Půjde Putin do výslužby?

13. 1. 2011

Řídil totiž v Ochotském moři záchranné operace a hovořil s kapitány lodí, které zamrzly do silného ledu (Profesor Kizevetter, Bereg Naděždy, Sodružestvo) a s kapitánem ledoborce Admirál Makarov. Dával také instrukce krajským guvernérům i Ministrovi energetiky, aby mimořádně usilovně zapracovali na obnově dodávky elektřiny, kterou přerušily ve vesnicích ledové deště. Putinovo novoroční přání určené obyvatelům Ruské federace bylo krajně krátké a jeho pointa byla zcela neobvyklá: "Nám všem přeji, abychom byli schopni uspokojit sami sebe". Tak tomu totiž u jeho osoby opravdu je, píše v Euroasia Daily Monitor Pavel K. Bajev.

Ovšem stále rostoucí davy podnikatelů, intelektuálů, ba dokonce i samotných úředníků, kteří jsou již unaveni jak Putinovým šéfováním, tak také nedostatkem (konkrétních) pokynů u jeho příkazů . Některé ze všeho nejvíce rozčiluje růst obchodního zdanění, které působí záporně na beztak loudavé federální ozdravovací snahy (Vedomosti, 27. prosince 2010.) Jiné nejvíce znepokojuje pokles Putinovy dobré pověsti v západní Evropě, kde je jeho jméno přímo spojováno s vládou závadné demokracie znečištěné donebevolající korupcí (Vedomosti, 30.prosince 2010.) Pro značně početné manipulátory veřejného mínění počínaje populárními spisovateli a konče veteránem mnoha politických bitev Anatolijem Borisovičem Čubajsem (1955) byl šokující rozsudek nad Michajlem Borisovičem Chodorovským (1963) a Platonem Leonidovičem Lebeděvem (1956) v hrubě smontované kauze (Echo Moskvy, 3. ledna 2011). Zde se nespokojenost projevila v rostoucí intenzitě pouličních nepokojů v Moskvě a mnohem jasněji pak v posunu politického převleku, a to tak, že jakékoliv projevy sympatií s Putinem mezi finančními a společenskými špičkami každopádně zmizely ze scény (Nezavismaya gazeta, 30. prosince 2010 www.gazeta.ru).

Jasnou alternativou k znervózňujícímu "vůdci národa" by mohl být prezident Dmitrij Anatoljevič Medvěděv (1965), který sám sebe prezentuje jako mírného modernizátora s mezinárodními styky a někoho s mikroblogem na twitteru. V poslední době Putin jasně podrazil Medvěděva přinejmenším ve třech případech. Nejsilnější ranou do důvěryhodnosti dalšího člena tohoto duumvirátu byl jasně rozsudek nad Chodorovským a Lebeděvem, kde odsouzení bylo totožné s obviněním, poté co Medvěděv Putina pokáral, že se k nadcházejícímu procesu vyslovil příliš jasně (Novaya gazeta, 24. prosice 2010.) Jinou ranou pod pás bylo zatčení Borise Jefimoviče Němcova (1959), který byl bleskově odsouzen k 15 dnům vězení, pro legálně povolenou demonstraci oposice na Silvestra roku 2010, což připomíná "speciální operaci" coby odpověď ne Medvěděvovo uznání Borise Němcova za "dobře známého politika" (Ježedněvnyj žurnal, 8. ledna 2011). Nakonec dal Medvěděv pokyn šéfům všech tří ústředních televizních kanálů, aby jejich sdělení "se příliš nelišila od toho, co se četlo na internetu", ale jinak nepadlo přitom ani slovo , že Němcov byl uvězněn, zatímco ruský blogový prostor přímo vybuchoval komentáři vyjadřujícími rozhořčení.

