Počínání vlády pasivně přihlížíme všichni

8. 7. 2011 / Antonín Konečný

V pondělí 4.7. jsem se díval na přenos z Koncertu dobré vůle na Velehradě, a nevěřil jsem svým očím a uším, když moderátoři uvítali jako čestné hosty předsedu a některé členy vlády! A přítomní jim dokonce zatleskali! Žádný pískot ani bučení, jak by se slušelo, zvlášť když podstatnou část publika tvořili lidé postižení, staří a nemocní, čili hlavní oběti "reformátorského" nadšení této vlády, která neopomene žádnou příležitost, jak si zlepšit imidž. Ale toto už bylo podle mého chápání naprostou nestoudností.

Že dalšími čestnými hosty byli katoličtí hierarchové mne nijak nepřekvapilo, církev byla vždy na straně silnějšího. Pochopil jsem, že 40 let totality bojovala za svobodu, ale bohužel jen pro sebe. Znal jsem osobně několik lidí, kteří by se dali označit jako katoličtí disidenti, bojovali za právo vychovávat své děti po svém, fandil jsem jim, protože jsem se naivně domníval, že až se poměry změní, budou chtít totéž, a ještě více svobody, pro všechny. V čemž jsem se hořce zklamal.

Už jen třešničkou na dortu byla "velkorysá" dotace ČEZu na čtyři humanitární projekty, jejíž suma nedosahovala ani jednoměsíčního platu generálního ředitele. Žádné Dny dobré vůle, ale pokrytectví a nestoudnosti!

Vytisknout