Psal jsem tehdy o chudobě dětí a o odpovědnosti státu za jejich vzdělání. Ptal jsem se, co vlastně dělají otcové a prarodiče všech těch chudých dětí, protože většinou se starají o výchovu dětí jen matky a scházejí jim na to peníze. Proto teď pohrozila vláda ve Velké Británii, že rodičům, které neplní svou vyživovací povinnost, odebere řidičáky a cestovní pasy. A kdo by se divil tomu, že jsou prý už slyšet první proti tomu protestující hlasy, vzhledem k tomu, že někteří rodiče si ještě dnes a to i v Evropě myslí, že jsou děti jejich majetkem. V Británii by se tím prý dalo přimět až sto tisíc otců, aby se starali alespoň finančně o své děti. (vic: http://www.spiegel.de/panorama/gesellschaft/0,1518,603897,00.html). V německém městě Oer-Erkenschwick se má vyřešit jiný problém. Přišlo se tam na to, že rodiče, kterým je zatím jedno, zda jejich děti chodí do školy, by měli dostat nákupní bony. Úřady doufají, že se tím vylepší účast dětí na vyučování a taky na prevenčních zdravotních prohlídkách a při třídních schůzkách. Bony by měly mít hodnotu až 100 euro a nedal by se za ně koupit ani alkohol, ani cigarety (viz: http://www.spiegel.de/schulspiegel/0,1518,603783,00.html). V různých situacích by stát možná opravdu měl jednat různě, jednou podle filozofie cukroví, jindy podle filozofie biče. Jenže dávat rodičům bony, aby jejich děti chodily do školy, to fungovat nebude. Taky možná budou mít takové odměny ten následek, že rodiče zajistí, aby jejich děti do školy přestaly chodit, aby ty bony mohli taky dostat. Jinak je to s řidičákem a s cestovními doklady, ty by někteří lidé asi odevzdat nechtěli. Jiným by možná vadilo, kdyby přišli o televizi či o videopřehrávač, pokud by neposílali děti do školy. To si myslím, že by pomohlo. Nebo se domníváte, že by takový postup nebyl na místě?