Světová ekonomická krize a schválení rozpočtu pro rok 2009

Nejvíce informací z ekonomiky lze nacházet ve zpravodajském pořadu ČT24. Ale ani zde není dostatek tak potřebných diskusí a analýz, pořady se často opakují. Zcela zásadní událostí konce roku 2008, z hlediska schvalovaných zákonů, bude Zákon o statním rozpočtu pro rok 2009. Stále mám pocit, že politici i média se tváří, že žádná velká světová krize (finanční či ekonomická) se nekoná, že tu máme jen nějaké menší problémy a ty zcela jistě přejdou, jakmile světové centrální banky "nalijí" do ekonomik několik stovek miliard dolarů či euro... Místo zásadní diskuze o tom, kde všude bude životně nutné ušetřit, tj. místo probrání stovek a tisíců položek státního rozpočtu, pečlivého zvažování, zda ten či onen výdaj je bezpodmínečně nutný, můžeme sledovat pečlivé zpravodajství o požáru jedné pražské památky, o výšce sněhu v Krkonoších či o podobně závažných problémech. Je mi jasné, že 95 % národa zajímá požár či výška sněhu v Krkonoších více, než jakýsi Baltic Dry Index (měří cenu námořní dopravy a tedy s předstihem předvídá hloubku ekonomického poklesu), který poklesl o 92 %... >Komodity, nejhorší měsíc za posledních 52 let.

Vliv veřejných výdajů na ekonomiku -- existuje vůle zvýšit efektivitu veřejných výdajů?

Česká ekonomika generuje určitý daňový výnos, pro rok 2009 se počítá s vládními výdaji (tj. státním rozpočtem) ve výši 1100 mld. korun. Pokud ekonomika začíná stagnovat a nastává recese, zcela zákonitě dochází k výpadku daňových výnosů. To znamená, že během roku 2009 bude muset vláda ČR učinit nejen velmi rychlá ale i současně i zásadní opatření.

Buď se podaří najít ZBYTEČNÉ výdaje, tj. zejména ty výdaje, které mají malý či dokonce nulový zpětný vliv na výnos daní VYBRANÝCH V ČR (podle autora textu, jsou takto zbytečné některé investice do obrany, zejména jde-li o dovoz, zajímavé je též omezení přímých povinných výdajů občanů za veřejná média -- o tom viz dále), nebo si bude muset vláda ČR peníze na výdaje vypůjčit a tak občany ČR dále zadlužit. Třetím řešením může být razantní zvýšení efektivity veřejných výdajů (též ZDE, protože zbytečné plýtvání dosahuje výše 20--30 % výdajů, což zní možná neuvěřitelně a mnozí to zpochybňují, ale pokud porovnáme např. plánované výdaje na pouhých několik desítek dálničních informačních tabulí - 0,5 mld. vs. 2 mld. korun -- pochopíme, že plýtvání ve výši 20-30 % rozpočtu není nesmysl. Tedy buď dojde k redukci výdajů -- důrazně opakuji zbytečných výdajů -- nebo k dalšímu zadlužování. A nyní záleží na tom, ke kterému ekonomickému směru se přikloníme. V současnosti je bohužel velmi halasný trend, kdy každé zpomalení ekonomiky je chápáno jako špatné (minimálně ekologové by měli jásat) a recept se předepisuje jediný: další a další finanční injekce. Peníze samozřejmě takto fungují, vždy rozhýbou novou činorodost, výkon ekonomiky (a HDP) se opravdu vždy na chvíli zvýší a čísla poskočí nahoru -- což je záměr.

V jakém horizontu?

To podstatné je, zda umíme dohlédnout dále, než za další měsíc. Netrpělivě čekám na argumenty finančních a ekonomických expertů na téma, zda spojené finanční injekce centrálních bank do světové ekonomiky, které nakonec zaplatí daňoví poplatníci (ano nebo ne?), jsou nutné především a pouze k postupnému plynulému a potřebnému (!) zpomalení ekonomiky na reálnou úroveň (jaká je reálná úroveň ekonomiky, to je opět velké samostatné a kontroverzní téma), nebo zda spíše existuje představa, že současná krize je pouze jakási přechodná turbulence a ceny akcií se za pár měsíců (nejpozději během několika let) opět vrátí na dnešní úroveň.

