Válka o Falklandské ostrovy v roce 1982 vedla k velkému vzrůstu popularity Thatcherové, zatímco k válce v Bosně došlo až v devadesátých letech za vlády Johna Majora, více než rok poté, co byla Thatcherová donucena opustit premiérský úřad.

Carol Thatcherová o tom napsala: "Téměř jsem spadla ze židle. Byla jsem svědkem toho, jak zápasí se slovy a s pamětí. Bylo to neuvěřitelné."

Ve výňatku z memoárů, které vycházejí v jedněch nedělních britských novinách, píše Carol Thatcherová o tom, že musela opakovaně své matce vysvětlovat, že je její manžel, s nímž žila déle než padesát let, Denis Thatcher, už mrtvý. Denis Thatcher zemřel v roce 2003 na rakovinu slinivky břišní.

"Demence znamenala, že maminka pořád zapomínala, že je mrtvý. Musela jsem jí tu smutnou zprávu říkat znovu a znovu. Pokaždé, když jí to konečně došlo, se na mě podívala smutně a řekla: "Aha," zatímco já jsem se snažila znovunabýt rovnováhy. "Byli jsme tam všichni?" zeptala se pak tiše.

Anthony Seldon, životopisec Thatcherové, konstatoval, že memoáry její dcery jsou zřejmě první veřejné přiznání, že bývalá konzervativní britská premiérka trpí demencí.

Naproti tomu John Whittingdale, konzervativní poslanec, který býval politickým tajemníkem Thatcherové a který ji stále jednou za šest až osm týdnů navštěvuje, se svědectvím její dcery nesouhlasí:

"Víme, že utrpěla malé mrtvice a to vede ke ztrátě paměti. Můžete však s ní klidně vést rozhovor o současné politice. Demence je velmi emotivní slovo, které vytváří určitý dojem. Při rozhovoru paní Thatcherová občas potřebuje určité věci připomenout, ale to platí pro nás pro všechny."

Podrobnosti v angličtině ZDE