Letní anabáze s Telefónicou aneb volej ve dne v noci

19. 8. 2009 / Anděla Horová

I když tentokrát nebude nic o umění, příběh o společnosti Telefónica a jejích praktikách v komunikaci se zákazníky by jistě vydal přinejmenším na absurdní drama. Koncem července mne totiž navštívili agenti této „ou tů“ a dodnes lituji, že jsem je pustila do domu. Začali poplašnou zprávou, že wi-fi signál, který používám, bude do dvou měsíců v této oblasti zrušen a nabídli mi ty nejvýhodnější služby. Nevím, proč jsem se nechala zblbnout, asi na mne dolehla malátnost z horkých dnů, ale tak jako tak, smlouvy uzavřené mimo prodejny O2 můžete bez uvedení důvodu podle Směrnice o smlouvách uzavřených mimo prodejnu 85/577 EHS do sedmi dnů zrušit.

Když jsem si v chládku večera spočítala, co by mne „výhodné“ volání a internetování stálo, hned následující den jsem volala agentovi a smlouvy zrušila. Ujistil mne, že příkaz zadá a od této chvíle zůstal jeho telefon nedostupný (pan Luboš Vorovka budiž jmenován, neboť jím všechno začalo). Jaké bylo moje překvapení, když hned následujícího dne (jaká rychlost, když vám chce O2 něco vnutit a jak dlouho trvá, když po ní chcete něco vy!) došel poštou modem, který jsem pochopitelně nepřijala a hned týž den mi naskočila z čísla, na které se nedá odpovědět, zpráva SMS, že můj modem byl úspěšně aktivován!

Ještě plna naděje, vložila jsem do obálky nepoužitou sim-kartu, kopie smluv, které jsem ústně zrušila, vysvětlující dopis se žádostí o zrušení smluv a poslala doporučeně s doručenkou na adresu Za Brumlovkou do Centra „péče“ o zákazníka. Druhý den na mne čekalo další překvapení, když jsem následující den obdržela dopis, že mi blahopřejí k mému zájmu o služby O2 a že moje sim-karta byla úspěšně aktivována. To jsem se ještě domnívala, že se zásilky jen osudově míjejí! Od této chvíle jsem volala, posílala zpět další smlouvy, které mi byly doručeny k podpisu, psala stížnosti e-mailem, opět volala, nejeden operátor mne ujistil, že tsunami nevyžádaných služeb zastaví. Mezitím došla zpráva, že se modem vrátil a pokud si nadále přeji tuto službu, abych zavolala. Strávila jsem touto nesmyslnou komunikací dost času a zaplatila zbytečný obnos za doporučenou zásilku.

Nakonec jsem téměř po třech týdnech dostala fakturu na zaplacení služeb, které jsem zrušila, či lépe řečeno, marně se pokoušela zrušit. Opět jsem volala, po nějaké té půlhodině byla přepojena na lidský hlas, který mi řekl, že nikde žádný záznam o mém volání není a že mohu službu zrušit jen jako aktivovanou, takže musím dostat dopis s kódem, který odešlu a ještě další měsíc budu muset platit paušál! A eventuelně že mohu faktury reklamovat (nedej bože, jestli reklamace bude postupovat obdobným způsobem). Jen z pouhého soucitu s operátory, kteří jsou evidentně mimo „systém“ zcela bezmocní, neuvádím jejich jména, přestože jsem s nimi nehovořila anonymně.

Usoudila jsem, že v megafirmě, jíž Telefónica bezesporu je, sedí někde spousta operátorů, kteří nemají šanci cokoliv zařídit, protože stejně všechno postupuje v rámci „systému“ elektronicky, takže někde se zadá příkaz a ten jede hlava nehlava až do konečné faktury. Ta je také jediným definitivním smyslem všech operací. Co si přeje zákazník, nikoho nezajímá. A pravá ruka neví, co dělá levá, možná úmyslně, protože železobetonový „systém“ uměle prodlužuje dobu, za kterou si O2 může účtovat své nemravné poplatky. Můžete volat, psát, mailovat, ale je to jako v písni o Vitouškovi: darmo ty na mne voláš, volej ve dne v noci, není ti pomoci....

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 19.8. 2009