Vytrženo z kontextu...?

6. 12. 2010 / Vladimír Hejnic

Dočetl jsem se v novinkách, že ministr dopravy Vítr Bárta se jako předseda VV bude angažovat v řešení problematiky reformy zdravotnictví, píše čtenář Vladimír Hejnic.

Ano, jestliže má zvládnutý svůj resort, nebo jestliže se připravuje na jednání vlády, kde se bude zdravotnická problematika řešit, nelze vidět tuto aktivitu jinak než výrazně pozitivně.

Jestliže budou brány v úvahu obtíže občanů "klientů" zdravotnického systému, posune-li se organizace zdravotnictví z pozice výdělečné služby ke službě občanům, bude-li řešena léková politika ve prospěch zdravotnictví a následně občanům, jistě se lze domluvit na odpovídajícím platovém ohodnocení lékařů a jejich rozumné organizaci práce. Budou-li lékaři využívat odpovídající přístrojové, vybavení, které budou umět ovládat na úrovni vývoje těchto zařízení a od firem, které nevydělávají za každou cenu, ale slouží lékařům a tím občanům, bude všechno v pořádku.

Systém zdravotnické služby obecně, jak se ukázalo dávno v minulosti si umí naši lékaři nastavit sami a ve prospěch svých pacientů. Příkladem jsou vrcholná pracoviště jako například IKEM, Dětské kardiocentrum, Úrazové a popáleninové centrum a mnohá další pracoviště. Systém nám záviděly nejvýznamnější světové kliniky, ve kterých se zase bez ohledu na byrokratické a politické bariery uměli učit naši lékaři. Problémem asi je, že byrokracie opírající se o moc peněz získala přednost před odborností a rozumem.

Zkrátka stále stejné kolečko, které se ale stále více nějakým podivným způsobem vzdaluje od základních dvou bodů. Občané očekávají službu lékařů za službu občanům a lékaři při svém uvádění do praxe po náročném a dlouhém studiu přísahají dodržování čestných pravidel svému patronovi Hippokratovi, ale obě skupiny v konečném důsledku nevidí možnost uspět a domoci se ani práva, ani povinnosti.

Základním motivem současného (ne)fungujícího resortu zdravotnictví současnosti není služba, ale kšeft. A lze očekávat něco jiného? Proč by se lékař měl se svými schopnostmi pokorně krčit s čepicí pod paží před majitelem zdravotnického zařízení, který možná neměl při pořízení lukrativní nemocnice v rukou a hlavně v hlavě nic víc než balík ničím nepodložených peněz a drzost neoprávněně nadřazeného člověka? Proč má trpět diktát úředního šimla zastoupeného komerční zdravotní pojišťovnou.

Dokud budou hnacím motorem sociálních služeb, školství a zdravotnictví výhradně peníze a už vůbec ne lidská solidarita, není šance, že by sebe schopnější ministr prosadil změnu. Ovšem tuto změnu musí neodbytně a chtít jak lékaři, tak občané.

Dokud lidská společnost nedospěje k závěru, že každý člověk má právo na přístřeší, vzdělání, stravu, zdravotní péči a péči ve stáří a že úroveň těchto základních atributů se odvíjí od povinnosti pracovat podle svých schopností, mohou se lékaři, učitelé, ekonomové, sociologové, ale i zedníci, kováři a podkováři stěhovat za prací a lepší obživou třeba do tramtárie, ale lidský problém a možný nedostatek je stejně jako kohokoliv dalšího dožene.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 6.12. 2010