdo se ptá, hodně se doví.)

Co brání tomu, aby třeba u krabic byly nejzávažnější údaje při pohledu shora po pravé straně a u sklenic či nádob shora přímo na víku? A velikost písma aspoň 3mm pro text! A záruční doba nebo možný poukaz na dieteticky závažné okolnosti aspoň půl centimetru?!

Vytisknout