Libyjská armáda patrně nedokáže zemi stabilizovat

24. 2. 2011

KD│ Zatímco libyjský vůdce bojuje za potlačení lidového povstání a udržení moci, experti tvrdí, že libyjská armáda rozdělená frakčními spory zřejmě nesehraje podobnou stabilizující roli jako její tuniský nebo egyptský protějšek.

V minulých dnech zprávy medií citovaly svědky v Libyi tvrdící, že Kaddáfí použil k ochraně svého obleženého režimu zahraniční žoldnéře z afrických zemí. Zahraniční milice údajně křižují ulicemi v pickupech a střílejí do davu demonstrantů.

Nepotvrzené zprávy také tvrdí, že proti neozbrojeným protestujícím civilistům jsou používány těžké zbraně, včetně rychlopalných protiletadlových děl.

Analytici tvrdí, že použití násilí vůči protestujícím není jediný rozdíl odlišující libyjskou armádu od protějšků v Tunisku a Egyptě. "Armáda v Tunisku a Egyptě se považovala za mediátora mezi režimem a demonstranty a nakonec se rozhodla přidat na stranu protestujících," vysvětluje expert na Střední Východ Udo Steinbach pro Deutsche Welle. "V Libyi byla armáda převážně nástrojem upevnění Kaddáfího moci."

Někteří analytici tvrdí, že Kaddáfí, který se obával rozvoje jakékoliv sítě, jež by mohla omezovat jeho moc, záměrně udržoval armádu slabou a rozdělenou na jednotky do velikosti praporu.

Výsledkem je, že libyjská armáda - jejíž personál čítá odhadem asi 75 000 osob - postrádá disciplínu a profesionalismus nutné k tomu, aby sloužila coby jakýsi druh možné přechodné struktury po odchodu Kaddáfího a před nástupem civilní vlády.

Ozbrojené síly také údajně trápí nedostatek použitelného vybavení. Většina tanků a letadel pochází ze 70. a 80. let, když země nakupovala většinu vojenského hardwaru ze Sovětského svazu. A co je důležitější, armáda postrádá ten typ všudypřítomné lidové podpory, jaká byla k vidění v Egyptě a Tunisku. Kaddáfího politikou sahající až k panafrické ideologii 70. let bylo vždy rekrutovat jádro armády ze sousedních afrických a arabských států. Tito vojáci nemají žádný emocionální vztah k libyjskému lidu, upozorňuje Steinbach.

Kaddáfí už údajně zahraniční žoldnéře používal i v minulosti - například v roce 1987 v prohrané válce s Čadem (do tohoto konfliktu intervenovala Francie - pozn. KD).

Štěpení armády vyrůstá také ze silné kmenové kultury. U řady lidí v Libyi je kmenová loajalita primární a státní/národní teprve odvozená, upozorňuje Zijád Akvl, libyjský expert káhirského Centra pro politická a strategická studia Al-Ahrám. Armáda je vedena příslušníky Kaddáfího kmene. Na druhé straně mnoho pěšáků náleží ke kmeni Tarruna, jenž se přidal k protestujícím.

Akvl tvrdí, že existují známky toho, že části armády náležející ke Kaddáfího kmeni si zachovají loajalitu k nejvyššímu představiteli, a že tedy nelze vyloučit boje mezi dvěma frakcemi v armádě. Existují obavy z vypuknutí skutečné občanské války a budoucnost bez Kaddáfího podle analytiků vypadá zlověstně, protože jeho čtyřicetiletá samovláda vedla ke zničení všech národních institucí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 24.2. 2011