Dopis Bohuslavu Sobotkovi:

ČSSD pasivně přihlíží úplné demontáži sociálního státu

7. 7. 2011 / Ivo Patta

Dobrý den pane předsedo.

Dovoluji si Vás upozornit na nikoliv ojedinělou kritiku programové politiky ČSSD. Najdete ji například v článku Jana Hartla Národ do ulic nevyjde. Češi jsou jen reptající diváci.

Sociolog a ředitel agentury STEM Jan Hartl pro Aktuálně.cz píše, proč nespokojení Češi málokdy demonstrují a stávkují, cituji: "Předčasné volby by nejspíše nepřinesly novou nabídku. Opozice zatím nepřináší nové smělé návrhy. A že bychom stávkovali za to, že chceme politiky odpovědnější a odborně i lidsky zdatnější?" Ano, ČSSD jako parlamentní strana se stala pouhou stínohrou vládních stran, protože nic kvalitativně nového nepřináší. Volá po dialogu, po konsensu, stěžuje si na nekomunikativní vládu, ale tím, že, řečeno s J. Hartlem: "Opozice zatím nepřináší nové smělé návrhy", ve skutečnosti jen přihrává vládním reformátorům.

Z toho plynou i praktické dopady. Legislativní smršť, která se má konat 12. července, všechno převálcuje. Není zde síla, vzhledem k programově sterilní parlamentní opozici, která by zabránila vládě provádět její politiku urychlené demontáže sociálního státu. Přitom metody si vláda vybírá jen zdánlivě moderní. Ve skutečnosti to jsou středověké způsoby léčení moderního sociálního státu, jako je Drábkovo pouštění žilou stávajícímu důchodovému systému, nebo kroky pana Hegera směrem k propasti zvící Macochy, na které jsem upozornil v BL v příspěvku Sloni v porcelánu I.: L. Heger.

... Jako důsledek již jen čekám, kdy dostatečně velká skupina lidí přijde s tím, že si vše stejně musí zaplatit sami, tak proč mají odvádět spolu se zaměstnavateli peníze na zdravotní pojištění, a to ještě vyšší než dosud. V tu chvíli nastane neřešitelný problém, který spočívá v tom, že stát platí za důchodce 24,3 miliard korun a přitom na ošetření pro lidi nad 60 let věku jde plná polovina z 200 miliard korun odvedených na zdravotní pojištění, tj. 100 miliard. Takže pan ministr L. Heger si skutečně zahrává s jedním ze dvou důležitých pilířů sociálního státu. Nezodpovědně si pohrává se 75 miliardovým deficitem, který sám způsobí ve financování zdravotnictví svojí bezhlavou škrtománií. Chováním, které lze bez nadsázky dnes přirovnat k tanci tlustokožce v porcelánu. Zítra se ovšem, právě díky možnému otevření problému financování zdravotního ošetření důchodců může pan ministr L. Heger dopracovat již k úplnému zhroucení systému financování zdravotnictví, které sám osobně způsobí.

Vláda doslova řádí a za podpory pohodlné parlamentní většiny je schopna převálcovat celý sociální stát daleko dříve, než si je kdokoliv schopen připustit. Je skutečně nanejvýš potřebné ukázat lidem, že vedení ČSSD má nové smělé návrhy reforem, jejichž výsledkem bude to, co si naprostá většina lidí přeje ze všeho nejvíce. Sociální jistoty a perspektivu pro své děti. Proto např. schůzka subkomise pro důchodovou reformu (vedená panem Samkem), která se má sejít po prázdninách, je v hledáčku toho, čeho jsme všichni na vládní a parlamentní úrovni dnes svědky, příliš opožděnou a současně slabou reakcí.

Píši Vám to, abyste nespal na vavřínech volebních preferencí. Je potřeba předložit alternativní reformy, řečeno s J. Hartlem: "... nové smělé návrhy". Pokud se tak nestane nejpozději při mimořádné schůzi poslanecké sněmovny, vláda prosadí svou. Lidé, jak správně vyhodnotil pan J. Hartl, nemají žádný důvod k tomu, aby masově podpořili opozici. Politickou opozici, která nepřináší kvalitativně novou programovou nabídku pro lidi s přijatelnějšími alternativami reforem, než jsou ty vládní.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 7.7. 2011