Jefim Fištejn popisuje situaci palestinských uprchlíků, které se hostitelské arabské země nepokusily integrovat a odmítají dát jim i jejich potomkům občanství i po mnoha letech a několika generacích. Daniel Veselý odpoví poukazem na ignorovanou rezoluci "RB OSN 194, která explicitně vyhrazuje těmto uprchlíkům právo na návrat či repatriaci. [..] Ze strany mezinárodního společenství, arabských států, vyjma Izraele a USA ovšem, dlouhé roky existuje snaha jí vdechnout život." Jedna věc je podporovat ty, kteří se chtějí vrátit a třeba v tomto směru i něco dělají. Druhá věc je znemožňovat těmto lidem normální život, aby je náhodou chuť vrátit se nepřešla.

"Arabské státy a palestinští předáci na stát Izrael zaútočili poté, co bylo izraelskou armádou a teroristickými skupinami ze svých domovů vyhnáno na 175.000 lidí, tucet palestinských městských obvodů a desítky vesnic srovnány se zemí". O armádách arabských států to skutečně platí. Ale palestinští předáci zahájili válku prakticky okamžitě poté, co byla schválena rezoluce o rozdělení Palestiny. Bouřlivé demonstrace rychle přešly v pogromy a následně v organizované útoky na židovské osady a zásobovací konvoje. Na tom se shodují všechny mě známé zdroje, které se první arabsko-izraelskou válkou zabývají podrobněji. Ať už si o palestinském exodu myslíme cokoli, byl to důsledek, nikoli příčina války. Jistě, vztahy Židů a Arabů v Brity ovládané Palestině měly k idyle daleko už dříve, ale tahle konkrétní válka vypukla po schválení rezoluce OSN. Tvrdí-li David Veselý, že "je těžké určit, kdo vlastně ,válku rozpoutal'", měl by popsat, o jaké zdroje své pochybnosti opírá.

Izraelská politika v praxi dělí historickou Palestinu na území, které je izraelské a na území, které by mohlo být izraelské. Potud mají jeho evropští kritici pravdu. Jenže Arabové v tomhle směru nejsou lepší. Vedou válku ve jménu osvobození "okupovaných území", což v jejich jazyce může znamenat celou historickou Palestinu. Tuhle možnost nikdo z palestinské strany nevyloučil a příliš mnoho indicií naznačuje, že tomu tak je.

Daniel Veselý se ovšem podobnými otázkami příliš nezabývá. Úplně mu postačí, že na straně Palestinců stojí mezinárodní právo. Ponechme stranou Fištejnem nadhozenou otázku, proč stejné právo nebylo přiznáno i ostatním soudobým uprchlíkům, ač není bez významu pro rozlišení práva a politiky. Zeměkoule není jakž takž fungující právní stát. Dodržování mezinárodního práva závisí na ochotě a případě schopnosti účastníků jej dodržovat či si jeho dodržení vynucovat. Pokud Veselý vytýká Izraeli nedodržování mezinárodního práva, budiž. Pokud ale naznačuje, že přijetím a naplněním rezolucí OSN by Izrael vyřešil své bezpečnostní problémy, pak by měl vysvětlit, co tím myslí a jak bude toto řešení reálně garantováno. Ani Arabové v minulosti příliš nerespektovali pravidla OSN, pokud měli pocit, že mají reálnou šanci na vojenské vítězství. Návrat palestinských uprchlíků by skutečně znamenal faktickou likvidaci Izraele jako židovského státu. Možná "oprávněnou". Nelze ale očekávat, že Židé budou na takovémto "řešení své bezpečnostní situace" nějak spolupracovat. A nelze se divit, že mají problémy odlišit takovouto obhajobu mezinárodního práva od antisemitismu.