Vedle Medvěděvovy komplexnosti a autority jen od případu k případu dělající kompromisy vystupuje teď jako jindy Putin ze své neproniknutelné kukly, aby stanul bok po boku s obyčejnými lidmi stejně jako se účastní vánočních bohoslužeb v malém vesnickém kostelíčku, kde byli pokřtěni jeho rodiče (Vladimir Spiridonovič Putin 1911 -- 1999, Marie Ivanovna Putinová roz. Šelomová (1911 -- 1998) (7. ledna 2011 - RIA Novosti). Smyslem tohoto stavění styků s veřejností na odiv není oživit podporu voličů, protože výsledek průběžné politické lhostejnosti v žádném případě neovlivní volby. Putin se snaží dát rozkolísané smetánce najevo, že on je tím jediným, kdo dovede jednat s davy a, což je mnohem důležitější, je také ovládat. Toto poselství vyšlo zcela jasně z jeho setkání s fanoušky kopané po nacionalistickém srocení na Maněžném náměstí a všeobecném zděšení moskevských půlliterátů, když se mu podařilo utlumit napětí ba dokonce odjet autobusem v nikoliv nejlepší společnosti na hřbitov, kde byl pochováván fanda, který přišel o život ve rvačce nastálé po zápase (22. prosince 2010. Moskovsky Komsomolec, www.gazeta.ru).

Mezi oficiální optimistickou rétorikou o překonávání krize a Putinovým chytrým využíváním úzkostných momentů panují značné protiklady, protože elity vědí víc, než troubí propaganda, a nemají žádných pochyb o tom, že dotovaná prosperita už je na suchu v důsledku jejich vlastní chamtivosti. Předvídají, že je tu zapotřebí "pevné ruky", ale mají své důvody pochybovat o tom, zda Putin vládne ještě tím, co to obnáší. Putinovo partnerství s armádou podkopala bolestivá a špatně provedená reforma a systém posilující právo je zcela prohnilý korupcí, že ho lze jen ztěží zrestituovat, aby uspokojil rostoucí nespokojenost.. Dokonce i služby zvláštního určení (specnaz), který obvykle bývaly Putinovou podpůrnou základnou, se zabývají mnohem více svými vlastním byznysem a vážně poškodil jejich důvěryhodnost směšný špionážní skandál ve spojených státech (Kommersant, 27. prosince 2010). Putinovu pověstnou zredukovala nepoddajnost, která se sice vyznačuje jako obchodní známkou nevybíravými poznámkami, nicméně zprávy o palácích vystavěných v okolí Moskvy a Soči a opuštěných s jejich pronikáním do zpravodajství ukazují něco docela jiného (Vedomosti, 30. prosince 2010).

Trumfové eso, které Putin stále tiskne ke své hrudi nese dvě slova: "Kdo jiný?" Vynecháme-li Medvěděva, pak lze celý ešelon ruského politického velekněžstva ztěžka pokládat za stáj " černých klusáků".. Sergej Borsovič Ivanov (1953) má cejch někoho, kdo prohrál v roce 2007, Alexandr Genadjevič Chloponin (1965) má plné ruce práce s beznadějným úkolem stabilizovat severní Kavkazsko, Sergej Semjonovič Sobjanin (1958) jako moskevský primátor nezískal ani bod a Igor Ivanovič Šuvalov (1967) je pokládán za někoho, kdo je odpovědný za růst cen, když není možné zreformovat komunální sektor (Kommersant, Vedomosti 28. prosince 2010).

Byrokracie se v tomto důležitém případě silně odvrací od možnosti rozkolébat politickou kocábku v takových zavirovaných vodách, když ošklivosti, které se udály v Minsku, připomínají, že to byly vždy volby, které spouštěly revoluce jakékoliv barvy. A to znamená, že Putin může se otočit zády k reptání vyšších středních společenských tříd, dál e pokračovat v dráždění -- a zvládnout změnu konfigurace vůdcovství, jak se mu to bude hodit.. To ale neznamená, že by mohl být si jistý následujícím šestiletým obdobím, protože snaha ho předvádět na obrazovce bude v vládnoucích kruzích s tím, jak recese bude v povolebním období pokračovat, klesat až dokonce k nule.

(Shrnutí článku ze zahraničního zdroje připravil Jaromír Máša)

Vytisknout