Dokonce mi připadá, že autoři vystupují až za rámec kapitalismu a blíží se poněkud k socializujícím společenským systémům. Napsání tohoto příspěvku podnítila zajímavá reakce M.Tesaře „ Podprahová manipulace Britských listů“, vytýkající redakci, že k recenzi přidala nadtitulek „Zelený omyl“, a tím se dopustila nepřiměřené manipulace vůči Straně zelených v předvolební kampani roku 2006. Následný vývoj politické situace však ukazuje, že úvahy o přírodním kapitalismu by mohly mít podstatně širší dosah, než by byla jen odpověď na kritiku M.Tesaře.

Tesař se ovšem dopustil poněkud podpásové manipulace. Na zadní straně obalu knihy se totiž nachází hodnocení Martina Bursíka, v současnosti předsedy Strany zelených a ministra životního prostředí:

„ Strhující čtení. Autoři knihy přicházejí s revolucí v produktivitě využívání přírodních zdrojů. Kniha je doslova nabita příklady inovací v oblasti energetických a materiálových úspor. Ukazuje nové směry podnikání. Je návodem, jak směrovat k udržitelnému ekonomickému modelu a prodloužit alespoň o nějaký čas život na Zemi. Tisíce příkladů je zarámováno do konceptu přírodního kapitalismu, který opravuje chyby současného ekonomického modelu, vedoucího civilizaci ke globální ekologické krizi.“

Tehdejší nadšení M. Bursíka pro přírodní kapitalismus je nepopiratelné. V zásadě má však Tesař pravdu, že zmiňovat Stranu zelených v souvislosti s přírodním kapitalismem by bylo nepříhodné. Její parlamentní reprezentace v koalici s ODS ukázala, že se pohybuje v mezích stávajícího kapitalismu a že nějaká revoluce přírodního kapitalismu se na obzoru nerýsuje. Poskytovat léky zdarma, jeden z příkladů využití motivace přírodním kapitálem, Strana zelených nehodlá a bylo by to jistě přijato ODS s nevolí jako porušení koaliční smlouvy .

Na vnitřní straně obalu knihy již zesnulý překladatel a sociální ekolog B. Blažek (viz též SPOV) kritizuje snahu všechno v životním prostředí přepočítávat na peníze a poznamenává: „Vynořil se obrys nového policajta, ekologické ekonomie. ...Hawken a Lovins přicházejí s tím, jak přírodní kapitál aktivně a vynalézavě šetřit ne pomocí ekonomických sankcí, ale na základě toho, že to lze činit ekonomicky výhodné.“, aniž ovšem tušil, že se role „ekonomického policajta“ ujme Strana zelených. S odstupem času je možné k tomu poznamenat, že dojednat „regulační“ poplatky ve  vládní trojkoalici nečinilo Straně zelených problém. V diskusi s občany v Brně ministr M.Bursík dokonce vyhlásil: „Poplatky lidem vadí, protože si ještě na ně nezvykli. Za chvíli je budou brát jako štípnout si lístek v tramvaji.“ Je zřejmé, že pan ministr se dlouho brněnskou tramvají neprojel, protože už dávno se jízdenky neštípou. Připomíná mi to vtip z dob minulého režimu, jak se dva ministři potkali v tramvaji .... V Brně se nyní zvyšují ceny jízdného v městské dopravě a kouzlem nechtěného, přirovnáním k jízdenkám, můžeme tedy očekávat i podobný vývoj výše poplatků ve zdravotnictví s argumenty „Dlouho se nezvyšovaly a jsou nejnižší v dalekém okolí.“ Ta zaujatost „policajtským“ stylem čiší i z návrhu MŽP na udělení pravomoci obcí obcházet domácnosti a kontrolovat způsob jejich vytápění.

V souvislosti  s diskusemi o koaličních reformách považuji za účelné připomenout přírodní kapitalismus jako jeden ze „zelených“ společenských, myšlenkových směrů. Připadá mi dokonce, že vnitřní neshody Strany zelených jsou sporem o přírodní kapitalismus. Poté, co se Strana zelených stala jedním z členů vládní koalice, prosazuje její vedení pouze své představy, ačkoliv k řešení nesrovnalostí v životním prostředí lze přistoupit více způsoby a možná ekonomicky výhodněji, jak poznamenal B. Blažek. Jestliže M.Bursík Stranu zelených nepovažuje za ekologickou organizaci, což je z úzce politologického hlediska sice pravda, vzdaluje se ale vnímání podstaty životního prostředí, jehož ideovým zdrojem je ekologie, a oslabuje tak nejen vztah veřejnosti k vlastní straně, zelený program mají i jiné strany, ale k přírodě vůbec.

Dalším zeleným směrem dosti blízkým přírodnímu kapitalismu je i pojetí bývalé ekonomky Světové banky Noreeny Hertzové v díle ;Plíživý převrat (Globální kapitalismus a smrt demokracie), nakladatelství Dokořán, Praha 2003..