Výdaje USA za dva měsíce: 4200 mld. dolarů -- více než stála II. sv. válka

Zcela mi v českých médiích chybí komentáře k informacím, které uvádějí, že krize je mnohem vážnější, než se tvrdí, neboť jenom samotné USA nalily během měsíců října a listopadu více peněz, než je stála celá II. světová válka, cesta na Měsíc nebo Panamský průplav dohromady (!) . Předpokládám, že tento zdroj je důvěryhodný.

Světová krize a jediná správná cesta: další ekonomický růst skrze další zadlužování, státní i soukromé

Dále si můžeme povšimnout, jak se trvale a cílevědomě na všech úrovních médií BAGATELIZUJE výše veřejného i soukromého zadlužování. V současnosti činí soukromé dluhy občanů v ČR okolo 700-1200 mld. korun. Přesné číslo není známé. Zlé hlasy našeptávají, že to je vlastně dobré, ba dokonce málo, a že bychom se měli zadlužit více -- podobně jako jiné státy, kde je zadlužení občanů dokonce přes 100 % HDP. Viz například text "Zadluženost českých domácností" .

Nemá-li se nyní -- tedy v době, kdy BANKY jsou ZÁVISLÉ na splácení půjček (mj. tedy přímo občany) okamžitě zhroutit světová ekonomika (nelze přece dopustit osobní bankrot masivní části světové západní populace), MUSÍ existovat možnost, aby se lidem dávaly nové další půjčky. Ve skutečnosti se neposkytují další půjčky přímo těm lidem, kteří nemohou splácet, ale sanují se přímo banky, které peníze půjčily... - Především na výše uvedená témata postrádám v ČT a ČRo vysoce odborné diskuse. Je to snad jejich záměr?

Světová ekonomická krize a pokračující zadlužování

Nahlédněme do seminární práce , a tady je krátká citace:

Bankovním domům dluží české domácnosti cca 700 mld. Kč. Kromě velkých bank však na českém trhu operují také další společnosti nabízející půjčky nebo prodeje na splátky téměř na cokoliv. Některé v honbě za klienty rozhodně příliš seriózně nepostupují. Neověřují bonitu svých zákazníků a často nabízejí peníze "na ruku, bez ručitele", nejlépe ještě po telefonu do několika minut. Tyto společnosti zabývající se půjčováním peněz nemají na rozdíl od bank oznamovací povinnost, a tudíž výši celkového zadlužení domácností lze odhadovat jen hrubě.

"Plody" zadlužování již byly patrné v minulosti, a to zejména nárůstem počtu exekucí (za rok 2006 bylo těchto exekucí okolo 300 000)."

Podle průzkumů názorů část veřejnosti sdílí obavu z rostoucího zadlužování (vládního i soukromého) . Opačný pohled, což je logické, mají zástupci bank, tedy těch firem, jejichž zisky jsou právě na počtu půjček přímo závislé. Jejich informace mají z hlediska pregnantní ekonomiky nulovou úroveň, jedná se především o cílevědomé "reklamní" působení ve stylu PR, za ekonomickou radu se jenom vydávají, právě těchto hlasů se však reportéři v médiích ptají nejvíce.

Svět jako místo k bytí, NEBO místo ke zvyšování HDP?

Svoboda jedněch končí tam, kde začíná svoboda druhých. Svoboda žít pomalu a skromně je dnes zásadně omezena "velkým" světem, který usiluje o jediné: o růst růstu. Východisko z ekonomické krize nelze najít, nevrátíme-li se zpět k základní otázce, jaký je smysl vývoje společnosti ZDE ZDE .

Rozpočet pro rok 2009 -- bude chtít vláda šetřit, nebo bude chtít věřit, že krize přejde?

Mnozí vládní činitelé jsou často příliš vytíženi a nelze snad ani očekávat, že zavčas zareagují na všechny důležité problémy a podněty. Ale od toho tu je odborná veřejnost, jejíž názory nám mají veřejná média v kultivovaných diskusích za naše peníze přinášet. A nezbývá, než připomenout, že naše veřejná média (ČT + rozhlas) nás stojí ročně na 6 000 000 000 korun. ¨

Položme si otázku, zda kvalita odborných diskusí ve veřejných médiích je vzhledem k výše uvedeným 6 mld. korunám dostatečná.

Pozn. JČ: V diskursu v západních médiích mezi finančními odborníky převládá naopak názor, že z hospodářské krize je možno vyjít především oživením konzumní spotřeby. Z těchto důvodů vlády snižují přímé i nepřímé daně, dotují banky, aby znovu začaly poskytovat půjčky, a snižují úrokové míry.